U Quiet Riot nikdy nebude klid, i když tomu všechno ještě před pár měsíci nasvědčovalo. Je asi jen málo kapel s tak pohnutým osudem, jako jedna z nejdéle sloužících hairmetalových part, u které kdysi v sedmdesátých letech začínal i Randy Rhoads, než si ho do první ligy vytáhl Ozzy Osbourne. Tam nakonec s dílem "Metal Health" vstoupili i Quiet Riot, ovšem slávy si moc neužili. V dalších letech, kdy kapela procházela mnoha personálními změnami a nevěrný jí byl i nakonec sám frontman Kevin DuBrow, její renomé upadalo. Nakonec všechno skončilo trapnou šarádou, kdy po DuBrowově smrti frontmanský post měnil svého představitele skoro po měsících. Stačí jen vyjmenovat ty, co se na něm vystřídali a o vrtkavosti toho místa nemůže být pochyb. Mark Huff, Keith St. John, Scott Vokoun, Jizzy Pearl, Seann Nichols... Když pak před dvěma lety přišel mladičký James Durbin, známý ze soutěže American Idol, zdálo se, že konečně bude sestava kapely stabilní.
První společné album "Road Rage" ovšem bylo vcelku slabé a publicita, která se kolem Quiet Riot rozvířila, když k nim Durbin nastoupil, začala utichat. Kapela brzy oznámila, že pracuje na další desce, které dala trochu omšelý název "Hollywood Cowboys" a vypadalo to na idylku uvnitř této losangeleské formace. Ovšem zdání klamalo. Nejprve od bicí soupravy při živých koncertech zmizel dlouholetý člen a jediný pamětník časů "Metal Health" Frankie Banali. Nevědělo se, co s ním je, aby pak tento sedmašedesátiletý muzikant sám oznámil, že trpí rakovinou. Brzy na to prolétla světem zpráva, že James Durbin už není členem kapely a jeho místo znovu obsazuje Jizzy Pearl. Quiet Riot se tak dostali do stejné situace jako před dvěma lety, kdy měli natočenou desku se zpěvákem, který už není členem party. U "Road Rage" se tenkrát Nicholsovy vokály přetáčely Durbinovým zpěvem, u "Hollywood Cowboys" všechno zůstává tak, jak bylo zaznamenáno.
Řekněme si to na rovinu, Durbina je škoda. Mohl pro Quiet Riot znamenat budoucnost, protože díky němu kapela dostala novou, dravou krev. Tu zaručovalo jeho mládí a vokální projev, kterému se Pearl (při vší úctě) nemůže vyrovnat. Navíc pokud budeme porovnávat "Road Rage" s novinkou "Hollywood Cowboys", je jasné, že kapela s Durbinem rostla. Jestliže na "Road Rage" působil tento zpěvák jen jako nájemný hráč, který přezpívával party někoho jiného a samotný materiál nesl známky únavy, zde je to už trochu jinak. Na novince se kapele podařilo dát dohromady velmi slušnou sbírku dvanácti skladeb, které sice nemohou konkurovat těm nejslavnějším, ale i tak nabízejí slušný hardrockový (nebo hairmetalový, chcete-li) zážitek.
Začátek má album velice silný, když "Don`t Call It Love" a hlavně "In The Blood" představují našlápnuté hitovky, které od Quiet Riot nebyly moc dlouho ke slyšení. Lze na nich ocenit především lehkost a švih, což jsou atributy, které minulé desce tak zoufale chyběly. Sice může zarazit trochu podivný zvuk, zejména Banaliho bicí zní příliš krabicově, ale nakonec se na to zvyknout dá a odměnou jsou další silné skladby typu "Heartbreak City" a "The Devil That You Know". Mírné zaškobrtnutí přijde sice v "Change Or Die", ale situaci zachraňuje Durbinův sebejistý projev. "Roll On" je pak bluesová paráda, která uzavírá první polovinu desky, kterou lze označit za skutečně silnou.
S tou druhou to ale už tak slavné není. Kvalitativní propad demonstruje neslaná nemastná "Insanity", následující "Hellbender" sice ukáže zase ostré drápky, ale "Wild Horses" utopí slibně se rozjíždějící úvod v topornosti a nefunkčním refrénu. Podobný nešvar postihne i "Holding On", kde jako kdyby kapela nevěděla, jak pokračovat dál. Na závěr alba jsou však Quiet Riot zase ve formě. Sice se už nekoná nic tak přesvědčivého, jak jsou skladby z první poloviny, ale ostrá "Last Outcast" a závěrečná vzletná "Arrows And Angels" působí jako velmi sympatické rozloučení. Jestli to ovšem není rozloučení definitivně poslední, teprve ukáže čas.
"Hollywood Cowboys" nastoluje několik otázek, z nichž nejpalčivější se dotýká přímo samotného osudu kapely. Co teď bude dál? Nelze popřít, že novinka je mnohem lepší než "Road Rage", ovšem má špatnou výchozí pozici, neboť Quiet Riot opět stojí na křižovatce a nikdo neví, kam se vypraví dál. Tahle kapela je v troskách a následující měsíce bude mít hodně těžké. Uzdraví se Banali? Jak si Pearl poradí s Durbinovými, těžkými party, aby to ustál se ctí? Přijmou jej fanoušci zpět nebo kapela opět skončí v hospodách, kde bude hrát pro hrstku kořalů? Uvidíme, každopádně po "Hollywood Cowboys" by byla škoda kapitolu Quiet Riot navždy uzavřít.
|
