Ten příběh je starší než hard rock sám, přesto jsou Van Halen jedním z jeho nejviditelnějších symbolů. Pokud budeme pátrat po absolutních začátcích téhle party, je nutné se přenést až do roku 1962. Tehdy totiž do kalifornské Pasadeny přijíždí holandský muzikant Jan Van Halen spolu se svou indonézskou manželkou Eugenií Van Beers a svými dvěma syny, devítiletým Alexem a sedmiletým Eddiem. U těch už od kolébky nebylo pochyb o hudebním nadání a od útlého věku je otec vedl k lásce k hudbě a samotným nástrojům. Brzy bylo rozhodnuto. I když se mladý Eddie učil nejprve na klavír, brzy si oba bratři postavili první kapelu The Broken Combs, kde Eddie hrál na bicí a Alex na kytaru.
Jak už víme z hudební historie, brzy si oba role otočili a ještě s basistou Mickem Stonem se začali poohlížet po zpěvákovi. Ten se objevil v roce 1972 a říkal si David Lee Roth. Ten chlápek byl jak neřízená střela, největší bavič široko daleko, střídající holky jako trenky a vždycky mající v kapse zásobu prvotřídního kokainu. Roth oba bratry ohromil svým soulově zabarveným hlasem, se kterým byl schopen nejen různých kreací, ale dokázal i od plic zařvat, což bylo přesně to, co oba hledali. Zanedlouho vyměnili basistu Stonea, který přestával stačit jejich potřebám, za zkušenějšího Michaela Anthonyho a rázem tu byla klasická sestava, která měla pobláznit celý svět. To se psal rok 1974...
Trvalo ale další tři roky, kdy se kapela potloukala po klubech a získávala si čím dál větší renomé, než se dopracovala ke své první nahrávce. Tu začala čtveřice točit v losangeleských Sunset Sound Recorders v horkém létě 1977. To už měla za sebou zkušenost s nahráváním demosnímku, na kterém se podílel i baskytarista Kiss Gene Simmons. Eddie už tehdy požíval status nového kytarového hrdiny, hrajícího technikou, která nikdy předtím nebyla ke slyšení. Důvod byl prostý. Eddie se nechtěl učit na kytaru podle platných norem a začal si vymýšlet vlastní styl, který se stal brzy jeho poznávacím znamením. Podle legendy to byla jeho kytarová hra, která kapele zaručila smlouvu s obřím koncernem Warner Bros, jenž Van Halen přihrál do cesty zkušeného producenta Teda Templemana. Ten už měl zkušenosti s kapelami typu The Doobie Brothers, Montrose (zde zpíval budoucí frontman Van Halen Sammy Hagar) nebo Van Morrisonem. To byla dostatečná záruka, že Templeman partu výrostků, kterým bylo jen lehce přes dvacet, dokáže zkrotit.
A nejen to, jeho práce i výkon celé kapely, tak jak je zaznamenán na albu, jenž vyšlo 10. února 1978, je dnes už legendou. I když otvírák "Runnin` With The Devil" se nese ještě v poklidnějším tempu, už z něj je slyšet, že v kapele klokotá život, bouří energie a touha konečně se utrhnout ze řetězu. To přijde v "Eruption", což je ani ne dvouminutový instrumentální kousek, díky němuž se Eddie Van Halenovi začalo říkat Hendrix nové generace. Během chvilky totiž dokázal svou kytarou rozpoutat obrovskou bouři, která sice na chvíli utichla v coververzi klasické skladby The Kinks"You Really Got Me", aby pak vypálil další nesmrtelný riff v "Ain`t Talkin` `bout Love", což je pro Van Halen stejně důležitá skladba jako třeba "Smoke On The Water" pro Deep Purple. Je to právě tahle věc, která definovala původní tvář kapely a stala se jednou z nejdůležitějších hardrockových skladeb všech dob.
"I`m The One" pak slouží jako performerský kousek pro Davida Lee Rotha, který v ní naplno rozvinul své komedianství a touto skladbou ukázal tvář Van Halen jako rozjeté párty kapely. Ovšem tím výčet naprostých klasik nekončí, přestože se po "Jamie`s Cryin`" a "Atomic Punk" musíme přenést přes trochu slabší "Feel Your Love Tonight", dostaneme záhy uvolněnou, ale neméně skvělou "Little Dreamer", která směřuje ke strhujícímu finále. "Ice Cream Man" od starého bluesmana Johna Brima slouží ve druhé polovině opět jako exhibice pro Eddieho kytaru, aby kapela pak posluchače dokonale dorazila závěrečnou "On Fire", kde zase nejvíce vyniká Rothův ječák ve vysokorychlostním tempu. To vše dělá z debutové desky Van Halen naprostou klasiku, bez které by hardrocková historie nikdy nemohla být kompletní.
Van Halen tak nasadili laťku setsakramentsky vysoko a rázem se stali senzací sezóny. Jejich pověst je předcházela natolik, že si je na své turné k albu "Never Say Die" vybrali samotní Black Sabbath, aby pak zjistili, že udělali obrovskou chybu. Van Halen totiž unavenou britskou legendu každý večer doslova smetli z pódia a jestliže to pro Black Sabbath znamenalo další hřebíček do jejich pomalu se zavírající rakve, pro Van Halen to byla obrovská škola, která neomylně vedla jejich debutové album k multiplatinovému ocenění. Ta deska si to ale zasloužila...
|
