Kdo je Sammy Hagar samozřejmě vědeli fanoušci Van Halen i celý rockový svět. Zpěvák, který si udělal jméno už na začátku sedmdesátých let, když nazpíval dvě skvělá alba hardrockových Montrose, konkrétně bezejmenný debut z roku 1973 a o rok mladší "Paper Money", měl aktuálně venku sólové album "VOA" se svým největším hitem "I Can`t Drive 55". Že by zrovna on, který tvářil jako usedlý rocker celou sólovou kariéru, jež trvala od poloviny sedmdesátých let, měl být nástupcem nespoutaného Davida Lee Rotha u Van Halen, to znělo jako z říše divokých snů. Obzvlášť, když si uvědomíme, že Hagar v minulých letech Rotha v různých rozhovorech zesměšňoval a zpochybňoval jeho pěvecké kvality. Jenže Van Halen potřebovali hvězdu a Hagar hvězdou byl.
Hagarovo angažmá učinilo přítrž mediální přestřelce mezi Rothem a zbytkem kapely . "Teď se staneme ještě větší kapelou než jsme mohli být s Davem. Už nebudeme nikým limitováni," vykřikoval do světa Eddie Van Halen. Že to změní tvář kapely bylo jasné, Hagar byl naprosto jiný typ zpěvák než Roth, upřednostňoval více melodií a klenutější stavbu skladby před přímočarým komediantstvím a energií. Sám byl nepochybně lepším zpěvákem i skladatelem než Roth (ten mezitím slavil úspěchy na sólové dráze, které však měly rychle skončit). Byl rovněž i dobrý kytarista a proto už při prvních společných koncertech k velkému překvapení fanoušků odkládal Eddie svůj nástroj a stále častěji se stavěl ke klávesám.
Nelze však tvrdit, že album "5150", které vyšlo v březnu 1986, znamenalo největší zvrat v kariéře Van Halen. Tahle deska vlastně jen pokračovala v tom, co začalo na "1984". Přibyly však náročnější kompozice na úkor minutu či dvě dlouhých legrácek, kterým s Rothovým odchodem definitivně odzvonilo. Van Halen byli poučeni úspěchem "Jump", a proto by bylo bláhové se domnívat, že by se kapela mohla vrátit někdy před "1984". Kytarové syntezátory a klávesy už dávno v jejich tvorbě zaujaly pevné místo a s Hagarovým příchodem se tvorba kapely ještě více civilizovala, aby se odlišila od hairmetalového hnutí, kterému ve svých začátcích tak vehementně Van Halen pomáhali na svět, a spíše pošilhávala po světě AOR.
Na "5150" se našli ještě dozvuky dávných párty časů a to zejména ve třech skladbách - úvodní "Good Enough", kterou Eddie odstartoval dalším z nesmrtelných riffů, bleskurychlé "Get Up" a závěrečné "Inside". Zbytek alba je už trochu jiný. Přechod k dospělejší tvorbě byl sice s Hagarovvým příchodem mnohem markantnější než na "1984", ovšem skladby "Dreams" a "Love Walks In" (ne náhodou patří mezi největší hity alba) jasně těží z úspěchu "Jump" a využívají v hojné míře kláves, což je zavádí z hardrockového hájemství mnohem blíže, než právě ke zmiňovanému AOR. V tomto stylu se pohybuje i první singl desky "Why Can`t This Be Love", který hned po svém vydání pobláznil Ameriku natolik, že kapela neměla ani čas rozmýšlet se, zda bylo Hagarovo angažmá krok správným směrem. Fanoušci vzali za svou tuhle variantu kapely, kdy se sice museli obejít bez koncertního miláčka, ovšem dostalo se jim skutečně propracovaných kompozic.
Přestože desce dominují zmíněné tři singly, které tak věrně ukazují novou tvář Van Halen, je možné tady najít ještě řadu dalších vydařených skladeb. Samotný vstup s Hagarovým pokřikem "hellou bejbyyy" v "Good Enough" je dnes už součástí historie, přestože skladba samotná, i když byla o rok později použita pro sci-fi satyru "Spaceballs", postupem let zapadla. Zajímavější je ale trojice jiných písní. Zejména titulní skladba, přestože postrádá refrén, který by fungoval na první dobrou, je vyspělou hardrockovou kompozicí, která dokumentuje, že Van Halen jsou jako skladatelé už někde jinde než v divokých dobách prvních alb. Funguje dvojice "Summer Nights" a "Best Of Both Worlds", zajímavější je druhá jmenovaná, ovšem první z nich má (i přes vcelku obyčejnou sloku) funkční a zapamatovatelný refrén, který z ní činí opět neobyčejnou věc.
Změna na postu frontmana tedy Van Halen prospěla, protože je dokázala dostat do teritorií, o kterých si mohli předtím nechat jen zdát. S Hagarovým skladatelským přístupem získala kapela nový pohled a přestože se po vydání "5150" objevily hlasy, které žehraly na Rothův odchod, zástupy ostatních fanoušků byly spokojeny. První společná práce kapely s Hagarem je dnes už jasná klasika a už v době vydání deska ukázala potenciál, který se v souvislosti s výměnou zpěváka povedl snad jen AC/DC. Van Halen byli zpět a možná ještě silnější než kdy dřív.
|
