Léto a teplo je už dávno pryč. Stromy ztratily svou zeleň a především se začalo brzo stmívat. Nedostatek slunečních paprsků může vyvolávat špatnou náladu nebo dokonce deprese. Zkrátka ideální období na poslech doom metalu či podobných pochmurně laděných subžánrů. A v prostorách plzeňského divadla „Pod lampou“ se 12.11.2019 konala akce jak stvořená pro milovníky tohoto stylu.
V půl osmé se na nevelkém pódiu představili finští Oceanwake. Kapela představila své pojetí melancholického metalu, kde vystrkávaly růžky styly jako doom metal, post-rock, někdy i špetka deathu. Oceanwake hráli pomalu, ale působivě. Jejich muzika je o atmosféře a emocích. Ty rozhodně neskrýval jejich baskytarista, který si hraní evidentně užíval a navzdory melancholické hudbě vypadal nadšeně. Často se v projevu Oceanwake ozývaly inspirace Katatonií a to v melodiích, ale především v kytarách. V každém případě Oceanwake zanechali velice dobrý dojem, i když trochu více rytmických změn by jejich hudbě prospělo.
O Katatonii už byla řeč a není to náhoda. V druhé skupině večera October Tide totiž působí bratři Norrmanové, dlouholeté opory švédské legendy. October Tide oproti předchozí kapele přitvrdili, aniž by však nějak výrazně zrychlili. Jejich death/doom metal je plný smutných až depresivních momentů, ale také důrazné rytmiky a tvrdosti. Melodie a kytarové vyhrávky nezapřely rukopis obou bratrů. Naprosto skvělou formu měl zpěvák Alexander, jehož growl byl ozdobou večera. Zároveň tvořil kontrast vůči melancholické náplni muziky October Tide. Alexandr totiž hodně komunikoval s publikem, a když se otázal, kdo si s ním zatancuje, jeden mladík zvedl ruku, Alexandr výzvu přijal a tak si oba mezi publikem zatančili za libých tónů romanticky hrubého death/doom metalu. October Tide podali velice jistý a kvalitní výkon, přičemž ještě zvládali šířit dobrou náladu v publiku.
Headlinery večera byli doom metaloví Swallow The Sun. Pamatuji si na doby, kdy se o nich hovořilo jako o nadějích žánru a dnes už jsou vlastně naprostí velikáni zmíněného stylu. Kapela ihned vytvořila parádní atmosféru padnoucí ke svému stylu. S tím korespondoval především zpěvák Mikko, jenž s kapucí na hlavě a velmi pomalými pohyby působil velice vážně. Přesto kapela nepůsobila nijak na umření, naopak. Basák Matti pařil jak o život a oba kytaristé předváděli krkolomné kreace. Juho si navíc vždy mezi skladbami namočil vlasy, takže když s nimi házel, měli fanoušci vepředu sprchu zdarma.
Swallow The Sun na turné propagují letošní desku „When A Shadow Is Forced Into The Light“ a z ní zaznělo hned šest skladeb. Druhou polovinu setlistu tvořily osvědčené hity, kterým dominovala „Lost And Catatonic“ svou energií a jinakostí, v přídavcích překvapila epická „Emerald Forest And Blackbird“ a potěšila závěrečná klasika „Swallow“. Kapela hrála skvěle a zaplněnému klubu nabídla výborný zvuk (to platí i pro ostatní dva účinkující), jen je možná škoda, že nepřidala do setu ještě o jednu rychlejší skladbu navíc. Především střed koncertu by zasloužil možná trochu jiný výběr skladeb, protože některé si svou strukturou byly podobné. Je to však drobná výtka, protože Swallow The Sun nabízeli jednu skvělou melodii za druhou a třeba „New Moon“ plně ukázala, že je velikánským hitem. Mikko střídal křepčení, growl a čistý zpěv a třebaže podal velice kvalitní výkon, působil trochu unaveně. Zdatně ho však ve zpěvu podporoval i klávesák Janni.
Celý večer se nesl ve znamení dobré atmosféry a kvalitních výkonů všech kapel. I přes melancholické textové a hudební zaměření účinkujících vypadalo publikum ve velice dobré náladě. Koncert byl velmi dobře zorganizovaný a vše běželo jak má. Snad jen u stánku s merchem si člověk mohl připadat stísněně, protože prostory divadla „Pod Lampou“ jsou věru nevelké. Nezbývá než si přát, abychom všechny vystupující u nás zase co nejdřív viděli, jeden večer rozhodně nestačil.
|
