Pokud vás poslední vývoj Rammstein zklamal, zkuste se poohlédnout trochu jinam. U našich západních sousedů totiž nefunguje jen parta Tilla Lindemanna, ale dlouhá léta před nimi svou věrnost podobné hudbě přísahali i Düsseldorfští Die Krupps. Nejsou v žádném případě tak mediálně tlačeni jako Rammstein (u nichž to zpočátku bylo i proto, že pocházeli z Východního Německa), ale v době, než Rammstein vyšel jejich debut, byli Die Krupps velkými hvězdami na industriálně metalové scéně. Položila je dlouhá pauza po roce 1997, kdy více než deset let prakticky neexistovali. Jürgen Engler v mezičase dokonce natáčel alba s Doro Pesch a na Die Krupps padal prach zapomnění.
Stěžejní pro tuto kapelu byla devadesátá léta. V těch ukázala svou pravou tvář, vypracovala si vlastní styl a dosáhla úspěchu, což je nakonec rozežralo. Sledovat kariéru Die Krupps je podobné, jako projíždět diskografii amerických Ministry. Začátkem osmdesátých let totiž tihle Němci naskočili na vlnu synth popu, čímž byli okamžitě zařazeni k Neue Deutsche Welle a začalo se na ně dívat jako na průměrné německé Depeche Mode. Na trojce "Entering The Arena" však už opustili rodnou němčinu a stali se mnohem temnější, svou hudbu začali orientovat více na industriál a EBM. Zvrat pak přišel v roce 1992, když po sedmi letech Die Krupps vydali album "I", kde se prezentovali jako tvrdá industriálně-metalová parta, která nezapřela ovlivnění Nine Inch Nails, Ministry, ale dokonce i Panterou, a kam umístili i specifický cover metallicovské "One".
Vrchol pak zažili v roce 1995 s deskou "III - Odyssey Of The Mind", které se stalo jejich jasnou klasikou. O dva roky mladší kytarovější "Paradise Now" je ale otočilo do protisměru a bezmála hned po něm se Die Krupps rozpadli. Odmlka trvala jen do roku 2005, ovšem na dalši album "The Machinists Of Joy" si museli fanoušci počkat až do roku 2013. Nebylo překvapivé, protože navázalo na zlaté časy poloviny devadesátých let, ale i tak jasně demonstrovalo, že Die Krupps jsou definitivně zpět. Přesně takovou funkci má i novinka "Vision 2020 Vision" a tihle Němci si toho jsou moc dobře vědomi, proto se nepouští do zbytečných experimentů a věnují se hlavně tomu, co je kdysi "udělalo" a na čem si vyprofilovali svou tvář.
Od minulé "V - Metal Machine Music" sice proběhla změna na kytarovém a bubenickém postu, ovšem tu lze spatřovat jen jako kosmetickou, protože Die Krupps vždycky byl frontman, kytarista a klávesista Jürgen Engler, a programátor a klávesista Rolf Dörper. Na těch dvou stála hudba kapely už v osmdesátých let a nejinak je tomu i teď. Jejich styl je snadno rozpoznatelný a je příznačný i pro "Vision 2020 Vision". Opět zde dominuje Englerův temný vokál (nebýt angličtiny, tak je dost podobný zmíněnému Lindemannovi), přetvrdé kytary, které jsou každou vteřinu pronásledovány industriálním lomozem a různými elektronickými zvuky. Die Krupps na novince nejsou tak kytarovou kapelou jako na albu "Paradise Now", s "Vision 2020 Vision" znovu navazují především na "III - Odyssey Of The Mind".
Dokazují, že stále umí napsat skutečně hitovou (samozřejmě na jejich nekomerční poměry) věc, což je záležitost zejména úvodní dvojice "Vision 2020 Vision" a "Welcome To The Blackout", a dále pak "DestiNation Doomsday", ve kterých leží hlavní těžiště jejich novinky. Ta je vyrovnaná, ovšem ani na ní se kapele nepodařilo vymýtit všechny přešlapy (obzvlášť při skoro hodinové stopáži) a proto posluchače zrovna nepotěší až moc optimisticky laděná "The Carpet Crawlers", která kvůli Dörperovým klávesám v úvodu zní skoro až pouťově nebo zbytečně přisprostlá "Fuck You", kde její punkový základ působí trochu rušivě.
Zkrátit "Vision 2020 Vision" o čtyři věci (ke dvěma zmíněným si můžeme ještě přidat "Obacht" a nevýraznou "Active Shooter Situation"), mohla by konkurovat tomu nejlepšímu, co z dílny Die Krupps kdy vyšlo. I tak se jedná ale o album, které jen poukáže na to, jaký v téhle partě dřímá potenciál. Od počinu "I" tahle německá elektrárna nevydala špatnou desku a v tomto trendu pokračuje i s novinkou.
|
