Že se Donnie Vie dokáže obejít i bez domovských Enuff Z`Nuff, bez kterých si nedokázal svůj život představit skoro třicet let, a z nichž jej vypudily egomaniacké choutky principála Chipa Z`Nuffa, se ví už dávno. Minimálně od začátku tisíciletí. Enuff Z`Nuff se tehdy nacházeli v divném rozpoložení, netušili, jestli kapela existuje a kdo v ní vlastně hraje a Donnie se vypravil na sólovou dráhu. Ta pokračuje bez kvalitativních výkyvů dodnes a jestli něco potvrzuje, tak je to nejen Donnieho veliká obliba The Beatles, ale i fakt, že se dokáže obejít bez hitů typu "New Thing" nebo "Fly High Michelle". Vie je totiž výtečný hudebník i skladatel, který se velkou měrou podílel na úspěchu Enuff Z`Nuff, ovšem v jejich rámci řekl asi všechno, co chtěl.
Vlastně to vypadalo, že se částečně vyčerpal i na sólové kariéře, když po trojici alb z let 2003 až 2012 najednou vydal počin s coververzemi své někdejší kapely a následně do světa vypustil "The White Album", kde jeho posedlost The Beatles a konkrétně Johnem Lennonem dosáhla pravděpodobně vrcholu. Vie sám sebe pasoval do role Lennonova nástupce a minulou desku tomu podřídil. Jenže ta vyšla v roce 2014 a od té doby se změnilo mnohé. Vie se nevrátil do Enuff Z`Nuff, i když se o tom nějakou dobu spekulovalo a místo toho se od nové sestavy Chipa Z`Nuffa už zcela distancoval. Co si budeme povídat, neměl by ani v téhle kapele dnes moc co dělat. Enuff Z`Nuff po jeho odchodu nabrali nový vítr, oprostili se od psychedelických vlivů, které dominovaly jejich albům z konce devadesátých let a minulé desetiletky, a stali se přímočařejší a rockovější.
I Vie sám působí dnes uvolněněji, než když vystupoval po Chipově boku a na novince "Beautiful Things" se prezentuje zase trochu jiným stylem. Samozřejmě, obří vliv The Beatles je zde opět cítit, ale Donnie se mu nepodává tolik jako na minulé desce. Více než jako samozvaný nový Lennon se zde představuje coby klasický americký písničkář, kterému není cizí klasická rocková kompozice, nádech hard rocku i country. To vše balí do sympatického zvukového kabátku, který nepostrádá dravost, ale zároveň působí civilizovaně. Že má Vie o něco více energie než na minulý albech, přesvědčí hned titulní věc, která desku startuje. V ní je zcela přesně vidět, že se Donnieho přístup trochu změnil a i když právě tahle skladba nemá svižné tempo, úvodní kytarové kouzlení (které má na svědomí Paul Gilbert z Mr. Big) ukazuje, že tentokrát se pojede po mírně odlišné linii.
Titulní věc má sice v sobě nepřeslechnutelný vliv The Beatles, ovšem ten se postupně přece jen trochu vytrácí. Že tentokrát nebude tak silný ukáže hned "Plain Jane", která voní jižanským rockem, nebo "Tender Lights", načichlá country rockem a rozpálenou americkou silnicí. Zde se ke slovu dostávají Vieovy zaoceánské kořeny, které jsou dnes v jeho hudbě rovněž velice důležité. Dominuje samozřejmě vliv liverpoolské legendy, jasně slyšitelný zejména ve skladbách "I Could Save The World", "Back From The Blue" a procítěné baladě "Fly" (o závěrečné coververzi Lennonova hitu "Instant Karma" ani nemluvě), ale v případě Donnieho alba se nedá mluvit o bohapustém vykrádání The Beatles.
Na to je totiž tento zpěvák moc dobrým umělcem, který se už i na sólové dráze jasně vyprofiloval a vystoupil ze stínu Enuff Z`Nuff. Na vlastních nohách je dnes šťastnější, stejně jako jeho někdejší kapela bez něj. A pokud jej máte rádi, klidně po "Beautiful Things" můžete sáhnout. Tentokrát se vám dostane možná té nejlepší porce muziky, kterou zatím kdy Vie sólově předložil.
|
