Italský kytarista Luca Sellitto je znám jako zakladatel kapely Stamina, na skloňku loňského roku se však pokusil oslovit metalové obecenstvo prvním sólovým albem. Luca na něm vzdává hold tradiční neoklasické škole a jejímu nejrespektovanějšímu profesorovi Yngwie Malmsteenovi, potažmo spolku Royal Hunt nebo raným Stratovarius. Tato na papíře celkem lákavá představa ovšem narazila na několik praktických překážek...
Album "The Voice Within" v podstatě není ničím jiným, nežli levobočkem Sellittovy domovské party. Což samo o sobě není nic špatného, menší zádrhel nicméně tkví v hledání smysluplnosti celé nahrávky, jež není překvapivá jak stylově, tak invenčně. První polovina díla je ještě ucházející, písně "Second To None" a "Land Of The Vikings" sice můžou překvapit maximálně toho, kdo s neoklasickým power metalem činí první zkušenost, alespoň si ale své odjedou v područí obstojných melodií (přestože bychom mohli vznést oprávněné námitky o jejich původu), rychlého tempa, kvalitního zpěvu (na albu nalezneme hned trojici hostujících hrdel) a samozřejmě barokně zaoblených kytarových kliček, jimž dělá poctivý backup klávesová práce, o kterou se postaral sám autor.
Také skladba "Étude", jež je prvním příspěvkem z instrumentální trilogie, nenaboří žánrové dějiny, ostudu jim však díky hezkým tóninovým zlomům rovněž nedělá. Pomyslný vrchol přichází v písni "What If?", kterou pěveckým výkonem ozdobil Dán Henrik Brockmann (ex-Royal Hunt). Tato hitově postavená skladba se Lucovi povedla, naráží však na jednu paradoxní skutečnost. Ital zde totiž částečně opouští tradiční styl a mává na pozdrav osmdesátkovému AOR, až člověk zapochybuje, zdali by Sellitto neměl tuto žánrovou cestu prošlapávat důkladněji, nežli své domovské trasy.
Druhá půlka nahrávky už s ničím zajímavějším nepřichází, za letmou zmínku stojí ostré kytary a další povedené sólo v "Into The Light", případně baladicky naříkající melodie v rozlučce "Tearful Goodbye", chutě, jež by žádaly vydatnou neoklasickou stravu, však zůstávají víceméně neukojeny. K tomu přičtěme nedotažený zvuk a je celkem zřejmé, že první sólová nahrávka italského hudebníka se v popředí zájmu potenciálních fanoušků pravděpodobně dlouho neohřeje.
|
