Taylor Hawkins byl vždy něco víc, než jen bubeník Foo Fighters. V téhle kapele působí od roku 1997, když nahradil méně zručného Williama Goldsmitha a definitivně tak zabránil Davu Grohlovi v tom, aby musel sám usednout za bicí soupravu. Ovšem je to právě Grohl, který Taylorovi nedělá pozici ve Foo Fighters moc jednoduchou, když sám (jako někdejší bubeník slavné Nirvany) vyžaduje místo za bicí soupravou. Svou občasnou frustraci ventiluje Hawkins hostováním na počinech takových umělců, jako je Alanis Morrisette nebo kytarista z Guns N`Roses Slash, a především ve svém vlastním projektu Taylor Hawkins And The Coattail Riders. Ten funguje už více než patnáct let a Hawkins se v něm představuje nejen jako bubeník, ale i jako zpěvák.
Novinka „Get The Money“ je už třetím albem této sympatické čtveřice, která se stylově vyprofilovala vlastně už na bezejmenném debutu z počátku roku 2006. Zde Hawkins představil vlastní vizi, postavenou na klasickém rocku sedmdesátých let, na který roubuje alternativní příchuť devadesátých let s nezbytným grungeovým espritem, stoner rockem po vzoru Queens Of The Stone Age a trochou hardrockového základu. Nouze u téhle kapely nebyla ani o experimenty, jimž byl nejen Hawkins, ale i jeho nejvěrnější spoluhráč, současný basista Jane`s Addiction Chris Chaney, vždy přístupni. Právě tahle kombinace je základním kamenem novinkové kolekce, která vychází v době, kdy se pomalu začíná mluvit i o novém albu Foo Fighters. To je pravděpodobně stále ještě ve stádiu úvah, takže k žádnému tříštění sil nedochází. Hawkins totiž ví, co je jeho priorita a co je projekt pro vlastní potěšení.
Podle toho „Get The Money“ také zní. Hawkins si k jeho realizaci pozval řadu svých kamarádů, mezi nimiž nechybí Dave Grohl, basista Guns N`Roses Duff McKagan, kytaristka Heart Nancy Wilson, bubeník Queen Roger Taylor, zpěvačka z The Pretenders Chrissie Hynde, spoluhráč z Foo Fighters a někdejší koncertní kytarista Nirvany Pat Smear nebo předák Jane`s Addiction Perry Farrell. Skutečně zajímavá rocková smetánka, která se vlastně ani nemůže podepsat po špatné album, kterým „Get The Money“ pochopitelně není. Ovšem musíte v jeho případě zapomenout na přímočarost a hitovost Foo Fighters. Tu zde skutečně nehledejte.
Deska jede na vlně experimentálního rocku sedmdesátých let, což rázně dokáže hned úvodní, pozvolna se rozjíždějící „Crossed The Line“, která svým úvodem sice může evokovat Foo Fighters (což je možná tím, že v ní hostuje právě Grohl), ale brzy začne žít vlastním životem. O tom, že kapela si neklade žádné mantinely pak přesvědčí následující „Don`t Look At Me That Way“, která svým swingujícím rytmem na bluesovém základu ukáže jednu z mnoha Hawkinsových tváří. Další má „You`re Not Good At Life No More“, kde se vokálně projeví znovu Grohl, aby kapela ve střední části skladby rozjela až jakýsi minimalistický punk.
Přestože se singlově vsadilo na věc „I Really Blew It“, uvozenou znovu klasickým řevem Davea Grohla, kterého za mikrofonem brzy vystřídá Perry Farrell, nejedná se v tomto případě o nejsilnější položku. Ty jsou schovány pod názvy „Queen Of The Clowns“ a „C U In Hell“, ze kterých je nejvíce cítit uvolněná atmosféra, která ve studiu panovala. Obě navíc nabízejí velice silné, zapamatovatelné refrény, které sice nejsou pro tuhle partu nejdůležitější, zde působí spíše jako třešnička na dortu. Tou pak je bezesporu i závěrečná coververze „Shapes Of Things“ (zde bubnuje Roger Taylor z Queen) od Yardbirds, která demonstruje, že tahle parta se nebojí vlastně vůbec ničeho a i takovéhle skladbě, jíž kdysi slušel i stadionový nádech od Ace Frehleyho (ex-Kiss) umí dá specifickou tvář.
Přestože je tohle album primárně určeno pro fanoušky Foo Fighers nebo kapel typu Queens Of The Stone Age či Eagles Of Death Metal, má potenciál oslovit i jinou cílovou skupinu. Nejde o mainstream, to ani náhodou, ale ta radost a uvolněnost, které z desky sálá, je až nakažlivá. Hawkins tak pokračuje i po vlastní linii ve vydávání vyrovnaných alb, které mají svou nespornou úroveň.
|
