Občas se stane, že se kapela rozhodne zaexperimentovat se svou tvorbou, ovšem většinou je to v pozdějším období, a ne na třetí desce, jako v případě thrasherů Debustrol. Po vydání druhé desky „Svět co zatočí s tebou“ kapela 16. října 1992 vyjela na celorepublikové turné pod názvem „Freddie Krueger on Tour“. Během turné navštívila pětadvacítku měst v celé republice – tedy i na Slovensku. Krátce na to se dostavila první nespokojenost s firmou Monitor, která vydala jak „Neuropatologa“, tak „Svět co zatočí s tebou“. V té době přišla firma Popron Music s nabídkou lepší smlouvy, kterou Debustrol podepsali. Nové album bylo dokončeno už ke konci roku 1993. Sestava, která studiovku nahrála, byla (až na bubeníka Alana Reisicha) totožná se sestavou, která nahrála předcházející album.
„Chytrá past“ se většinou natáčela ve studiu Propast Petra Jandy. Jen bicí se nahrávali u Dodo v Citronu. Její původní stopáž měla přes hodinu a konečný výsledek je téměř poloviční. Jenže délka alba nebyla jediným problémem. Velkou komplikací byl také fakt, že jednotlivé songy víceméně neměly texty, které proto vznikaly až přímo ve studiu. Dalším průšvihem byly také aranže, které se k písním buď vůbec nehodily, nebo byly skoro nenahratelné. Kvůli tomu všemu padl návrh na přerušení nahrávání, přesto kapela mohla desku dodělat.
Třetí studiovka Debustrolu vyšla 23. března 1994, ihned po jejím vydání kapelu opustil bubeník Alan Reisich a na jeho místo přišelHerr Miler z kapely Syndrom, který v kapele působí i v současnosti. Debustrol v té době zažíval těžké časy, jelikož novinka „Chytrá past“ je zkrátka průšvih. Většina fanoušků kapelu kvůli desce odepsalo a ta zažila skoro krach, jelikož prodejnost alba byla opravdu špatná. Dokonce ani sám Herr Miler nevěřil, že „Chytrá past“ je dílem Debustrolu a požadavek na naučení skladeb považoval za vtip.
Na „Chytré pasti“ totiž došlo k totálnímu zpomalení. Podle délky alba by se dalo usoudit, že se jedná o další thrashový nářez, ale opak je pravdou. Písně jsou krátké a nijak zvlášť hudebně zajímavé, přesto se na desce najdou slušné kousky, jako například „Dej si říct“, kde celou píseň provází vcelku chytlavý riff a překvapivě i text dobře sedí. Na desce se často objevují “výplňové“ skladby, které se sice poslouchat v pohodě dají, ale hitovky to rozhodně nejsou. K nim patří třeba „Dům bláznů“, „Něco mi schází“, se zajímavou gradací a následným okamžitým zpomalením, která, byť nejde o o klasickou Debustrolovku, je výborně hudebně zvládnutá, či „Má smrt“ se zajímavým textem a přitažlivým kytarovým sólem ve střední části. První nářez přichází až s „To není žádnej ráj“, kde všechno podstatné vychází z tempa a řezání kytar, podobně funguje zaručená hitovka „Vstávej“, která splňuje přesně to, co si fanoušci od Debustrol přejí. Klávesové aranže a upravený hlas dělají ze sranda songu „Abba“ něco unikátního. I když se znovu nejedná o typický song Debustrol, odlehčení je občas třeba. Nejlepší na „Abbě“ je vtipně pojatá hádka, tvořící text. Na rychlejším „Nelžu“ lze ocenit chytlavý text a samozřejmě výborné Cizákovo sólo.
Album uzavírá kapelní debata s podkresem z úvodní „Chytré pasti“ v takovémto duchu: „…Ty vole zaplať pánbůh, že už to máme za sebou. – Počkej, to už je to nahraný, jo? – No. – Tak to musí bejt geniální jak prase. – No to je geniální, taky se z toho všichni tvářej nadšeně. – Cože? Myslíš že jo?...“ . Souhlasit lze s výrokem „…jsme vopravdu geniální kapela.“ protože Debustrol jsou geniální kapelou, pokud ovšem nenahrají takovou desku, jako je „Chytrá past“. Souhlasit tak lze s Kolinssem, který s odstupem času konstatoval, že vnímá „Chytrou past“ jako omyl. Možná by hodnocení nevyznělo tak příkře, kdyby deska nevyšla pod hlavičkou Debustrolu, z jehož tvorby se zcela vymyká. Rozhodně to ale byla pro kapelu velká a cenná zkušenost.
|
