Švédští Mustasch vzešli z boomu skandinávských garážových kapel konce devadesátých let. Tedy z doby, který světu dal The Hellacopters, Hardcore Superstar, Gluecifer, Datsuns, fakticky i Backyard Babies a mnoho dalších. Tehdy neplatili za tahouny scény, i když svůj zmetalizovaný rock n`roll (kde nebyla nouze o nosné vlivy punku) hráli s velkým nasazením, trvalo jim o něco déle, než se na severské scéně prosadili. Šli na to trochu jinak než ostatní jmenované kapely a během let demonstrovali, že umí napsat řadu chytlavých hitů, ale také že v jejich srdci stále nejvíce hřeje láska ke klasickému heavy metalu osmdesátých let. Nejsou to taková párty zvířata jako Hardcore Superstar, nejsou ani tak rozevlátí a proameričtí jako Backyard Babies, ale specifické charisma jim (zejména zpěvákovi Ralfu Gyllenhammarovi) nikdo nemohl upřít už od dob debutu „Above All“.
Postupem let, zejména po albu „Latest Version Of The Truth“, se stali hvězdami, tedy především v domovském Švédsku, kde si během kariéry vydobyli status kultovní kapely. Zbytek světa jim tak přívětivou tvář neukázal a proto se Mustasch věnují hlavně domácímu publiku, s tím, že sem tam zajedou do sousedního Finska a Norska, a nakonec i do Německa, kde jim pšenka v minulém desetiletí přece jen začala také trochu kvést. V minulých letech totiž sázeli i velmi podařená alba, z nichž zejména dvojice „Mustasch“ (2009) a „Sounds Like Hell, Looks Like Heaven“ (2012) je dostala na vrchol a dnes patří mezi díla, na která jejich fanoušci nedají dopustit. Ne že by jim pak došel dech, ale přece jen už „Thank You For The Demon“ ukázalo, že Mustasch začínají svou léty zaběhlou formulku trochu opakovat.
Jsou ale stále při chuti, protože po nahrávce „Silent Killer“ z roku 2018 vhodili na trh další album „Killing It For Life“. To má za úkol demonstrovat, že v táboře Mustasch vládne pohoda a klidná atmosféra. I když se stále více nabízí otázka, jestli tahle kapela nežije už jen z podstaty a z toho, že vždy dokázala vyprodukovat výborný hit, který jejich reputaci (zejména tedy na domácí půdě) posílil. V tomto ohledu je „Killing It For Life“ v pořádku, protože hned ze začátku desky kapela vypálí „Where Angels Fear To Tread“ a „Ransacker“, což jsou opět proklatě silné věci, které mohou mít velké ambice. Sice nepřekvapí, ale fanoušky plně zasytí. Mustasch v nich koncentrují vše, co z nich udělalo dobrou kapelou, když nabídnou silné heavymetalově orientované riffy, melodie a stadionové refrény. Ovšem problém je, že „Killing It For Life“ stojí spolu se skvělou „What Is Wrong“ zejména na těchto dvou věcech.
Zbytek alba trochu pokulhává, jako kdyby kapela tentokrát neměla dostatek času na komponování a přípravu desky jako takové. Jak jinak si vysvětlit slaboučkou věc „Freddie Mercury“, která má být rádobyvtipnou oslavou legednárního frontmana Queen, ale působí spíše jako plácnutí do vody, nebo bezzubou instrumentálku „Go To Hell“, jež využívá až otravných syntetických zvuků. Ty by možná (v lepší úpravě) seděli k tvorbě krajanů Ghost, ale u přímočarých Mustasch působí nepatřičně. Nepovedla se ani závěrečná „Garlic And Shots“, kterou sráží kolovrátkový refrén. Ten má i „Blood In Blood Out“, ovšem v jejím případě nepůsobí tento nijak zvlášť rušivě a skladba se může řadit k té lepší polovině alba.
O něm by se dalo říct, že si Mustasch vybírají slabší chvilku. Fanoušci nahrávku sice opět přijmou za svou, ale ti střízlivější v úsudku si budou muset přiznat, že tentokrát to není to pravé ořechové. Ovšem s tím, jak silné věci má tahle kapela v minulosti za sebou, jim lze toto drobné vydechnutí odpustit. Hůl se nad nimi rozhodně ještě neláme…
|
