Pink Floyd, Led Zeppelin, Rush, Genesis, Public Enemy, Melvins ale i Johann Sebastian Bach nebo Antonio Vivaldi, to jsou jména, která jako své největší vzory uvádí tahle americká parta čtyř podivných pavouků. Ovšem věřte kapele, která si dá tak krkolomné jméno …And You Will Know Us By The Trail Of Dead… Tahle formace na scéně funguje už více než čtvrt století a za tu dobu si svou specifickou hudbou získala řadu fanoušků po celém světě. Právě pro svou podivnost jeu mnohými až zbožně milována, ovšem řada dalších jim dodnes nepřišla na chuť. Pro ty, co milují post-hardcore jsou málo tvrdí, pro alternativce zase moc apokalyptičtí, pro zbytek světa nepochopitelní. Přesto je novinka „X: The Godless Void and Other Stories“ už jejich desátým albem a Trail Of Dead (jak se jim familiárně říká) vypadají, že jsou naprosto spokojeni.
Přestože pocházejí z texaského Austinu, dříve než ve Spojených státech si jim podařilo prorazit v Anglii a Německu. Ve Státech se na ně nejprve dívali skrz prsty, ovšem s deskou „Worlds Apart“ je nakonec vzali na milost i tam. To už ale Trail Of Dead měli za sebou čtyři alba. Určitý průlom znamenalo už předchozí „Source Tags & Codes“ z roku 2002, které zafungovalo jako to, kterým se Trail Of Dead dostali do podvědomí řady lidí a hudební kritiky, která jej dodnes vyzdvihuje jako nejstěžejnější dílo kapely. Je pravda, že se na něm tahle čtveřice vyprofilovala do podoby, ze které čerpá dodnes. Nezažívá proto už žádné krkolomné kvalitativní vzestupy, ale ani pády a drží při sobě i po personálním zemětřesení ze začátku minulé desetiletky.
Na novince jsou Trail Of Dead opět takoví, jaké je jejich fanoušci milují. Hned s intrem „The Opening Crescendo“ rozehrává kapela svou zvukomalebnou hru, vrství na sebe poryvy kytar přes kanonádu bicích a klávesových ploch, aby z každé skladby, ať už jí napsali sebesložitější, vybruslili se ctí. Tentokrát se sice rozjíždějí trochu ztuha, protože úvodní dvojice „All Who Wonder“ a „Something Like This“ působí až nebývale zakřiknutým dojmem, ale „Into The Goddless Void“, kterou startuje minimalistický punkový nástup s následující nervní slokou jako z nejlepších dob grunge, už jasně ukáže, že tahle kapela nic ze své energie za šest let od posledního alba „IX“ nepozbyla.
Právě „Into The Goddless Void“ rozehrává emoční hru, jež podpoří následující dvě skladby. „Don`t Look Down“ disponuje skoro až countryovým feelingem, který jí dodává švih. „Gone“ je zase její naprostý protipól, neboť se brodí zádumčivou atmosférou s až nečekaným grungeovým espritem, v čemž pokračuje i „Children Of The Sky“, jež ale pozbývá seattleského odéru a spíše čerpá z klubové atmosféry devadesátých let. To už ale Trail Of Dead směřují k vrcholu alba. Odbydou si ho po náladotvorné dvouminutové instrumentálce „Eyes Of The Overworld“ ve skvělé „Gravity“. Ta se rozpíná od úvodních poklidných zvuků a smířlivých tónů klávesových ploch k bouřlivé atmosféře, v níž zpěv obou hlavních vokalistů, tedy Conrada Keelyho a Jasona Reece, šplhá po vlnách kytar k nečekanému klavírnímu závěru. V podobném stylu pokračuje i „Blade Of Wind“, která se prodírá tichým úvodem k hypnotickému refrénu, oproti němuž působí závěrečná „Through The Sunlit Door“ už jen jako stručný dovětek.
Takže Trail Of Dead jsou i po šesti letech znovu ve formě. Na absolutorium novinka samozřejmě opět není, tomu se z celé jejich tvorby blíží snad jen „Source Tags & Codes“, ale i tak vydávají na začátku letošního roku opět velice dobrou desku. Ta je nevede do slepé uličky, ani nijak výrazně neposouvá vpřed. Ten „status quo“, který Trail Of Dead v současnosti zažívají, je ale velmi sympatický.
|
