Tahle svérázná parta z Hollywoodu slaví už deset let a za tu dobu si v klubech na Sunset Strip, kde začínala řada jejich idolů, dokázala vydobýt slušné renomé a má věrný okruh příznivců. Ovšem přestože její principál (a dnes už jediný původní člen) uvádí jako svůj hlavní vzor Guns N`Roses a kdysi v jejich řadách hrával i bubeník hairmetalových kašpárků Pretty Boy Floyd Ben Graves, od Davey Suicide nečekejte žádný ostrý rock n`roll nebo hair metal. Tahle čtveřice, která neustále zaznamenává personální rošády kolem nesnesitelného frontmana, na to jde trochu jinak. Pokud se o ní budete zajímat více, dozvíte se, že kromě Guns N`Roses má Davey Suicide rád Metallicu, Panteru, Nine Inch Nails, Marilyn Manson a Eminema a všechny tyhle vlivy tak slil do jednoho tyglíku, ze kterého pak vzešla jeho kapela.
Už počátků, které lze brát vážně nejpozději od vydání bezejmenného debutu z roku 2013, se Davey Suicide a jeho kapela soustřeďují především na rock/metalovou hudbu, kterou staví na tvrdých industrálních základech. Tedy nic nového pod žhavým americkým sluncem, ovšem téhle kapele se kromě vystajlované image nikdy nedala upřít energie, kterou do své hudby vkládala. Ta je totiž pro podobný styl hudby nezbytná, protože bez ní by ztratila svou životaschopnost. U Davey Suicide je dost silná. Právě ona energie, spojená s nezbytnou agresivitou na jedné straně a melodičností na straně druhé, prostupovala dalšími deskami „World Wide Suicide“ a „Made From Fire“ a je základním kamenem i pro novinku „Rock Ain`t Dead“.
Pro ni je ještě velmi důležitý fakt, že je ze všech dosavadních alb nejvyspělejší a nejdotaženější. Navíc Davey Suicide si tentokrát dali práci i s kompozicemi jako takovými a proto se jim podařilo přijít s kolekcí, která obsahuje několik zásadních momentů jejich kariéry. Především start desky je velmi ostrý, když Davey spustí hlasem na pomezí murmuru svůj úvodní manifest „Rock Ain`t Dead“, kde jej pohání rychlopalné kopáky a vzápětí nasadí největší hit alba „Medicate Me“ s hostujícím předákem metalcorových hvězd The Word Alive Tylerem Smithem. V tu chvíli zní Davey Suicide jako kapela, která by měla potenciál vyprodávat stadiony. Tu tendenci prohlubují ještě v „Animal“ (shodný název s dávnou skladbou od Vinnie Vincent Invasion není úplně náhodný), kde se představil zase frontman britských alternativců The Young Guns Gustav Wood.
Drobné vydechnutí v nenápadné „One Of My Kind“ nasměřuje kapela k další hitovce „Death Won`t Tear Us Apart, které znovu sluší její silný refrén a tvoří s následnou baladou „Disappear“ druhý vrchol desky. Ovšem ve finále jako kdyby už kapele docházely nápady a nejlepší věci si vystřílela v první a střední části alba. Nejhůře asi vyzněla spolupráce s rapperem Hyro The Hero v „Addict“, která se tváří jako macho kompozice, ale ani to nemůže zastřít fakt, že při její tvorbě neměla kapela nejlepší hodinku. Nakonec se nevyvedla ani druhá balada „I Need You“, jež celé album uzavírá. V ní Davey Suicide zbytečně ubírají nohu z plynu a zní spíše jako Linkin Park v závěrečné fázi jejich kariéry a to v tomto případě není rozhodně lichotka. Sladkobolnou skladbu sice trochu zachraňuje kaskádovité kytarové sólo, které působí jako z jiného světa, ale i tak závěr tohoto jinak povedeného alba není moc šťastný.
I přes zmíněné zápory je z „Rock Ain`t Dead“ cítit, že Davey Suicide rostou. Chtěli by být vůdčí osobností celé losangeleské tvrděmetalové scény, ale k tomu jim ještě kousek chybí. Pozitivní na celé věci je, že podobně orientované spolky jako Motionless In White a další už strčí do kapsy. V příštích letech asi bude důležité mít tuhle partu na zřeteli.
|
