Hodně kapel má dnes problém s nalezením kvalitního zpěváka, nikoli tak Italové Temperance, v jejichž popředí stojí rovnou tři skvělí vokalisté. Michele Guaitoli i sličná Alessia Scolletti byli hlavním tahákem již na předloňské fošně "Of Jupiter And Moons", a nejinak je tomu v případě novinky "Viridian". Oba umělce navíc vokálně podporuje kytarista Marco Pastorino, takže hlasová složka opravdu není problémem této italské formace, ostatně úplně stejně, jako samotná hudba.
Naježené groovy ostny skladby "Mission Impossible" malinko vystraší potenciálním stylovým odklonem, při melodicky sjízdném refrénu už je ale zřejmé, že šlo jenom o škádlivý instrumentální prvek. Power vyhrávky písně "I Am The Fire" danou tezi potvrdí, přičemž v tu chvíli zároveň stoupne invence, jež v úvodní skladbě ještě malinko zaostávala (viz také trochu povědomá refrénová linka). Stejně tak začne být patrný skladatelský sex-appeal, který se krom svůdného Alessiina hlasu projeví šmrncovní energií a tahem většiny písní.
Nechybí hravost hudební - takovou "Start Another Round" např. od základu důvtipně podporuje zvuk hammondek -, ani textová. Chorusová deklamace skladby "My Demons Can´t Sleep" by mohla být potenciálně deprimující, kdyby jen neprobíhala v odhodlaně svižném tempu, jež samo o sobě svědčí o duševním vítězství (to je ostatně v textu moudře naznačeno). Entrée titulky je zase AOR jako vyšitý, zbylý obsah songu nicméně s daným stylem více nepracuje, a nutno říci, že se dvakrát nepovedl ani nenápaditě vyřvávaný refrén.
Navazující "Let It Beat" zasyčí gotikrockovým odérem, příjemně uvolněná "Scent Of Dye" vytvoří ideální kontrast pro speedmetalový výbuch písně "The Cult Of Mystery", jejíž bridge a sólo znamená souzvuk melodických harmonií. Členitou stylovou strukturu dále významně rozvlní folkovo-orchestrální aranžmá kousku "Nanook", chorus je náramný, poněkud rozporuplně ale působí vnesení dětského sboru, jehož melancholická nálada příliš nespolupracuje se zbytkem skladby. Polobaladická "Gaia" dá ideálně vyniknout pěveckým mistrům kapely, nečekanou katarzí se pak stává závěrečná položka "Catch The Dream", jež mixuje gospelové prvky s world music a jako taková se stává opravdu působivým zážitkem. Tihle Italové zkrátka jedou na štědré autorské vlně a jejich tvorba vnáší - i přes několik uvedených námitek - do příbytků temperamentní a hlavně libozvučné melodické vibrace.
|
