26.02.2020
OZZY OSBOURNE
Novinka "Ordinary Man" nevyšla ještě ani před týdnem a ..více

26.02.2020
DEF LEPPARD
Britská legenda představí živou nahrávku "London To ..více

26.02.2020
JAZZ SABBATH
Bývalý koncertní klávesista Black Sabbath a Ozzyho ..více

26.02.2020
SISTER SIN
Obnovená kapela kolem zpěvačky Liv Jagrell přivítala ve ..více

26.02.2020
TIGER CLAWS
Američtí rockeři, kteří ve svém středu mají ..více

26.02.2020
TOOTHWALKER
Pražská instrumentální formace TOOTHWALKER představila ..více






Ozzy OSBOURNE - Ordinary Man
Na vinylu naštěstí ten rap taky není :-D ..

Ozzy OSBOURNE - Ordinary Man
Skutočne nechápem, čo je na Black Rain a Scream ..

Ozzy OSBOURNE - Ordinary Man
Tak podle poslední zprávy z novinky asi není u ..

ARCHON ANGEL - Fallen
Další zbytečná a nic nedávající nahrávka a ..

Ozzy OSBOURNE - Ordinary Man
Tak názor na novinku mám jasný, ale opravdu to ..

Ozzy OSBOURNE - Ordinary Man
Na rozdíl od Ozzyho jeho souputníci Deep Purlple ..

Ozzy OSBOURNE - Ordinary Man
U mě osobně ta deska opravdu roste. Možna od Oz ..

Ozzy OSBOURNE - Ordinary Man
...s Pepsiho názorem. Scream, Black Rain jsou vyl ..

Ozzy OSBOURNE - Ordinary Man
Ještě k Anthrax (sorry, vím že jde a komenty k ..

Ozzy OSBOURNE - Ordinary Man
Schválně jsem si Gung-Ho teď pustil a říkám ..




Za poslední měsíc:
DEBUSTROL - Pád do hrobu mrtvol
1673x

Dan HORYNA (MERLIN, VITACIT) - Nemám s Danem ze sedmdesátých let žádný problém
1309x

DEBUSTROL - Apokalismus
1267x

Ozzy OSBOURNE - Ordinary Man
1113x

DEBUSTROL - Steak
1048x

Aleš BRICHTA (ALEŠ BRICHTA PROJECT) - Voda teče v Labi a ve Vltavě
1037x



07.03.2020
POWER 5 - heavy/power metal, Bad Jokers Cream - hair metal..
ZLÍN, Bamboo club, Nad Stráněmi 4512, Zlín, začátek od:20:30, vstupné: 110.-

13.03.2020
DEAD DANIELS (Praha), ERAR EŠUS (Ostrava)..
RC KAIN, Praha, začátek od:20:00, vstupné: 150 Kč

14.03.2020
POPPY SEED GRINDER - deathmetal / HC Praha (poslední koncert s frontmanem Eddie..
Praha - Modrá Vopice, začátek od:18:00, vstupné:



článků celkem: 7474
recenzí: 6132
reportů: 571
rozhovorů: 389













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


GREEN DAY - Father Of All Motherfuckers

Green Day by byli jistě moc rádi, kdyby se jim ještě jednou povedl takový průlom jako v devadesátých letech s „Dookie“, a o dekádu později s „American Idiot“. Proto také sázeli na minulou nahrávku „Revolution Radio“ jako na tu, která po několika hubenějších letech vystřelí jméno kapely opět na vrchol. Následovalo sice první místo v americké hitparádě Billboardu, ale jinak se nic podstatného nestalo a ani singl „Bang Bang“ nezabodoval jako svého času „Boulevard Of Broken Dreams“ nebo „Wake Me Up When September Ends“. „Revolution Radio“ tak vlastně mělo význam takový, že stabilizovalo situaci po podivných počinech „Uno!“, „Dos!“, „Tre!“ a Green Day se za tu desku nemuseli stydět. Naplno se zase rozjel klasický kolotoč na turné, který podpořila výběrovka „Greatest Hits: God`s Favorite Band“ a nakonec i koncem léta minulého roku vydaný singl „Father Of All...“, který předznamenával aktuální desku. Ovšem ten nijak zvlášť, i přes častou rotaci v médiách, nenadchl.

Demonstroval sice prohlášení kapely, že tentokrát se nebude jednat o náročnou desku, jakou byla před lety „21st Century Breakdown“, ale spíše o nahrávku, který „se s ničím nesere“, a částečně i rozjetou párty desku. Že by se už i rádobypolitičtí aktivisté Green Day smířili s tím, že v Bílém domě sedí nenáviděný Donald Trump? Zjevně ano, protože novinka „Father Of All Motherfucker“ rezignuje na politické agitace a jde na věc po starém neopunkovém přístupu z poloviny devadesátých let. Ovšem nekoná se ani druhá „Dookie“. Hity jako „Basket Case“ nebo „When I Come Around“ přece jen patřily do úplně jiné doby a navíc Billie Joe Armstrong a jeho parta byli také o čtvrt století mladší. Stárnutí se brání co to jde, ale i když desku nazvete podobně sprostě jako „Father Of All Motherfuckers“, rebely od přírody to z vás stejně neudělá.

Proto „Father Of All Motherfuckers“, ač se jedná o zábavnou desku, nemůže být až tak úplně uvěřitelná. Navíc, i když kapela tvrdí, že ji tvořila celý loňský rok, zní tak trochu jako ušitá horkou jehlou. Není ucelená, nemá ani přitažlivý koncept. Je to soubor deseti skladeb, které postrádájí skutečně silný okamžik a velký hit, přestože na druhou stranu se o vyloženém průseru mluvit nemůže. Jsou tu silnější momenty, mezi které však nepatří pilotní singly. Ty představují nakonec to největší zklamání, přestože Green Day je jako výkladní skříň umístili hned na začátek alba. Úvodní „Father Of All...“ nezaujme ani ústředním riffem, navíc když si vzpomenete, jakou kytaru kdysi tahle kapela vypálila ve skladbě „American Idiot“. Nezafunguje ani vlezle zpěvný refrén s atmosférou sedmdesátých let a zvláštně modulovaným Armstrongovým zpěvem. „Fire, Ready, Aim“ je nevýraznou položkou, která vlastně ani nemá hitové ambice a „Oh Yeah“, i když je ze všech tří singlů nejlepší, prostě sílu nemá. Nepomůže jí ani jinak docela nápaditý skandovaný refrén a znovu sedmdesátková atmosféra, jež se dotýká světa takových umělců jako Gary Glitter nebo T. Rex.

Lepší chvilky přijdou s „I Was A Teenage Teenager“. Ta dá vzpomenout na „Dookie“ a mnohem lépe vystihuje záměr, který s tímto albem Green Day měli. Oproti „Oh Yeah“ zde už ten glamrockový refrén funguje a kapela nasává atmosféru horkých letních dnů. Nedokáže sice přesvědčit na sto procent, ale s následující „Stab You In The Heart“, která má v sobě ducha dávného rock n`rollu, patří rozhodně k tomu lepšímu, co „Father Of All Motherfuckers“ nabídne. K velkému výkonu se Green Day ale vybičují jen jednou a to v „Sugar Youth“, která jede v intencích jejich největších hitů a jako jediná skladba z této desky funguje na sto procent. Finále alba totiž zase jede v trochu podivném duchu, kapela nabídne rozplizlou „Junkies On A High“, nenápadnou „Take The Money And Crawl“ a závěrečnou „Graffitia“, jež by sice chtěla být ambiciózním velkým dílem, ale ztroskotává na malé nápaditosti a vykradeném úvodu od někdejších hairmetalových hvězd Slaughter (skladba „American Pie“ z alba „Revolution“). Přesto v „Graffitia“ dokáží zaujmout specifické harmonie, které čerpají z The Beatles, ale i z vlastní minulosti.

„Father Of All Motherfuckers“ je tedy v podstatě zklamáním. Najde se zde trojice skvělých, pár slušných a několik opravdu průměrných skladeb. Je to taková malá deska, kterou velká kapela chtěla ukázat, že ještě nepatří mezi suchary a do starého železa. Tahle kolekce je taková jednohubka, která už na stole ležela trochu přes čas...

Pepsi Stone             


www.greenday.com

YouTube ukázka - Father Of All...

Seznam skladeb:
1. Father Of All...
2. Fire, Ready, Aim
3. Oh Yeah
4. Meet Me On The Roof
5. I Was A Teenage Teenager
6. Stab You In The Heart
7. Sugar Youth
8. Junkies On A High
9. Take The Money And Crawl
10. Graffitia

Sestava:
Billie Joe Armstrong - zpěv, kytara
Mike Dirnt - baskytara
Tré Cool - bicí

Rok vydání: 2020
Čas: 26:10
Label: Reprise
Země: USA
Žánr: neopunk

Diskografie:
1990 - 39/Smooth
1992 - Kerplunk
1994 - Dookie
1995 - Insomniac
1997 - Nimrod
2000 - Warning
2004 - American Idiot
2009 - 21st Century Breakdown
2012 - Uno!
2012 - Dos!
2012 - Tré!
2016 - Revolution Radio
2020 - Father Of All Motherfuckers

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 10.02.2020
Přečteno: 627x




počet příspěvků: 7

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Taková kolekce...14. 02. 2020 1:31 gorida
Právě titulní...12. 02. 2020 9:05 Pepsi Stone
Oh Yeah je snad...11. 02. 2020 22:22 Adam
Limp Bizkit sú...11. 02. 2020 21:41 Meres
Ale vzdyt je to...11. 02. 2020 12:00 Pepsi Stone


 
Metalforever.info © 2006 - 2020     RSS - články

stránka byla načtena za 0.18767 sekund.