I když je název Autumn`s Child na scéně pojmem zbrusu novým, jeho členové už toho mají odslouženo více než dost. Stěžejním je švédský zpěvák Mikael Erlandsson, který na scéně působí už od konce sedmdesátých let a přestože se mu nikdy nepovedlo vstoupit do první ligy, jeho hlavní projekt Last Autumn`s Dream je už dvacet let zárukou vyrovnané kvality. A není to rozhodně dané jen tím, že v něm působili i členové Europe Mic Michaeli, John Levén a Ian Haugland, či výtečný německý kytarista, někdejší člen Fair Warning Andy Malecek. Současná situace je u Last Autumn`s Dream trochu zamotaná (dokonce se mluví o rozpadu z důvodu zaneprázdněnosti členů kapely) a tak se na svět dostala právě nová formace Autumn`s Child. Ta má s výše zmíněnou kapelou společného nejen zpěváka Erlandssona, neboť výrazové prostředky, které využívá, jsou srovnatelné s těmi z minulosti.
Erlandsson si Autumn`s Child postavil v roce 2018, tedy čtyřicet let poté, co začal své první hudební krůčky, když usedl na bicí stoličku v punkové partě Infektion. Jako hlavního parťáka si vybral klávesistu Jona Tee od krajanů H.E.A.T., kterému začali sekundovat kytaristé Claes Andreasson a Pontus Åkesson (Moon Safari) a nakonec i výrazný bubeník skandinávské scény Robban Bäck, známý z působení v kapelách Mustasch, Eclipse nebo W.E.T. Docela slušná společnost, která může zaručovat určitou kvalitu předkládaného materiálu, ovšem na druhou stranu, jen těžko se od Autumn`s Child dočkáme přelomového materiálu, který by tuto novou kapelu pasoval na lídry současné hardrockové scény, byť jen ve Skandinávii.
Debut Autumn`s Child je slušná, velice dobře poslouchatelná záležitost. Nevyhne se drobným přehmatům a troše topornosti, ale obsahuje i řadu dobrých chvilek, takže hned na první poslech poznáte že máte k dispozici několik hitů. Jeden z těch nejvýraznějších, „Rubicon Sign“, nasadila kapela hned na začátek alba, čímž definovala vyznění celé desky. Skladba samotná stojí na hardrockovém základu, kytarové riffy ale hrají stejnou roli jako hladivé klávesy, čímž se Autumn`s Child posouvají více k teritoriu AOR. Sice nic nového pod sluncem, ale skladba má výrazný refrén, který ukazuje, že Erlandsson je stále dobrý zpěvák a kapele nechybí výrazné melodické nápady.
To se více ukáže u některých dalších, mezi kterými dominuje „You`re Breakin` My Heart Again“, „Northern Lights“ s příjemně zpěvným úvodem a především „Face The Music“. Ta má rozvernou atmosféru glam rocku sedmdesátých let, zejména refrén může evokovat hitové chvilky britských legend The Sweet. Povedla se i balada „Sayonare Eyes“, kde dominuje opět výrazný refrén a příjemně hřejivá atmosféra, kterou sice trochu pokazí vlezlé klávesy, ale nakonec je výsledek pozitivní. Hůře jsou na tom další dvě pomalé věci „Victory“ a závěrečná „Heaven Knows Your Name“, které nejvíce trpí unylou náladou, místy (zejména v případě první jmenované) až zábavového charakteru. Nepovedla se ani „Glory“, jež sází na rychlejší a ostřejší notu, ovšem překotně hrané tempo, dotýkající se až urputnosti lze považovat ještě za dětskou nemoc kapely. Tato negativa vyvažují vcelku slušné „I`m Done“, „Cryin` For Love“ a „Everytime“, které mají potenciál být dobrými koncertními skladbami.
Autumn`s Child na debutu ukázali, že žádné průseru se od nich není třeba obávat. Pravda, mohlo být trochu lépe, těch stylových klišé zde lze zaslechnout docela dost, ale kapela ukazuje, že stojí trochu výše, než řada rádoby hvězdných projektů splácaných firmou Frontiers Music (s ní Autumn`s Child smlouvu nakonec nepodepsali). Tenhle debut není revolucí v AOR a hard rocku, ale docela příjemnou nahrávkou, které je dobré dát šanci.
|
