Historie téhle party ze Severní Karolíny sahá na začátek minulé desetiletky. To na tamní klubové scéně začala působit formace, která si říkala 21st Century Goliath a kromě toho, že ve svém středu měla výborného kytaristu Scotta Robyho a zpěváka Tonyho Leona, reflektovala na práskavou hudbu konce osmdesátých let, kterou tehdy na losangeleských pódiích předváděli například L.A. Guns, Faster Pussycat, Vain nebo Love/Hate. 21St Century Goliath se povedlo vydat dvě vcelku slušná alba „Radio Destroyer“ (2012) a „Back With A Vengeance“ (2014), aby se pak na konci roku 2015 do krve rozhádali se svým frontmanem Tonym Leonem a rázem bylo po všem. Nepatřili mezi lídry americké rock n`rollové scény, tak toho, že si zbylí členové našli nového zpěváka Daltona Bowese a změnili jméno na Pröwess, si všiml jen zasvěcený jedinec. Se změnou názvu a příchodem Bowese však klid v řadách kapely nenastal.
V dalších letech, i přes vydání dvou EP „Headfirst“ (2017) a Roll`n With The Punches“ (2018), se strhlo opět menší personální zemětřesení, kdy v sestavě zbyl opět jen Bowes a Roby, a ti s novými muži na palubě začali během loňského roku připravovat plnohodnotný debut „Blacktop Therapy“. Měli co dokazovat, protože fanoušci jim neustále předhazovali, že Roby a jeho někdejší parťáci pohřbili 21st Century Goliath a dnes jsou vcelku nečinní. Ze strany příznivců, kteří se už nerekrutují jen z řad rockových fans ze Severní Karolíny, byla totiž očekávání docela velká, protože obě EP ukázala, že Pröwess mají potenciál stát se opravdu slušnou sleazerockovou partou, jež bude oživovat ducha osmdesátých let, ovšem přidá i část soudobé energie.
Debut Pröwess tak navazuje na Robyho práci s 21st Century Goliath a posluchači předkládá klasický hair metal druhé poloviny osmdesátých let, který je zbaven pozlátka a místo toho nabízí tvrdší hudbu, nasáklou cigaretovým odérem a páchnoucí vysokooktanovou kořalkou a lacinými děvkami. Nejdůležitější pak na „Blacktop Therapy“ není to, že tahle hudba je ve své podstatě nepůvodní, ale to, že to téhle kapele lze věřit. Proto neurazí ani riff titulní skladby „Blacktop Therapy“, který až nepokrytě čerpá z AC/DC, protože Pröwess po něm přijdou s velkým přívalem energie a skladbu obohatí patřičně útočným refrénem. Ty jsou pro tuhle kapelu nejdůležitější a proto ani nevadí nedostatek osobitosti v Bowesově projevu, který připomíná mix Taimeho Downea (Faster Pussycat) a Jizzyho Pearla (Quiet Riot, ex-Love/Hate, Ratt). Na druhou stranu disponuje hlasem, který je pro příslušný styl hudby takřka nutný.
Pröwess se na svém debutu vyvarovali balad, což je pozitivum. Do konceptu se jako zpestření více hodí věci jako „Tombstone Blue“, která v sobě nezapře inspiraci v tvrdém blues nebo „Heart`s Desire“, jež zase jede po linii boogie a rhythm n`blues, což ji dovádí až k dávným časům Aerosmith. To je ale jen takové koření, pravá podstata „Blacktop Therapy“ leží u rozjetých, svižných věcí, z nichž nejvíce vyčnívá zmíněná titulní skladba nebo zpěvná „Lookin` For A Bullet“, v níž kapela dokáže kontrastovat mezi zpěvnější slokou a silovým refrénem. Za poslech rozhodně stojí i „Every Right“, která toho sice opět dost dluží AC/DC, ale tuto výtku dokáže vyvážit silnou melodií v refrénu, a nakonec i rozjetá „All Downhill“, kde se Roby vyznává ze své lásky v Eddiemu Van Halenovi. „Blacktop Therapy“ nemá vyloženě slabé místo, ale prostě některé skladby („Eyes Of The Hunter“, „Welcome Home“) fungují trochu méně než ostatní.
Tahle deska tak představuje slušný debut kapely, která ví, co hraje a o čem zpívá. Teď má jasný základ, ze kterého se může vyvíjet. Vlastně je pořád na startovní čáře, protože problémy s obsazením ji stále tak trochu paralyzují. Pokud si je Pröwess vyřeší, mohou v budoucnu být partou, která bude udávat směr na americké rock n`rollové (byť oproti zlatým časům notně zúžené) scéně.
|
