Jsou skvělé kapely, které se proslaví a jsou i skvělé kapely, které zůstanou vzdáleny nějaké větší popularitě. To je i případ portugalských Apotheus, kteří svou novou deskou „The Far Star“ příjemně překvapili. Ačkoliv Apotheus existují již od roku 2008, na kontě mají teprve dvě desky včetně té aktuální a jedno EP. O to víc album "The Far Star", zní totiž velice vyspěle.
Intro v podobě „Prelude“ prakticky nic nenapoví o hudebním obsahu nahrávky a jako takové mi přijde i vcelku zbytečné. Deska tak začíná až s „Caves Of Steel“, které nabídne silnou atmosféru a člověk by čekal, že skladba bude pokračovat v gotickém duchu. Jenže přijde melodeathová sloka s growlem a tvrdými riffy. Refrén je naopak vzletný a velice melodický. Apotheus zkrátka umně míchají extrémní metal s melodickým a jde jim to zcela přirozeně. Střídání growlu a čistého zpěvu není nic zvláštního, ale Apotheus to dělají s grácií. Už po první písni je tak jasné, že kapela má potenciál oslovit mnoho posluchačů. Klidně i ty prog metalové, protože jak ukazuje další průběh nahrávky, je zmíněný styl kapele velice blízký.
„Redshift“ by svým úvodem mohla být klidně na albu Amon Amarth, či jiné stylově spřízněné smečky. Tento dojem opět rozbíjí silně melodický refrén a také gotické klávesy. Zdálo by se, že kapela bude pokračovat i nadále v podobné „šabloně“, jenže Apotheus jsou mnohem sofistikovanější. Například „The Darkest Sun“ se soustřeďuje na atmosféru, první minuta ponechá posluchače v tichu a napětí, poté přijde metalový attack. Nelze si nevšimnout parádních kytarových harmonií a také decentní symfoniky. „The Pull Of Plexeus“ ve zmíněné symfoničnosti pokračuje a činí desku ještě dramatičtější. Skladba je tentokrát temnější a prim tu hraje growl. Melodický death metal tak trochu ve stylu Dark Tranquillity. Nejdelší kousek „Under A New Cloudy Sky“ má přes sedm minut a potvrzuje, že Apotheus mají k prog metalu skutečně blízko. Místy zní jako Evergrey, jindy skáčou od death metalu až k alternativnímu.
Nejkrásnější skladbou nahrávky je bezesporu citlivá a emocionální balada „The Brightest Sun“. Hlavní roli tu hraje krásný hlas zpěváka Miguela. Trochu pop, hodně prog rock, částečně Anathema. Ústřední melodie je naprosto klíčová. Kvůli ní se budete hodně rádi vracet k poslechu nejen této písně, ale i celé desky. Závěr nahrávky patří dvěma šestiminutovým kouskům, které zní jako vyzrálý progresivní metal. Střídání melodeathových pasáží s melodickými zůstává, ale nikdy se nedostaví pocit, že by se Apotheus nějak opakovali. Písně jsou zkrátka velice dobře složeny a na každé z nich je něco zajímavého a především chytlavého.
Nahrávka nemá nějaká slabá místa, snad jen ne každá skladba je strhující. „The Far Star“ je velice příjemným překvapením a poslouchá se jedna radost.
|
