Kdo věřil tomu, že „No More Tours 2“ které Ozzy Osbourne odstartoval před pár lety a chtěl jeho názvem demonstrativně říct, že už definitivně končí, musel být buď naprostý blázen nebo člověk, který o kariéře tohoto zakladatele heavy metalu neví vůbec nic. Že se nebude končit bylo nad slunce jasnější, na podobná prohlášení byl pan Osbourne vždycky kadet a vzhledem k tomu, jak obratnou manažerkou je jeho manželka Sharon, sloužily podobné výkřiky jako otřepaný marketingový trik. „Přijďte se s Ozzym ještě jednou rozloučit, je to už naposled,“ hlásaly reklamní slogany. Ovšem to, zda ještě vyjde nová deska, bylo ve hvězdách. Občas se objevily „zaručené“ zprávy, že Ozzy něco dělá, ovšem věřte nečemu z tábora tohoto pošuka… Když Sharon na podzim loňského roku oznámila, že další Osbourneova sólovka vyjde v lednu, bylo nutné to brát s rezervou. Ovšem tentokrát se o žádné plácnutí do vody nejednalo.
K „Ordinary Man“ byla dlouhá, trnitá cesta. Ozzy už dávno není mladík, léta ho souží zdravotní problémy a dlouholeté závislosti na alkoholu a kokainu se na něm nepěkně podepsaly. Bylo to vidět už v roce 1995, kdy do České republiky přijel poprvé. Naprosto zmateně bloudil pražským hotelem, kde byl ubytován, cinkal náramky na třesoucích se rukách jako ztracená ovce hledající své stádo a na všetečné otázky novinářů odpovídal bez zájmu a leckdy i v podivném limbu, až se dokonce mohlo pochybovat o jeho momentální příčetnosti. Měl tenkrát za sebou další z těžkých odvykaček, o které se tvrdilo, že byla konečně úspěšná. Měl na kontě i album „Ozzmosis“, které bylo podle fanoušků i kritiků skvělé, ale sám Osbourne jej nesnášel. Bylo totiž prvním albem (a ne posledním), které neměl pevně ve svých rukách a bylo spíše dílem producenta Michaela Bienhorna. Jeho výkon na pražském koncertě také nebyl z těch nejlepších a tvrdilo se, že do pěti let jeho kariéra skončí. Jestli už nebude dávno pod drnem.
Ozzy to ale přežil, jako ostatně dosud úplně všechny pády a vzestupy. Když pak přijel o tři roky později s obnovenými Black Sabbath, byl to zcela jiný zpěvák, a výkon, který ve společnosti Pantery a Helloween podal, byl ten, o kterém jeho fanoušci léta snili. Sharon vykřikovala, že je Ozzy plný entuziasmu a nových nápadů, že se k němu vrátil Zakk Wylde (jeho „adoptivní“ syn) a že se má rockový svět na co těšit. Místo toho přišla vcelku průměrná deska „Down To Earth“, mizerná sbírka coververzí „Under Cover“ a veskrze trapné vystupování na MTV v reality show The Osbournes. Ozzy pak objížděl svět střídavě s Black Sabbath, střídavě se svou kapelou, kterou nepravidelně opouštěl a zase se do ní vracel právě Wylde. Pro album „Black Rain“ z roku 2007 byl tento kytarista zase zpět, ale tvůrčí krize z Osbourneově táboře trvala. Tahle deska navíc odhalila, že se zpěvákovým hrdlem není všechno až tak úplně v pořádku a následující „Scream“ tyto doměnky jen podtrhla, neboť na ní Ozzy podal opravdu bídný výkon.
„Scream“ vyšla tři roky po „Black Rain“ a nikdo asi netušil, že na další Ozzyho album bude muset čekat dalších deset let, protože taková doba je při věku hlavního protagonisty skoro až ultimátní. Jistě, vyšla kolekce „13“ s níž se aspoň nakrátko vrátili Black Sabbath, aby pak kvůli (dnes už snad překonané) rakovině Tonyho Iommiho z velkého návratu zbyla jen tahle deska a rozlučkové turné „The End“. Ozzy měl zase volné ruce, poněkolikáté se zase vrátil Zakk Wylde (na „Scream“ nahrál kytary Gus G. z řeckých Firewind) a rozjela se kolečka „No More Tours 2“, kde byl playlist složený ze starých skladeb z dob mezi debutem „Blizzard Of Ozz“ a kasovním trhákem „No More Tears“, s drobnou úlitbou albu „Ozzmosis“ v podobě i instrumentální verze „Perry Mason“. „Když jsem rozjížděli „No More Tours 2“, skutečně jsem si myslel, že je to konec,“ řekl v jednom prohlášení z loňského podzimu Ozzy. O tom, že by se točila nová deska, se nezmínil.
Nakolik vše vzešlo z hlavy samotného Osbournea a nakolik to bylo dílem Sharon, to je otázka. Oba překonali manželskou krizi z let 2015 a 2016, kdy se mluvilo o rozvodu a oba si stojí za tím, že je „Ordinary Man“ skutečně reprezentativní vzorek Ozzyho tvorby. Navíc Ozzy přiznává jistou paralelu s „Ozzmosis“, kterou vzal na po letech na milost. Jisté je, že oproti ní nevznikala novinka v takových porodních bolestech. „Deska je výsledkem přátelské spolupráce a k nahrávání jsem pozval lidi, které mám rád,“ zmínil Osbourne. O tom, že jej pojí dávné silné pouto s kytaristou Guns N`Roses Slashem a britským krajanem Eltonem Johnem, se vědělo už dávno, ovšem zarážející je fakt, že nahrávání se nezúčastnil Zakk Wylde. „On je jako můj syn, ale nechci mu bránit v jeho jiných aktivitách,“ odbyl Wyldeovu absenci Ozzy. Místo něho kytarové party převzal devětadvacetiletý mladík Andrew Watt. Tato spolupráce nevědomky vzešla z hlavy Ozzyho syna Jacka, který tatíkovi navrhl kooperaci s rapperem Post Malonem, jehož spolupracovníkem je několik let právě Watt. Sice absolutně rozdílné světy, ale všechno do sebe začalo zapadat…
Právě Malonemu se připisuje velký díl zásluh na tom, že „Ordinary Man“ vůbec vznikla. Byl to totiž on, kdo Ozzyho přesvědčil o tom, že je třeba vydat ještě jedno album a napsal s ním divokou party rockovou skladbu „It`s A Raid“, která se stala odrazovým můstkem pro další tvorbu alba. S ním přišel právě Watt, ale i basista Guns N`Roses Duff McKagan a bubeník Red Hot Chili Peppers, tedy muzikanti zodpovědní za předkládaný výsledek. „U nahrávání žádného jiného alba jsem si neužil tolik srandy jako teď. Navíc všechno šlo velice rychle, naposledy se to stalo u debutu Black Sabbath,“ podotkl Ozzy a zmínil, že tentokrát se jednalo o úplně jiný proces, než u několikrát zmiňované „Ozzmosis“. A prvotní ohlasy z řad kritiky i fanoušků mluví o tom, že „Ordinary Man“ je nejlepším Madmanovým dílem právě od dob „Ozzmosis“.
„Nechci umřít jako obyčejný člověk,“ zpívá Ozzy v titulní skladbě, vzešlé ze spolupráce s Eltonem Johnem. „Myslím si ale, že to se fakt nestane,“ dodává s úsměvem zpěvák. O smrti ale mluví čím dál více. Ne, není úplně fit. Ví, že „Ordinary Man“ je jeho pravděpodobně poslední dílo. Má problémy s chůzí (proto v klipu k singlu „Straight To Hell“ je vidět jen sedící, v jiných pro jistotu nevystupuje vůbec), drobné výpadky paměti, po nehodě v roce 2003 na čtyřkolce ho bolí záda a konečně přiznal to, co fanoušci ví už dávno. Trpí Parkinsonovou chorobou. Pořád ale tvoří. I když u skladatelského pocesu „Ordinary Man“ byli asi důležitější Watt, McKagan, Smith a Malone, pořád album zní jako čistý Ozzy. Není to jeho nejlepší dílo, ale nejdůležitější na něm je, že je z něj naprosto markantně cítit hvězdný dotek historie...
|
