O amerických Psychotic Waltz se z počátku kariéry mluvilo jako o novodobých metalových nástupcích Jethro Tull. Bylo to ale dané tím, že zpěvák Buddy Lackey, říkající si také Devon Graves, hrál (stejně jako Jon Anderson) na flétnu, ovšem jejich hudba jela v intencích americké progresivity na tenké hranici mezi hard rockem a heavy metalem. Psychotic Waltz byli spíše utajeným tipem pro zasvěcené a zůstávali v oblibě za stylovými kolegy Queensrÿche. Byli víc ponořeni do svého hudebního umění, než aby produkovali hity, což jim vyneslo skoro až kultovní postavení. Jenže to bylo na začátku devadesátých let. Po čtyřech albech, z nichž je pravděpodobně nejvíce ceněná deska „Mosquito“, byli Psychotic Waltz minulostí.
Jejich zdánlivě nerozborná sestava se začala drolit. Nejprve kapelu opustil Ward Evans (nahradil jej Phil Cuttino) a když krátce po vydání čtvrté nahrávky „Bleeding“ v roce 1996 zmizel i zpěvák Lackey, bylo hotovo. Ten si po svém přestěhování do Rakouska v roce 2000 založil formaci Deadsoul Tribe, se kterou během následující desetiletky vydal pět alb. I přes nespornou kvalitu ta nikdy nedosáhla takového postavení jako počiny Psychotic Waltz. V roce 2010 přišla krátká Gravesova epizoda s řecko-rakouským The Shadow Theory, ozdobená jediným albem „Behind The Black Veil“, ale to už se nahlas mluvilo o comebacku Psychotic Waltz, který přišel ještě téhož roku. Prvotní koncerty, které absolvovala celá klasická sestava z let 1986 až 1994, přinesly až nečekaný úspěch. Čekalo se ale na studiovou desku.
Jak čas běžel, naděje fanoušků na páté album začaly pomalu pohasínat. Kapela byla sice stále koncertně funkční, ale dotazy na novou desku odbývala pokrčením ramen. Až do konce loňského roku, kdy oznámení nové desky přišlo skoro jako blesk z čistého nebe. Kapela prohlásila, že ve studiu byla zavřená celý rok 2019 a novou desku pilovala do detailu. Pilotní singl „Devils And Angels“ vylétl krátce před Vánoci. Staré fanoušky sice uspokojil a navnadil na celé album, ovšem žádné extatické stavy se u něj nedostavovaly. Skladba se přes dramatický úvod rozjíždí spíše pozvolně, Psychotic Waltz vsadili hlavně na střední tempo (což ostatně byla vždy jejich parketa), ovšem když se mysticky hraná flétna rozlétla spolu s kytarovými riffy k vrcholům, Graves se držel spíše při zemi a refrén neměl takovou sílu, jak by na reprezentativní vzorek alba bylo třeba. Náplastí sice byl závěr skladby, vedený až ve spacerockovém duchu, ale i tak „Devils And Angels“ zklidila spíše smíšené pocity.
V dalších věcech Psychotic Waltz rozehrávají hru, která se dá směle porovnávat s jejich klasickými díly. „Stranded“ více vystrkuje růžky a v „Back To Black“ už kapela za pomoci úderných, sekaných riffů a Gravesova rozmáchlého vokálu dosahuje dávných met. Už v tu chvíli se dá mluvit o tom, že vybuchuje síla, koncentrovaná celých čtyřiadvacet let od „Bleeding“. V tu chvíli jsou Psychotic Waltz definitivně zpět a pokud ne silnější, tak minimálně stejně silní, jako byli v devadesátých letech. Tento trend podtrhne i druhá singlovka „All The Bad Men“. Ta je sice vedena opět v pomalejším duchu, ale kapela jí dokáže skvěle gradovat a vrstvit a přidává tolik potřebnou a specifickou atmosféru dramatična.
Graves stále více rozpíná svůj hlas, v „The Fallen“ míří i do poloh, kde se pohybuje James LaBrie z Dream Theater, aniž by ztratil cokoliv z vlastní osobitosti. Přes trochu slabší „While The Spiders Spin“ kapela nechává novinku gradovat, druhá polovina alba roste skoro až do netušených výšin. Zatímco „Pull The String“ působí spíše jako nadechnutí přes záverečným velkým finále, z následující „Demystified“ tryskají emoce, což umocňuje i větší využití flétny, které rázem mění celou atmosféru nahrávky. Další mistrovské kousky jsou „Season Of The Swarm“ a „Sisters Of The Dawn“, v druhé jmenované atmosféra houstne v hustém lese kytarových riffů, z nichž najednou vykoukne svěží refrén, jenž dává Psychotic Waltz hitové ambice. Poklidná „In The Silence“ pak působí jako vydechnutí po předchozím náporu kytar, kapela najednou vsadí na mírnou strunu, aniž by pozbyla temnou atmosféru, kterou je celá novinka prostoupena.
Jestliže patříte k těm, kdo Psychotic Waltz pro jejich neuchopitelnost a specifický přístup k věci milovali už v devadesátých let, je „The God-Shaped Void“ nahrávkou přesně pro vás. Novinka totiž ukazuje, čím vším byla kapela kdysi výjimečná a zasazuje její dávný projev do moderní doby. Je pro kapelu velmi důležitá především proto, že ani po několikerém poslechu, během nichž deska výrazně roste, nemáte chuť sáhnout po starších albech, ale klidně si tuhle kolekci pustíte znovu.
|
