Původně jsem měl v plánu zrecenzovat komplet hudební dráhu této německé divoženky, ale nakonec jsem se nemohl dočkat, až se s vámi podělím o názor na její druhou sólovou desku, která vyšla v roce 1990, protože jí považuji vůbec za to nejkvalitnější, co nám kdy Doro Pesch předhodila...
Když vyšla její první sólová placka „Force Majeure“, bylo to bolestivé období. WARLOCK se rozpadli na svém vrcholu. „Force Majeure“ sice ještě neslo nálepku DORO + WARLOCK, ale všem bylo jasné, že německá heavy metalová legenda je mrtvá a začíná historie nového seskupení, které si s původní partou v ničem nezadá. Fanoušci mohli být po vydání první desky spokojení, protože obsahovala všechny atributy WARLOCKu. Přesto už byly slyšet novější prvky, které zpěvačku vedly k měkčímu a písničkovému podání svých skladeb. Možná si tenkrát uvědomila, že právě tudy vede ta nejlepší možná cesta. Moc dobře to ale věděl ten nejvhodnější obchodník, který se mohl objevit – Gene Simmons. Jeho vliv na druhou desku DORO byl opravdu silný. Jenom pro zajímavost, na nahrávce se podílel i Tommy Thayer, což je dnešní kytarista KISS...
Bezejmenné album rozjíždí hitovka „Unholy Love“. Jasný tah na bránu a naprosto skvostná záležitost. Pěkně volné, přesto silně šlapavé tempo a síla, která musí udeřit i naprostého hudebního ignoranta. Přesně tato podoba jí slušela nejvíc. Ke skladbě byl natočen i výborný klip. Byla Doro někdy krásnější? „I Had Too Much To Dream“ je stará předělávka (Myslím, že od Jayne County, ale jistě to nevím.) a kapela se mírně vydává na punkové teritorium. Při prvním setkání s nahrávku se vám sem tahle pecka vůbec nebude hodit, ale později přece jenom na chuť přijdete, to vám zaručuji. „Rock On“ je první věc, na které se podílela naše „kissácká“ parta a je to jasně ve vzduchu. Klasický stadiónový rock, který nenechá žádné hlasivky spát. Následuje další předělávka. Samozřejmě od KISS, ale to málokdo ví, protože byla vybrána „Only You“ z nepochopeného koncepčního alba „The Elder“. Oproti originálu je tohle podání o něco tvrdší a nebude to moc kacířské prohlášení, když napíši, že nejmíň o třídu lepší. Řekl bych, že až tady naplno vyniknul potenciál této vynikající písně. Poté přichází čas na další velký okamžik desky, na krásnou baladu „I´ll Be Holding On“. Tenkrát ještě neměly její ploužáky příchuť patosu. Jeden byl jednoduše lepší než druhý a tenhle patří vůbec k těm nejlepším. Škoda jen, že se na něj časem poněkud zapomnělo. Ta kytarová melodie se sladkým vokálem je prostě nádhera. Dokonalá symbióza, až vám může připadat, že to zní jak dva milenci. Pan Simmons má na starosti opět další vyřvávačku – „Something Wicked This Way Comes“, která dokáže v momentě tak ztvrdnout, že by se neztratila ani na brutální KISS placce „Revenge“. „Rare Diamond“ se nese na zajímavém zvuku kláves a pro mě osobně je to třetí vrchol nahrávky. Opět naprosto kouzelná a dojemná záležitost. Nechápu, proč nedošlo k jejímu oživení na „Classic Diamonds“, když si o to přímo říká... Na „Broken“ se konečně podílela i samotná protagonistka. Rafinovaně nejmíň nápadná věc z celého kompletu, ale přitom si s ostatními kolegy v ničem nezadá. Blíží se finále, takže proč si neposlechnout ještě jednu pěknou baladičku? Je až s podivem, jak silné ploužáky se dokázaly zkompletovat na jednu desku. „Alive“ sice nemá tak elektrizující sílu jako ty předešlé, ale na jiné placce by možná platila za to nejsilnější... Konec desky patří opět velkým halám či stadiónům. Gene Simmons se nezapře a jeho „Mirage“ je opět naprosto hymnická záležitost. Mužské sbory sice nemusí každému vonět, ale tehdy to prostě frčelo...
„Doro“ je prostě deska dokonalá po všech stránkách. Jednoduchý obal s nádhernou Doro (Opět se ptám – Byla snad někdy krásnější?), citlivě vypiplaný zvuk, který je dělán s určitou pompou a lehkostí, přesto stále v mezích metalu (Nebo hard´n´heavy, jak chcete), velice silné a dramaturgicky výborně seřazené songy. Mnozí můžou říci, že Doro Pesch byla na vrcholu s deskou „Triumph And Agony“, která byla vlajkovou lodí WARLOCK, ale já tvrdím, že po umělecké stránce na svůj pomyslný Říp vystoupila v roce 1990. A jsem rád, že v dnešní době se rozhodla na svůj zdolaný kopec vrátit, protože dvě nejdůležitější desky s logem DORO se jmenují „Doro“ a „Warrior Soul“. Jeden z fragmentů metalové bible...
|
