Přestože heavy metal nepatří ve Španělsku mezi hlavní proud, undergroundová scéna je na Pyrenejském poloostrově vcelku slušně rozběhnutá a v podhoubí se tam objevuje jak mnoho kapel, které zapustily kořeny v osmdesátých letech, tak i těch služebně mnohem mladších. Pětice Slowburn z Madridu patří mezi tu druhou skupinu, ovšem o žádné zelenáče se nejedná. Tahle kapela vznikla jako boční projekt basisty Jorgeho Serrana z thrashmetalových Rancor, kterým však trochu roztříštil síly, si do Slowburn přivedl i bubeníka Jorgea Sáeza. Velice důležitým článkem pro to, aby Slowburn mohli nastoupit dráhu čistého heavy metalu, byl zpěvák J.C. Warrior, ostřílený dvaačtyřicetiletý Kolumbijec, který býval členem mnoha obskurních spolků a nyní působí ještě v kapelách Metal Legion a Retrofaith.
Slowburn vznikli v roce 2015, ovšem delší dobu se nedělo nic. Serrana i Sáez o dva roky později vydali znovu desku se svými Rancor a už to vypadalo, že z prvotní iniciativy nakonec mnoho nezbude. Minulý rok se ale začalo nahrávat a výsledek kapela předložila v letošním předjaří pod názevm „Rock N`Roll Rats“. Že vám to zavání ohromným klišé? Ano… O klišé je totiž celá tvorba této kapely. Ta je tak retrospektivně orientovaná, že po poslechu jejich debutu nebudete věřit tomu, že se jedná o zbrusu novou kapelu.
Úvodní atak riffů ve „Still In The Fight“ a vysoký výkřik J.C. Warriora řekne naprosto vše. V tu chvíli víte, že tito muzikanti zamrzli někde v dobách Nové vlny britského heavy metalu (NWOBHM), což však není lichotka. Skladba se sice rozjede s velkou energií, která ostatně nechybí celé desce, ovšem je to jedna z mála věcí, za kterou lze Slowburn pochválit. Už tato první skladba totiž vypoví o kapele téměř vše, včetně toho, že nikdy nebude mít nápady, které by se mohli rovnat nápadům lídrů NWOBHM z počátku osmdesátých let. Slowburn nedrží krok ani s prvotními alby Iron Maiden (myšleno například debut nebo „Killers“), ani se starými deskami Judas Priest či Saxon.
Sem tam se sice kapele povede vyloudit slušnou melodii, jako v případě pilotního singlu „Clear Than You“ nebo ve vcelku vydařené „Night Protector“, ovšem její snažení selhává na nedostatku schopnosti rozvinout slušný motiv do velkého hitu. Kapela sama za takový označuje skladbu „Metallist“, která však svým katastrofálním refrénem (pro milovníky těch nejhorších heavymetalových klišé asi bude znít jako nebeské harfy) dokáže vyvolat pobavený úsměv na tváři. Tohle by stěží prošlo v roce 1981, natož na začátku roku 2020. Tím je řečeno skoro vše. Slowburn si totiž v podobných nekrofiliích až úchylně libují a na ploše bezmála sedmatřiceti minut jich nabízejí nepřebernou řadu. Ovšem pro koho…?
Možná nejhorší na celé věci je, že Slowburn berou „Rock N`Roll Rats“ vážně a tvrdí, že na ní pracovali tvrdě celé měsíce. Podobný druh alba sekali druho nebo třetiligové britské party začátkem osmdesátých let jako Baťa cvičky, tady je jasně znát, že Španělům chybí jakýkoliv nadhled, invence a že se potácí ve vlastní skladatelské nemohoucnosti. „Rock N`Roll Rats“ tak představuje obstojně zahranou a zazpívanou, ale naprosto zbytečnou a impotentní desku.
|
