I když skandinávská harmetalová vlna už odezněla a zbyli z ní jen ti nejsilnější, stopa, kterou zanechala, je stále znatelná. Mezi přeživšími nakonec zůstali i Confess. Jejich životaschopnost v posledních letech byla docela silná, protože po vyřešení personální otázky se jim povedl s minulou deskou „Haunters“ docela slušný průlom, takže je možné je v současnosti chápat jako jednu z nejsilnějších kapel scény. V době, kdy Reckless Love a částečně i Hardcore Superstar dochází dech, Confess mohutní a posilují. Jejich kariéra nabírá stoupající tendenci a novinka „Burn`Em All“ jim v tom zajisté dopomůže, protože jde o velice vyrovnanou silnou kolekci, která rozhodně nechce ustoupit z pozic, jež kapele vydobyla „Hauntres“.
Od Confess nečekejte nic nového. Pětice dobře vystajlovaných chlápků, kteří vyrůstali na hudbě Mötley Crüe, Poison, L.A. Guns nebo Ratt, ví, kde je jejich místo a ví také, jak má současná hairmetalová deska znít. Zbavili se dětských nemocí, které provázely jejich začátky a jsou dnes skutečně dobrou kapelou. Mají nápady, které přestože čerpají z výše zmíněných legend, jsou předkládány osobitým způsobem a mají rovněž dostatek energie, aby dokázaly na koncertě strhnout své fanoušky. To všechno Confess dokázali koncentrovat do novinky, která jim může zaručit další cestu vzhůru.
I když je u této kapely image dost důležitá (stačí se podívat na fotky ve stylu hollywoodských floutků osmdesátých let), jde Confess hlavně o hudbu. Kapela umí složit dobrou energickou písničku jako našlápnutý úvod desky „So What?“ a „Malleus“, což jsou ve své podstatě obrovské hity, kladoucí důraz na úderné melodie a silné refrény. Umí rovněž i komerčnější věci typu „Welcome Insanity“, šikovně vklíněnou mezi úvodní dvojici, či „A Beautiful Mind“, jež se zprvu tváří drsně a tajemně (překvapí kulometně znějící kopáky bubeníka Samuela), ale v jejím středu pak vybuchuje melodicky precizní, skoro až stadionový refrén, střídaný se skoro metalcorovými vsuvkami. Ty zde však nehrají nikterak důležitou roli, protože Confess odmítají jít podobnou cestou jako jejich někdejší souputníci Santa Cruz.
Když přece jen dojde na slabší chvilku, kterou si kapela v tomto případě vybírá nejprve s nenápadnou „Heresy“, a v závěru alba se zbytečnou punkovkou „509“, dokáží ji Confess vynahradit výbornou titulní věcí (všimněte si úvodních bicích připomínající „Red Hot“ od Mötley Crüe), hitovou, ovšem dostatečně práskavou „My Vicious Way“ a závěrečnou dvojicí, hitovou „Prominence“ a hymnickou „One For The Road“. Jsou to právě tyto tři skladby, společně s úvodem alba, v nichž jsou Confess pro letošní rok nejsilnější. Je v nich potenciál pro další růst, který by kapelu při jejím mládí mohl v dalších letech čekat.
S „Burn`Em All“ Confess své fanoušky určitě nezklamou, neboť dokazují, že ani novodobější tvář hair metalu zdaleka není mrtvá. Hrají sice postaru, ale s tváří současné doby a ví moc dobře, že pouštět se do zbytečných experimentů by se jim nemuselo vyplatit. Po novince tak platí to samé jako po předchozí „Hauntres“. Tuhle kapelu se prostě vyplatí sledovat.
|
