I když začínali v roce 1991, což byla pro kapelu pohybující se mezi hard rockem a hair metalem doba přímo sebevražedná, dokázali kanadští Harem Scarem získat vcelku slušný úspěch. Ten se samozřejmě vztahoval na jejich domovskou zemi a Japonsko, ale i tak si mohli gratulovat. Už jen proto, že jejich debut z počátku devadesátých let platil za výborné dílo, jež by o pár let dříve určitě slavilo velký úspěch. Celá devadesátá léta nebyla pro tyhle Kanaďany až tak hubená jako pro podobně orientované spolky a Harem Scarem toho dokázali vcelku využít. Vydávali alba ve vcelku pravidelném intervalu a i přes drobné změny v rytmické sekci vydrželi až do roku 2008. Jejich tehdejší rozpad ale neměl dlouhého trvání a proto v minulé desetiletce zase kapela vydávala nová alba.
Jejich síla už nebyla taková jako u prvotních kolekcí, ale Harem Scarem prokázali snahu a houževnatost, což jim (alespoň doma v Kanadě) nese své ovoce. Přestože personální situace v kapele není údajně úplně růžová a spekuluje se nad členstvím bubeníka Creightona Doanea a basisty Stana Miczeka, původní dvojice, zpěvák Harry Hess a kytarista Pete Lesperance, drží stále spolu. Ať je to jak chce, jedno je jisté. Doane na novém albu účinkuje a místo basisty zastoupil jistý Mike Vassos. Nejdůležitější však je, že kapela se chce s „Change The World“, vrátit k úspěchu devadesátých let. Obě předchozí díla „Thirteen“ i „United“ (i přes jistou kvalitu), stála trochu v pozadí a neukazovala dostatečně někdejší talent kapely.
U „Change The World“ je všechno jinak. Proklamovaný návrat k fazoně začátku devadesátých let se totiž skutečně koná. Novinka představuje vydařenou kolekci jedenácti vyrovnaných skladeb, kde je těžké hledat vyloženě slabé místo. Harem Scarem tentokrát vsadili zejména na důslednou práci s melodiemi, která nese svoje ovoce. Dokázali se zbavit cukrkandlového balastu a i když titulní skladba, jež album otevírá, může nést sladké znaky (patrné zejména v kytarových vyhrávkách ze začátku věci samotné), výtečný refrén ukáže, že Harem Scarem jsou v dobré formě. Jako kdyby znovu našli smysl pro hitové kompozice, což ukazuje skvělá hymna „Aftershock“, sedící mezi hair metalem a AOR a nepodstrádající chytlavý refrén, jenž vykazuje stadionové parametry. Ještě větší pletky s AOR pak má „Searching For Meaning“. Ovšem pozor, nejde o prvoplánové melodie, ale o skutečně propracovanou kompozici, kterých je při současné nadprodukci průměrných kapel v tomto ranku skutečně zapotřebí.
Trochu slabší se mohou jevit tvrdší kousky, které koketují až s heavy metalem, „The Death Of Me“, „No Man`s Land“ či „Fire And Gasoline“, protože současným Harem Scarem více svědčí vzdušnější a melodičtější podoba. Ovšem ani tyto nepadají k hranici průměru, spíše je lze brát (v případě „Fire And Gasoline“ a především „No Man`s Land) jako drobné vydechnutí. Zbytek alba je totiž skvělý. „Mother Of Invention“, „In The Unknown“, „Riot In My Head“, „No Me Without You“ a závěrečná „Swallowed By The Machine“ jsou velké rockové hymny, jež nepostrádají skutečně silné melodie, výborné muzikantské výkony a v neposlední řadě i velice jistý Hessův zpěv, jenž je ve výtečné formě.
To vše dává dohromady velmi silnou desku, která Harem Scarem vrací do jejich nejlepší éry první poloviny devadesátých let. Rozpačitější díla, která se v diskografii těchto Kanaďanů také najdou, jsou zapomenuta, a „Change The World“ představuje restart kapely v plné síle. Pokud jste tedy někdy patřili k fanouškům kapely a v posledních letech vám nedělala příliš radosti, je pro vás „Change The World“ jasnou volbou. Jde totiž o jedno z nejlepších děl z jejich dílny.
|
