Tedy milá Zubejdo, to mateřství ti nesmírně svědčí. A vlastně i celé kapele… Ono to samozřejmě nebude jen mateřstvím. Diabulus In Musica neskutečně prospěla pauza, v níž hlavní představitelé těchto španělských symfoniků, klávesák Gorka Elso a zpěvačka Zuberoa Aznarez, nejen přivedli na svět své potomky, ale hlavně vybočili ze stereotypů, získali odstup od vlastní tvorby (Zuberoa se mimo jiné zapojila do mezinárodního projektu Tragul) a načerpali spoustu nové inspirace, hudební energie a spontánnosti (zpěvačka v rozhovorech docela zábavně vysvětluje, jak si od dětí ve volných chvílích odskakovala k tvorbě desky, která tak vznikala v určitém chaosu…), což se plně odráží na jejich aktuální albové novince „Euphonic Entropy“.
Diabulus In Musica jdou na věc přímočaře. Po celkem nenápadném intru „A Lucid Chaos“ přijdou s kontrastní „Race To Equilibrium“, v níž plně představí své zbraně – operní majestátnost spektakulárních sborů s velmi silnou dynamikou, přiostřenou špetkou agresivního chropotu, zpěvaččinu skvělou hlasovou formu, rozkvetlou do velmi přitažlivé smyslnosti, cinematickou výpravnost a bohatý děj, proplétání akčních kytar a neposedných bicích. Celková bombastičnost, melodická lehkost a variabilnost už zde udeří plnou silou, a byť z ní kapela v r rámci desky příliš často neuhýbá, rozhodně nebudete mít pocit, že by touto košatostí Diabulus In Musica album zbytečně přeplácali. Vzestupná tendence pokračuje nejsilnějším vybočením z celkového konceptu - nečekaně lehkonohou uvolněností a šmrncovním závanem popu v „The Misfit`s Swing“, a plně vrcholí v závěrečné „In The Vortex“, v níž Zuberoin sametový výlet do hlubin je velmi přitažlivý a následné operní výškaření maximálně přirozené a poutavé, dramatičnost se dá krájet a vokální proplétání se sbory přinese dokonalé finální dobrodružství. Dalšími přepestrými háčky, které Diabulus In Musica v tomto emočním reji nabídnou, je využití nejen španělštiny, ale tentokrát i baskičtiny, vyhrocení agresivity (nejen zásluhou chropotu Gorky), vrcholící v divoké „On The Edge“, či elegantní křehkost „Blurred Dreams“ se zasněnými sbory.
Diabulus In Musica se na „Euphonic Entropy“ vrátili ke své vlastní podstatě, od které se na poslední desce začali trošku vzdalovat. A zkombinujete-li tento směr s bechderoucí přírodně teatrální hlasovou formou Zuberoy Aznarez, záplavou maximálně vydařených nápadů, dynamickým zpracováním, živým provedením a nespoutanou pestrostí alba, musí z toho zákonitě vyjít nové album jako dosud nejlepší nahrávka této španělské party.
|
