Každý příběh má svůj počátek a konec. Mezi těmito dvěma body je prostor, který je cestou k vyvrcholení onoho příběhu. Své první album pojmenovali „Počátek“ a konec se jich zatím netýká. Řeč je o olomoucké bandě Sarkonia, která svou prvotinou příjemně rozvířila tuzemské metalové vody. Čtyři roky po "Počátku" představují své druhé album, které se jmenuje „Cesta“.
Debut byl hudebně velice vyspělý a plný zajímavého melodického metalu, z něhož byl znát cit pro melodie a pro harmonie. To se projevovalo především v šikovném využití dvou zpěvaček.
Kapela před natáčením alba změnila sestavu, když jednu z nich (Freyu) nahradila Miana, která potvrdila, že v Sarkonii vždy účinkují jen krásné ženy. Výměna zpěvaček je zahrnuta i do krátkého příběhu, uvedeného v bookletu. V něm pokračuje vyprávění o Sarkonii, mladé bytosti, která na debutovém albu poznávala své emoce a nyní se rozhodla vydat na cestu do neznáma. Na cestě jí dělají společnost i bytosti, známé z prvního alba (členové kapely, to dá rozum, ne?).
Tříminutové intro „Volání“ rozhodně není žádná nuda, zpočátku spíše elektronický dojem přeruší tvrdé kytary a následně dokonce riffy, které se blíží death metalu. Skladba „Strážné majáky“ kromě toho, že naprosto lehce posluchače vtáhne do sebe, se může pochlubit i pěkným videoklipem (kapela si vše dělala sama), Sarkonia v ní opět sází na kooperaci obou zpěvaček s hrubým hlasem kytaristy Sata a velice silný hitový refrén. Oproti debutu však kapela přitvrdila a zní moderněji. Zvuk je daleko hutnější, kytary podladěné a nelze přeslechnout ani větší využití syntezátorů.
„Tak jen pojď“ vás uvítá jednoduchým, ale výrazným klávesovým motivem a následnou palbou riffů. Kapela si stále hlídá to hlavní – melodie. Ty se Sarkonii daří v každém okamžiku a jsou podpořeny povedenými texty (je skvělé, když kapela umí využívat tak pěkně češtinu). Největší peckou desky je nejtvrdší kousek z repertoáru Sarkonie „Zrůdy“. Valivé riffy a syntezátorový podkres vytvářejí místy až hororově industriální atmosféru, současně se jedná o koncertní tutovku, protože refrén nepustíte z hlavy. Pěkná metalová balada je kumšt a je velká radost slyšet kousek, jakým je „Temný anděl“ s krásným textem a dobře vyváženou hudbou - i když se jedná o pomalou baladu, tak obsahuje tvrdší pasáže a zejména ta prostřední téměř pokukuje po prog metalu. Desku přeruší intermezzo „Úsvit“. Není to zbytečná položka, ale vcelku zajímavá symfonická vsuvka s orientálními motivy.
„S láskou a nenávistí“ je typická věc Sarkonie, která by klidně mohla být na minulé desce. „Třináctá komnata“ je asi nejméně výrazná (zapamatovatelná) píseň alba, poslední položkou je dojemná „Nic už nebude stejný“. Tahle skladba skvěle mění tempo a kytary výborně riffují, Sarkonia se drží svého stylu, střídá se mužský element (Sat) s ženským (Miana a Kairis) a refrén je neuvěřitelně chytlavý. „Nic už nebude stejný“ je hypermelodická skladba a nebýt tak tvrdá, klidně z ní mohl být super popový hit.
Je docela škoda, že deska má vlastně „jen“ sedm rozsáhlejších skladeb, zbylé dvě jsou sice zajímavé, ale velice kraťounké. Album je i tak velice intenzivní. Dalo by se diskutovat, zda by se daly lépe nazvučit dívčí zpěvy, hlavně když obě zpěvačky zpívají spolu, ale je třeba připomenout, že kapela nemá dohled žádného producenta a takhle dobře znít bez „profíka“ je paráda.
Ne, že by Sarkonia hrála něco neslýchaného, ale má svůj osobitý styl. Dílčí prvky jejich hudby vám mohou něco připomenout, ale jako celek je kapela svá. „Cesta“ zachovala velký cit pro melodičnost, ale je tvrdší, více orientovaná na moderní kytary a také využívá o něco více syntezátory. Jedná se o skvělé melodicko-metalové album, které strhne svou energií a entuziazmem. Sarkonii je možno označit za jednu z nejtalentovanějších kapel v žánru.
|
