My Dying Bride jsou živoucí legendou a kdyby už nikdy nic nevydali, dali světu hromadu skvělého doom metalu. Přesto si každý fanoušek přál novou nahrávku. Na tu se čekalo dlouhých čtyři a půl roku. Jedním z důvodů byla smutná skutečnost, že malá dcera Aarona Stainthorpea trpěla vážnou nemocí a tak vůdčí osobnost kapely neměla na nahrávání hudby ani pomyšlení. Jak se zdá, nemoc byla zažehnána (doufám, že tomu tak a je držím palce) a tak se konečně dostalo i na nové album. To je už třinácté v pořadí (pokud nepočítáme speciální nahrávku „Evinta“) a má název „The Ghost Of Orion“.
Deska je dlouhá téměř hodinu a přináší osm položek. Doom metal ve středním tempu s klasickými táhlými riffy a smutnými houslemi na úvod přinese výtečná „Your Broken Shore“, jejíž sloky jsou velice klidné, Aaron svým příjemným hlasem vypráví a v refrénu předvede, jak mu stále skvěle jde growling. Právě střídání čistého a extrémního zpěvu je pro skladbu klíčové. Kapela to zvládá zkušeně a na jedničku. Na doom metal je píseň velice chytlavá a tak se velice snadno do alba zaposloucháte. S „To Outlive The Gods“ se o něco zpomalí a především zachmuří. Aaron si vystačí s čistým zpěvem, a i když je píseň poměrně melodická, nejeví se příliš výrazně. Takových kousků má kapela v repertoáru už spoustu, s „To Outlive The Gods“ tak patrně budete spokojeni, ale ze židle vás neshodí.
„Tired In Tears“ je už dle názvu velice melancholická píseň. Je rovněž pomalá a nebýt povedených houslí, vcelku i nezáživná. Klasický doom metal, dobře zahraný a s uvěřitelnými emocemi, jen nadšení se nedostavuje, protože My Dying Bride už složili spoustu lepších kousků. Jedním z mála překvapení je pětiminutová „The Solace“, do níž zpěvem přispěje Lindy Fay-Hella z Wardruna. Píseň se obejde bez bicích, je jakýmsi pozastavením a má téměř hypnotický účinek. Je to jedna ze skladeb, které se nedají úplně považovat za regulérní, jde spíš o velice povedené intermezzo. I tak se jedná o jeden z vrcholů alba. V „The Long Black Land“ My Dying Bride znovu zajímavě pracují s vokály, Aaronův čistý zpěv je někdy zdvojený a opět se objevuje growl. Tvrdší pasáže kapele velice sluší. Housle, death/doom metal a Aaaron jsou jak svatá trojice. V polovině skladby přichází zvolnění a atmosféra je čím dál silnější. Kapela zde nechává větší prostor pro instrumentaci, teprve v posledních minutách se opět přidává Aaron.
Titulní tříminutová skladba je spíš další mezihrou. V podstatě jde „jen“ o vybrnkávání na kytaru, ale i ty tři minuty trochu změní náladu nahrávky a posluchače nutí k větší pozornosti. Doom metalový monument „The Old Ones“. připomíná opusy My Dying Bride z první poloviny devadesátých let. Growl má zejména zpočátku hodně prostoru, tahle „zlejší“ tvář kapely je tahounem alba. V druhé polovině skladby přijdou na řadu i ostřejší řezavé riffy a hudba má skutečně grády. O pozornost si také řeknou opět skvěle zakomponované housle. Závěrečná gotická „Your Woven Shore“ s kostelními sbory je pak už jen dvouminutovým outrem k albu.
Tři mezihry (respektive jedno outro) a pět regulérních skladeb, z nichž jen tři jsou skutečně skvělé. Takže „nic moc“ album? Kdepak. „The Ghost Of Orion“ je velice dobrá nahrávka, jen se někdy jeví až příliš „obyčejná“. Na druhou stranu se jedná o nejvíce přístupnou desku kapely. Kdo má My Dying Bride rád, bude spokojen. Je to klasický doom metal, tak jak ho máme rádi, jen tentokrát faktor nadšení není tak velký jako minule. V každém případě je skvělé, že jsou My Dying Bride zpět.
|
