Tahle kanadská čtveřice bude pro tuzemského posluchače asi stále velkou neznámou. Letos už ale uběhne osm let od okamžiku, kdy se dala dohromady a novinka „Still Believe In Rock And Roll“ je už její třetí deskou. Stejně jako první dvě z ní hvězdu světové velikosti neudělá, přestože nabízí celkem sympatickou hudbu, hranou s přehledem stále více se sehrávajících mazáků, kteří už sdíleli společné pódium s Godsmack, Rise Against, Korn, Buckcherry, Wolfmother a řadou dalších. I když The Wild! hrají skutečně sympatickou hudbu, jsou zaměnitelní s řadou dalších kapel a stále se jim nedaří vybočit z tohoto davu, i když tato snaha je patrná album od alba více.
Pokud The Wild! neznáte, vězte, že v jejich případě narazíte na tradiční severoamerickou hardrockovou hudbu, která je jasně definovaná, tkví v osmdesátých letech a má pevně dané vzory. AC/DC, Motörhead, raní Guns N`Roses, Twisted Sister nebo Van Halen z dob prvního působení Davida Lee Rotha. Podle tohoto výčtu přesně víte, jak tahle kapela zní, a víte také, že vás u ní nemůže nic překvapit. The Wild! jsou dobří hráči, kteří své skladby předkládají se slušným nadhledem, mají cit na to, jak má která věc znít, dokáží složit slušný, zapamatovatelný refrén, i když je s originalitou setsakra na štíru. V osobě frontmana Dylana Villaina mají ostříleného pěvce, jehož projev je jakýmsi sympatickým mixem Bona Scotta (ex-AC/DC), Nickea Borga (Backyard Babies) a Jeffa Keitha (Tesla).
Největší pozitivum alba je fakt, že kapela jde nahoru. Nechce se vzdát svých začátků, kdy jen tupě kopírovala své vzory, ale je zde cítit trochu více vlastní tvář a především nadhled. I po skladatelské stránce se The Wild! zlepšují, což dokumentují ve skladbách typu „Crazy (For You)“, „Young Rebels“ nebo v titulní „Still Believe In Rock And Roll“, což jsou slušné rock n`rollové kousky, které mají motorkářskou dravost, metalovou ostrost a punkový přístup. Ten je nejvíce cítit v energické „Goin` To Hell“, kde navíc dominuje hromový sborový refrén, což je věc, která se postupem času stává největší devizou kapely. Sice si pořád budete říkat, kde jste ten či onen motiv už slyšeli, ale pak vám dojde, že v tomhle stylu už toho vlastně ani moc vymyslet nejde.
Trochu hůř je ve skladbách „King Of This Town“, „High Speed“ nebo v úvodní „Bad News“. Zde se The Wild! snaží být hitoví za každou cenu, ovšem je to spíše na škodu věci, protože v tu chvíli se jejich hudba stává podbízivější a tím pádem mnohem lacinější. O to lépe působí závěrečná šestiminutová „Gasoline“. V té kapela vystupuje z drsné motorkářské skořápky a nechává se inspirovat bluesovými kořeny, což je kabát, jenž jí až nebývale sluší. Najednou je jakákoliv křečovitost a urputná snaha vyrovnat se svým vzorům pryč a nastupuje jižanská pohoda, klidné tempo a výbušný refrén. Možná je to směr, který bude pro The Wild! do budoucna východiskem, protože právě zde je jejich síla znát nejvíce.
Říká se, že teprve třetí deska ukáže potenciál kapely. Po „Still Believe In Rock And Roll“ je to s The Wild! sice nadějnější než v případě prvních dvou alb, ale pořád ještě kapela nedokázala úplně přesvědčit. Má k tomu nakročeno, ale ten rozhodný okamžik ještě nepřišel. Tak možná příště...
|
