I když americká punková čtveřice X žije dnes tak trochu v tichosti, dokonce i mimo zájem fanoušků stylu, kultovní status jim rozhodně nejde upřít. Byla jednou z prvních a nejviditelnějších, která reagovala v Los Angeles na punkovou vlnu z východního pobřeží Spojených států. Ve svých začátcích nejvíce těžila z toho, že měla ve svém středu výraznou zpěvačku Exene Cervenka. Už s prvním albem „Los Angeles“ dokázali X prorazit a na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se stali senzací klubů kolem Sunset Stripu, ještě než je zcela zaplnily party hairmetalové vlny. Vliv na to rozhodně měl i fakt, že jejich první čtyři (a zdaleka nejlepší) alba producentsky zaštítil klávesista The Doors Ray Manzarek. To byli X ještě zásadově punkoví a představovali jakousi odpověď na Ramones.
Ovšem komerční úspěch se nedostavil v takové míře, jaký kapela očekávala a proto udělala krok, který jí nakonec pohřbil. Začala honit trendy a to se u punkových kapel neodpouští ani dnes, natož v první polovině osmdesátých let. Po albu „More Fun For The New World“ rozvázala spolupráci s Manzarekem a na jeho místo posadila ostříleného německého producenta Michaela Wagenera, který však pro ně byl velmi špatnou volbou. Wagener měl sice na kontě řadu trháků, ovšem pro neotesaný punk X nebyl vůbec tím pravým. Album „Ain`t Love Grand!“ navedl do komerčnějších rockových vod, což pro X bylo začátkem konce (i když tahle deska obsahuje jejich největší hit "Burning House Of Love"). Následná „See How We Are“ už byla nahrána bez kytaristy Billyho Zooma a znamenala definitivní sešup na dno, kde už po původním punku nebylo stopy. Ránu z milosti si nakonec X dali s alternativním dílem „Hey Zeus!“, které se na dlouhých sedmadvacet let stalo jejich posledním.
Za tu dobu se na scéně zjevovali a zase mizeli, ovšem když je v roce 2011 přizvali do svého předprogramu Pearl Jam, bylo o jejich návratu definitivně rozhodnuto. Loni oznámili, že spolu začínají dávat dohromady novou desku a že je u toho znovu původní kytarista Billy Zoom. Starým fanouškům se ihned zrychlil tep. Nakonec se na comebackové nahrávce „Alphabetland“ pracovalo skoro rok a výsledkem je jedenáctiskladbová kolekce, která však svou délkou nedosahuje ani půlhodinové stopáže. Důležité je, že se s ní X vrací v plné parádě a ke svým kořenům konce sedmdesátých let. Zapomenuty jsou koketérie s komerčním či alternativním rockem, punková energie je zpět. Je znát, že kapela je už dnes moudřejší, vyspělejší, ovšem kompozičně zůstává docela silná.
Nedochází jí dech, i když úvodní „Alphabetland“ a následující „Free“ nepředstavují dravý punkový atak, jak se možná čekalo. Obě skladby na to jdou chytřejším a více staromilským způsobem, dotýkají se až klasického rock n`rollu, který je poučen garážovou školou The Stooges a přímočarostí Ramones. Špinavost zase začne tvorbou kapely prosakovat až v grázlovské „Strange Life“, kde riffy najednou více zpunkovatí a jedovatý refrén se zadírá až do morku kostí. „I Gotta Fever“ pak nasazuje ostřejší tempo a těží zejména ze spojení hlasu Exena a basisty Johna Doea. Skutečný divoký kvapík si X nechali tentokrát jen pro „Delta 88 Nightmare“ a „Goodbye Year, Goodbye“, kde se přenášíte až někam do poloviny sedmdesátých let, neboť v nich rezonuje odkaz newyorské punkové scény a kapel jako zmiňovaní Ramones nebo Johnny Thunders And The Heartbreakers.
Tyto skladby nejsou vrcholem desky, ale přesně zapadají do zamýšlěné mozaiky alba, stejně jako střednětempé věci a nakonec i jako závěrečná „All The Time In The World“. Na té se pomyslný kruh uzavřel. Není to žádná punková či rocková věc, ale sofistikovaným přednesem Exene a postapokalyptickou atmosférou klavírných tónů sahá až do psychedelie šedesátých let. Nejdůležitější na ní je fakt, že v ní došlo znovu k dávnému propojení X a The Doors. Jistě, Manzarek v ní už hrát nemůže, ale tentokrát se role hvězdného hosta ujal Robby Krieger, jenž skladbě dodal kousek svého kytarového umu.
Návrat X se skutečně povedl. „Alphabetland“ není sice žádné ohromující dílo, které by šokovalo vytříbenými muzikanstkými výkony nebo nebývalým progresem, ale má v sobě atmosféru, kterou dokáže vyvolat jen taková kapela, která před dávnými lety byla u toho, když se dělo hodně nového a vzrušujícího. X tak obstáli i čtyřicet let poté, co vstoupili na scénu s debutem „Los Angeles“.
|
