Portugalsko nikdy nebylo zemí zaslíbenou metalu. Tedy rozhodně ne na konci osmdesátých let. To ale neznamená, že v zemi na samotném západním břehu Evropy by nebyli metaloví fanoušci a nadšenci a nevznikaly tu kapely. Tak třeba v roce 1989 započala nedlouhá, ale důležitá existence sebranky s názvem Morbid God, kterou tvořila pětice mladíků s pseudonymy Tetragrammaton, Baalberith, Malah Fenrir, Mantus a Langsuyar, odhodlaná hrát divoký black metal. Langsuyara, kterému v té době bylo patnáct let, dnes můžete znát pod jeho pravým jménem Fernando Ribeiro. O tři roky později Morbid God vydali první kazetu, na které byla skladba „Serpent Angel“, zajímavý, převážně čistě blackmetalový kousek, ale objevovaly se v něm i atmosférické gotické pasáže. V témže roce se kapela přejmenovala a tak vznikli Moonspell. Skladba „Serpent Angel“ byla znovunahrána na album „Under Satanae“ z roku 2007, mapující začátky Moonspell, název Morbid God se pak ještě objevil na krátkém splitku „Anno Satanae“ z roku 2012.
Nově vzniklí Moonspell nikterak nelenili a postupně se objevili na splitu „Mortuary vol.1“, složeném z různých portugalských kapel, světlo světa spatřilo dnes již legendární demo „Anno Satanae“, singly „Goat On Fire“, „Wolves From The Fog“ a především EP „Under The Moonspell“. Jak je znát už z názvů nahrávek, kapela se stále zabývala spíše satanistickými motivy a prezentovala se klasickým black metalem, přesto již od počátku bylo patrné, že Moonspell mají na žánr jiný pohled. Do jejich syrového projevu se vklínily i folkové motivy, mnohdy gotická atmosféra a určitá teatrálnost, která jim zůstala vlastní po celou kariéru. Přesto byl následující rychlý vývoj velice překvapivý.
Debutová deska dostala jméno „Wolfheart“. Psal se rok 1995 a Moonspell díky úspěchu EP „Under The Moonspell“ získali kontrakt s labelem Century Media. Pro mladé kluky z Portugalska to byl ohromný krok vpřed. Na albu členové kapely vystupují ještě pod pseudonymy. „Wolfheart“ se nahrávalo v Německu pod producentským vedením Waldemara Sorychty, který měl v té době za sebou práci na albech Tiamat či Samael, a již platil za kapacitu. Jeho produkce dala desce krásný čistý zvuk, ale především zcela originální a magickou atmosféru.
Legendrní skladba „Wolfshade (A Werewolf Masquerade)“ začíná charakteristickým kytarovým vybrnkáváním, které ihned posluchače vhodí do již zmíněné atmosféry. Člověk má pocit, že ho čeká něco tajemného a ponurého. Na metal se jedná o docela pomalý „otvírák“. Velké slovo mají klávesy, jež kreslí hororově gotickou náladu nahrávky. Kytary nenarušují auru nahrávky a jsou „jen“ součástí mohutného celku. A nad tím stojí zpěvákův hlas, který střídá gotický projev s blackovým řevem. Dlouhá instrumentální pasáž je naprosto okouzlující. Nádherné kytarové sólo už musí definitivně posluchače přesvědčit, že poslouchá něco výjimečného. Moonspell zde z klasického blacku vykročili směrem ke gotice (aniž by se však blacku úplně vzdálili), satanistické témata vystřídala temnota, magie, horor či temná romance. Ne nadarmo se později Fernando Ribeiro prosadil ve své domovině i jako básník.
„Love Crimes“ je poněkud divočejší kousek, ve kterém jsou opět znát vlivy black a gothic metalu. K daným stylům Moonspell přistupují zcela svojsky a s určitou teatrálností, do té doby neslyšenou. Skladbu zpestřuje dívčí hlas Birgit Zacher, která s kapelou spolupracovala i na dalších deskách, ale mohli jste ji slyšet například u Sentected či Tiamat. „Love Crimes“ se různě vlní, chvíli romantičtěji, chvilku drsněji, ale vždy zcela neočekávaně. Absolutně magicky a z jiného světa pak působí závěrečné dvě minuty. Metal ztichne a zní jen kouzelné klávesy. Až v úplném konci zazní ještě bicí. Neexistuje příliš stejně působivých konců skladeb. Moonspell si na svém debutu počínali jak zkušení mazáci a muzikanti, kteří mají ohromné množství nápadů.
Rockově syrová a jednoduchá „..Of Dreams And Drama (Midnight Ride)“ je dalším překvapením, stejně jako kratičká folková „Lua D´iverno“. K black metalu, gothic metalu, rocku a folku přidává „Trebaruna“ přidává folk rock. Se skladbou „Vampiria“, která uhrane svým strašidelným úvodem, míří Moonspell zpátky do temnoty, strachu, tajemna, hororu. Později však i v této temné písni vykvete krásná melodie, aby byla přerušena black metalovou pasáží. Tohle je jedna z těch skladeb, která vám navždy zůstane v srdci, protože nabízí nesmírně vzrušující hudební zážitek.
Nejdelší skladba „An Erotic Alchemy“ svým názvem nelže. Erotika z písně doslova vyzařuje. Gotika zde má hlavní slovo, ale jak se na takový dlouhý kousek (osm minut) sluší a patří, dojde k několika rytmickým a stylovým změnám. Moonspell nabídnou vše - krásné melodie, momenty, ze kterých vás bude příjemně mrazit (ach, ten dívčí zpěv), drsnější pasáže, výpravnost a eroticky nabitou atmosféru. „Alma Mater“ je kombinací gotiky, folku i black metalu. Fernandův blackový skřehot je velice působivý, ale celkově má píseň až hitové propozice, protože má skočný rytmus a nepostrádá silnou melodii. Digipacková edici nabídne ještě píseň „Ataegina“, která má poměrně veselou náladou, což je v porovnání s jinak atmosferickou deskou nečekané.
„Wolfheart“ má dva rúzné obaly. Na obou jsou vlci, ale loga kapely jsou odlišné a jeden z obalů je temným zobrazením smečky vyjící na úplněk, druhý je soubojem dvou vlků. První album Moonspell má zcela výsadní postavení ve světě metalu. Kapela spojila dokonale své black metalové kořeny s gotikou a k tomu přidala i v té době velice netradiční folkové motivy. To celé Moonspell zabalili do silné magické atmosféry. „Wolfheart“ zajistilo kapele velkou popularitu a uznání. Moonspell se stali portugalskou hudební (nejen metalovou) jedničkou.
|
