Album „Wolfheart“ vystřelilo skupinu strmě vzhůru a zatímco by se mnohým z rychle nabité popularity možná podlomila kolena, Moonspell se s úspěchem alba vyrovnali tím nejlepším možným způsobem – natočili další výtečné a stylotvorné album. Než však vzniklo, odešel kytarista Duarte Picoto, vystupující pod pseudonymem Mantus, který začínal v kapele v době, kdy se ještě jmenovala Morbid God. Později hrál v black metalové bandě Filii Nigrantium Infernalium. Uvolněný post kytaristy v Moonspell zaujal Ricardo Amorim a do dnešních dnů jej neopustil.
29. července 1996 vyšla deska „Irreligious“ (bezbožný). Producentem nahrávky byl opět Waldemar Sorychta, ale deska je odlišná, než její předchůdce, nabízí jinou atmosféru a jiný styl. Moonspell vsadili na gotiku a jednodušší skladby. Tak se může jevit první část desky, nicméně i zde se kapela ráda alespoň částečně vrací k black metalovým prvkům. „Irreligious“ je „jiná“ deska než „Wolfheart“, přesto jsou zde Moonspell jasně rozpoznatelní a sví.
Po temném intru „Perverse…Almost Religious“ přichází „otvírák“ desky a patrně nejslavnější singl Moonspell (také nejhranější skladba na koncertech). „Opium“ má sotva tři minuty, ale stačí říci vše. Svižná gothic rocková pecka oslní skvělou chytlavou melodií, Fernandovým barytonem a jeho agresivními útoky, při kterých si pořádně zařve. Kytary jsou dokonalé a vše na této písni křičí „jsem hit!“ Je to k nevíře, ale i další skladba je totální hitovka. „Awake“ je opět velice krátká, ale nabídne velice silnou atmosféru. Temné a dramatické sloky střídá velkolepý refrén, který je prostý, jednoduchý, ale o to chytlavější. Gotika v plné parádě. Klávesy, kytary, bicí, to vše funguje na podtrženou jedničku.
„For A Taste Of Eternity“ už zabrnká na tvrdší strunu. Objeví se dokonce i lehce thrashový riff, ale především black metalový refrén. Nutno dodat, že vše ovládá gotická atmosféra a zmíněné subžánry jsou spíše jen „dochucovadlem“, než hlavním chodem. „Ruin And Misery“ má ještě temnější náladu, než předchozískladba, ale stále se jedná o velice hitový song. Moonspell jako by se rozhodli, že své fanoušky „uhitují“. Hororová „A Poisoned Gift“ přesáhne pětiminutovou hranici, což je na této desce nezvyklé. Kapela stále stupňuje temnotu a zní „strašidelněji“. Všelijaké tajemné zvuky a Fernandův šepot dopomáhá navodit pocit, že jste v nějakém hrůzostrašném filmu. Refrén oproti tomu exploduje v epickém metalu a nechybí ani pořádné kytarové sólo.
Jestliže „Irreligious“ zní jednoduše, hitově a také uceleně, tak z ní vyčuhuje experimentální skladba „Subversion“. Klidně by to mohlo být velmi dlouhé intro nebo mezihra, instrumentální song s překvapivými prvky elektroniky podporuje temnou auru prostředku desky. Elektro rytmy jako by v pocitové rovině simulovaly tlukot srdce (ehm, pokud by tak tlouklo, asi bychom nežili). „Raven Claws“ zní zpočátku poněkud nepatřičně, protože temnota je pryč. Tohle je přímočará rocková píseň, kterou obohatí ženský hlas Birgit Zacher, která si zazpívala už na debutu kapely. Nakonec však ani tato píseň nijak neruší onu gotickou atmosféru nahrávky. „Mephisto“ je další nezapomenutelný kousek, který skvěle zapadá do alba, ale zároveň z něj nijak nevyčnívá. To samé se dá říci o „Herr Spiegelmannovi“. Mohlo by se zdát, že kapela už na desce vše řekla a ta nijak negraduje. To je ale mýlka.
Závěr patří šestiminutové epické „Full Moon Madness“. Moonspell zde ukazují svůj teatrální talent, skladba zní jak velkolepé temné divadlo. Tajemná píseň má docela pomalé tempo, téměř doom metalové. Fernandův hromový hlas v refrénu jako by svolával všechny vlkodlaky světa a ve slokách povídá ve své rodné portugalštině. Black, doom a gotika se tu mísí v jeden celek a skladba by se klidně hodila i na „Wolfheart“. Není divu, že tahle gradující píseň je pevnou součástí téměř všech koncertů kapely.
„Irreligious“ je skvělé album, které nezestárlo. Jeho atmosféra je stejně jako u „Wolfheart“ jedinečná. Druhá deska Moonspell je však především hitová. Pro Portugalce to byla zvláštní situace. Stále byli velice mladí, dá se i říci začínající kapelou, ale první dvě desky je ihned vystřelili do první metalové ligy. Kapela se rozjížděla i koncertně, a zatímco ještě v roce 1994 absolvovala pouze čtyři koncerty, o rok později už to bylo čtyřicet osm a po vydání „Irreligious“ dokonce osmdesát sedm vystoupení v roce. Moonspell dobívali Evropu a dařilo se jim i u nás. Poprvé do naší republiky přijeli v roce 1995 na ostravskou Metalmanii a o rok později do Prahy a Brna.
Deska „Irreligious“ zaznamenalo ohromný komerční úspěch. Alespoň co se týče metalové scény. V domácím Portugalsku se jí prodalo přes deset tisíc, což se doposud žádné tamní metalové kapele nepovedlo. Nahrávka se umístila v mnoha prodejních žebříčcích napříč Evropou, nejvíce se jí dařilo v Německu, kde se hend na osm týdnů usadila v prodejní Top 50. Ještě téhož roku dosáhla prodejnost alba hranici padesáti tisíc kusů. Z Moonspell byly gothic metalové hvězdy, ale místo další podobně úspěšné desky přišlo období experimentů.
|
