23.10.2020
MAJESTICA
Ukázka z alba "A Christmas Carol", které švédská ..více

22.10.2020
RIMORTIS
Nový videoklip ke skladbě "Za horizontem", jež pochází ..více

22.10.2020
ANGEL DUST
Německá heavy/powermetalová kapela, na kterou nedá ..více

22.10.2020
GHOST
Tobias Forge alias nově Papa Emeritus IV oznámil, že jeho ..více

22.10.2020
TRAIL OF TEARS
Norští TRAIL OF TEARS se vrací a do svého čela postavli ..více

21.10.2020
FEAR FACTORY
Kapela, která aktuálně prožívá po odchodu zpěváka ..více






BLUE ÖYSTER CULT - The Symbol Remains
Tady musím z recenzí naprosto souhlasit, k desce ..

D.O.A. - Treason
Díky za tip, fajn deska. ..

Only the good die young
Vnímám to stejně, Nightmare Logic je geniální ..

BLUE ÖYSTER CULT - The Symbol Remains
Opravdu parádní kolekce. Pro mne jejich nejlepš ..

PARADISE LOST - Shades Of God
Jak už jsem psal, pro mě vrchol jejich klasick ..

PARADISE LOST - Shades Of God
Pity the sadness je top !!! ..

PARADISE LOST - Shades Of God
V roce mého narození PL ( o kterých jsem pochop ..

Robb WEIR (TYGERS OF PAN TANG) - Počkejte si na nové skladby. Jsme lepší a lepší!
Letos jsem si oživil celou diskografii Tygers. Ta ..

ZÁVIŠ - Jak šla léta u starýho kokota...
I tak se to dá prezentovat. Záviš je předevš ..

ZÁVIŠ - Jak šla léta u starýho kokota...
Záviše znám jen povrchně z vystoupení a pár ..




Za poslední měsíc:
BON JOVI - 2020
1232x

KING DIAMOND - The Puppet Master
1004x

PARADISE LOST - Lost Paradise
811x

BLUE ÖYSTER CULT - The Symbol Remains
801x

ZAKK SABBATH - Vertigo
787x

KING DIAMOND - Give Me Your Soul... Please
786x



23.10.2020
DECIBELO RETARDO, MIKEXWAZOWSKI, VPATĚTRN, DIE PUPPEN AUGEN, NERIUM..
Café na Půl cesty, začátek od:18:00, vstupné: Dobrovolné



článků celkem: 7924
recenzí: 6517
reportů: 573
rozhovorů: 439













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


PARADISE LOST - Lost Paradise

Těžko si pro vznik takového tělesa, jako byly na konci osmdesátých let Paradise Lost, lze představit lepší prostředí než je severní Anglie, kde se těžké mlhy válí nízko nad blaty a slunce svádí svůj marný boj s ponurými mraky, aby alespoň na chvíli zalilo svými paprsky koruny opadaných stromů. Už jen název – Ztracený ráj – nutně působí teskným dojmem, který nevyvolává žádné příjemné asociace. Temnota, dusivá atmosféra, žalozpěv krákajícího havrana, sedícího na špičce stromu, a až do morku kostí pronikající chlad… to bylo prostředí ve kterém si (alespoň ve svých začátcích) tahle pětice libovala. Její všeobjímající smutek a neradostné vyhlídky se měly navždy stát poznávacím znamením a stigmatem…

Paradise Lost přišli na svět ve městě Halifax, které leží v anglickém hrabství West Yorkshire a je známé právě svým nehostinným prostředím, v době všeobecného vzestupu death metalu. Ten se na britské ostrovy dral zpoza oceánu v podobě prvných alb kapel jako Death či Possessed a svedl k sobě dvě zdánlivě nesourodé duše. Milovníka Celtic Frost a německé thrashové scény Nicka Holmese a drsného Grega Mackintoshe, jenž nadevše miloval divoký mix punku, thrashe a crustu. Právě setkání těchto fanoušků tvrdé hudby (někdy na přelomu let 1987 a 1988) předurčilo jejich osud a položilo základ jedné z nejdůležitějších a nejstylotvonějších kapel devadesátých let. K tomu, aby se tak stalo, chyběl sice v té době ještě notný kus cesty, ale semínka úspěchu byla zaseta právě tenkrát v jedné z halifaxských hospod.

Trvalo něco přes rok, než k sobě Holmes s Mackintoshem našli vhodné spoluhráče a než se kapela sehrála. Nakonec se sestava ustálila a po boku ústřední dvojice stanul druhý kytarista Aaron Aedy, basista Stephen Edmondson a bubeník Matthew Archer, tedy trojice stejně smýšlejících podivínů. Rodící se death metal, který v popularitě u dospívající mládeže začal těžce válcovat thrash i klasický heavy metal, se ukázal být tím stylem, který je spojil pevným poutem. Paradise Lost, kteří si zvolili jméno podle kolosální epické básně anglického spisovatele Johna Miltona z roku 1667, popisující vypuzení Satana z ráje, však už od počátku dávali divokému death metalu trochu jinou příchuť. Libovali si v ponurých a někdy až k uzoufání pomalých tempech, v nichž nebyla nouze o inspiraci u raných Black Sabbath. Právě s takovým materiálem v zásobě a třemi demosnímky („Frozen Illusion“, „Paradise Lost“ a „Place Of Desolation“) natočili už pod křídly nezávislého vydavatelství Peaceville Records na konci roku 1989 svůj první a vcelku nesmělý počin.

Ten se objevil v únoru následujícího roku a zacílil spíše na věrné fanoušky, které si kapela nasbírala během doby, kdy s materiálem, jenž se na debutu „Lost Paradise“ objevil, koncertovala po undergroundových klubech kolem rodného města. „Lost Paradise“ není až tak dobré a zvlášť výjimečné album. Je na něm slyšet nevyzrálost materiálu a skladby samotné, až na pár výjimečných míst, neobsahují mnoho z toho, co udělalo tuhle kapelu v dalších letech tak skvělou a průkopnickou. Deska spíše cituje trendy a klišé dané doby. Po ponurém (a nic moc vypovídajícím intru) nastoupí tvrdý riffy, podladěné kytary a Holmesův ještě ne zcela vyspělý murmur. Jeho záhrobní chrčení nastartuje svižnější skladbu „Deadly Inner Sense“, jež však podstrádá invenci a technickou zdatnost zámořských vzorů. Mackitosh se v sólech už ukazuje jako potenciálně zdatný hráč, ovšem stále se jedná jen o záblesky jeho budoucího umu.

Jsou zde sice i lepší chvilky, ve kterých lze už cítit závan kreativity a toho, co přijde v příštích letech, ale pořád se jedná jen o střípky do budoucí mozaiky. Nejdůležitějším kouskem se nakonec stala stará skladba „Frozen Illusion“, v níž už Mackitosh začíná tříbit svůj specifický styl, ovšem stále ještě klade důraz spíš na zatěžkané riffy, a křišťálově čisté tóny, jimiž se v příštích letech tak proslavil, jen probleskují pod nánosy sludge/doommetalových poryvů kytar. Dobré sólo pak tento hráč zasadil do věci „Paradise Lost“, ovšem v titulní instrumentálce „Lost Paradise“ trestuhodně nevyužívá poskytnutého prostoru, čímž přijde celá atmosféra a nápad vniveč. Nepřesvědčivým prvkem je i vokální projev Nicka Holmese, který postrádá budoucí expresivitu a topí se v nemelodických pasážích, kde svůj hlas využije pouze k deklamovanému murmuru a nikoliv k nějakým zásadním vokálním kouskům.

Pokud se podíváme na budoucí velkou doom/gothic metalovou čtyřku devadesátých let, tedy Paradise Lost, My Dying Bride, Anathema a Tiamat, vidíme prakticky totožný případ. Stejně jako u ostatních tří kapel je debut „Lost Paradise“ rozpačitým dílem, které dokumentuje sklepní začátky a teprve se po scéně rozhlíží. Bez něho byl sice příběh této kapely nebyl kompletní, ovšem pro její další vývoj a slávu nebyl nijak směrodatný.

Pepsi Stone             


www.paradiselost.co.uk

YouTube ukázka - Frozen Illusion

Seznam skladeb:
1. Intro
2. Deadly Inner Sense
3. Paradise Lost
4. Our Saviour
5. Rotting Misery
6. Frozen Illusion
7. Breeding Fear
8. Lost Paradise
9. Internal Torment II

Sestava:
Nick Holmes - zpěv
Greg Mackitosh - kytara
Aaron Aedy - kytara
Stephen Edmondson - baskytara
Matthew Archer- bicí

Rok vydání: 1990
Čas: 40:49
Label: Peaceville Records
Země: Velká Británie
Žánr: death/doom metal

Diskografie:
1990 - Lost Paradise
1991 - Gothic
1992 - Shades Of God
1993 - Icon
1995 - Draconian Times
1997 - One Second
1999 - Host
2001 - Believe In Nothing
2003 - Symbol Of Life
2005 - Paradise Lost
2007 - In Requiem
2009 - Faith Divides Us - Death Unites Us
2012 - Tragic Idol
2015 - The Plague Within
2017 - Medusa
2020 - Obsidian

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 08.10.2020
Přečteno: 810x




počet příspěvků: 10

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Tak rozbieha sa...15. 10. 2020 19:55 Meres
Dakujem za serial o...9. 10. 2020 21:36 Demonick
Pepsi StoneOk dík...9. 10. 2020 10:27 Metal fan
Jenze PL zacali...8. 10. 2020 21:00 Pepsi Stone
-A navíc PL vydali...8. 10. 2020 19:40 Metal fan


 
Metalforever.info © 2006 - 2020     RSS - články

stránka byla načtena za 0.34901 sekund.