Pokud se na nějakou kapelu z hairmetalové líhně osmdesátých let poukazovalo jako na tu nejklišovitější, byli to určitě losangelesští Nitro. Jejich vlasy trčely do mnohem větší výšky než ty na hlavě C.C. DeVillea (Poison), hlas zpěváka Jima Gillettea se dral do výšek, kam se nechtělo ani Mikeu Matijevicovi (Steelheart) a kytarista Michael Angelo Batio dělal všechno pro to, aby počtem vychrlených tónů za vteřinu zahanbil i Yngwieho Malmsteena. Gillette i Batio byli skutečně technicky velmi nadaní muzikanti, což jim však nebylo moc platné, když obě jejich společná alba „O.F.R.“ a „ Nitro II: H.W.D.W.S.“ byla veskrze průměrná a ukázala, že nedokáží napsat skutečně jednoduchou chytlavou skladbu, ze které by se stal hit. Skladby typu „Freight Train“ a „Long Way From Home“ nebyly špatné, ale i ony v porovnání s hvězdnou konkurencí trochu bledly.
Kariéra Nitro byla krátká a v roce 1993 už Gillette i Batio prohlásili kapelu za pohřbenou. Gillette se v dalších letech věnoval spíše podnikání a rodinnému životu s manželkou Litou Ford, a Batio rozjel sólovou kariéru. Ta nakonec svým významem zastínila i Nitro. A když byl Batio v roce 2003 Guitar One Magazinem vyhlášen nejrychlejším hráčem všech dob, na jeho starou kapelu se definitivně zapomnělo. Spolu s Gillettem se kapelu v roce 2016 pokusili znovu oživit. A právě zde začíná příběh alba „More Machine Than Man“. Jako třetího do party si k sobě přizvali bývalého člena Lamb Of God a Megadeth, bubeníka Chrise Adlera a hrdě do světa vyhlásili, že ještě za přispění basisty Victora Wootena natáčí comebackovou desku Nitro. K její realizaci nakonec nedošlo. „Je to pryč. Prostě se nemůžeme vrátit zpět,“ uvedl kytarista, „všichni jsme si to uvědomili, když jsme udělali pár písní a turné. Já a Jim jsme výborní přátelé, skoro jako bratři, ale neměli už jsme důvod spolu hrát. A vlastně i za starých časů to bylo tak.“ Fanoušky ovšem ujistil, že skladby, které byly chystané pro comebackové album Nitro, se objeví na jeho sólovce. A ta je teď tady…
Je samozřejmě bez Gilletta, protože kdo zná Batiovu sólovou kariéru, ten dobře ví, že vydává už jen instrumentální alba. Ovšem na svém místě je basista Wooten i bubeník Adler, a posluchač si tak může udělat hrubou představu o tom, jak mohla comebacková deska Nitro znít. Už z těchto skladeb, kde funkci zpěvu supluje Batiova kytara je jasné, že návrat do starých hairmetalových kolejí by se nekonal. Album je totiž mnohem tvrdší než obě dávné desky Nitro a vlastně i než leckterá Batiova sólovka. Jistě za to může přítomnost Chrise Adlera, který je odkojen thrashem a groove metalem, a jeho drajv dává skladbám větší spád. Proto nejvíce jeho práci oceníte v titulní „More Machine That Man“, kde hraje s kytarou prakticky stejnou roli, podobně jako v další Adlerově hostovačce „The Two Sirens“. Ne náhodou patří obě tyto skladby k těm nejtvrdší na albu a odvádí kytaristu daleko od hairmetalového ranku.
S tímto hudebním stylem dnes už Batio nemá co do činění. Možná závan dávné minulosti lze zacítit ve stylově pojmenované „Dreaming Of 1986“, kde prim hrají akustické tóny se silným nádechem nostalgie, což z ní dělá nejpřístupnější věc na celé nahrávce. Je to jedna z jejích tváří. Další Batio odhaluje v „Put All Fear Aside“, kde v jemnějších vyhrávkách hraje na alternativnější strunu, která ostře kontrastuje s jeho sóly ve stylu Yngwieho Malmsteena či Vinnieho Vincenta. To jeho příznivcům rozhodně vadit nebude, na rozdíl od progmetalově laděné „AVTD“, což je místy už čirá kakofonie jedoucí na rammsteinovském riffu a deklamovaném vokálu, který (jako na jediném místě alba) má na svědomí sám Batio. Zde už se jde trochu přes čáru, ovšem na druhou stranu znamená „AVTD“ slušný a zajímavý experiment oproti konzervativně pojatým „Laser Guide“ nebo „The Badlands“, které album zahajují a mají být jeho výkladní skříní.
Batio nemusí nikomu dokazovat, že na kytaru umí hrát, ale přesto „More Machine Than Man“ podřídil znovu tomuto trendu. Není to tak zručný a čiperný skladatel ve stylu Joea Satrianiho a proto jsou jeho díla mnohem hůře skousnutelná. Jistě, nadchnou kytarové fanatiky, kteří si budou stále lámat hlavu nad tím, jak to ten chlápek všechno dokáže zahrát, ale pro všechny ostatní tohle bude těžko poslouchatelná věc, která je navíc i vcelku nenápadná.
|
