Kdysi nejžhavější parta za země javorového listu Sven Gali dlouho mlčela. Přitom měla na začátku devadesátých let našlápnuto naprosto skvěle. Její bezejmenný debut, který těžil ze stejného podhoubí jako na své první desce američtí Skid Row, byl skvělé album, zasluhující si i po takové době skoro absolutorium. Obří hity „Under The Influence“, „Love Don`t Live Here Anymore“ nebo „In My Garden“ slibovaly i v době grungemánie velice silnou budoucnost, ke které ovšem nedošlo. Druhou desku „Inwire“ totiž Sven Gali vydali až v roce 1995 a nesla se v naprosto odlišném duchu, neboť hardrockovou energii nahradil mlžný grungeový a alternativní opar. Přestože zpěvák Dave Wanless vždy tvrdil, že šlo o přirozený vývoj, fanoušci to nevzali. Krátce po „Inwire“ se Sven Gali rozpadli a dlouhá léta to vypadalo na konec definitivní.
Když se schylovalo před deseti lety k tomu, že by se Sven Gali mohli na scénu vrátit s plnou parádou, zaúřadoval osud. Zákeřná rakovina po dlouhém boji přemohla kytaristu Dee Cernileho a kapelu to na nějakou dobu zastavilo. Skutečný comeback tak Sven Gali odstartovali v roce 2018, kdy konečně představili sestavu, kde trojici původních členů (kromě Wanlesse zde hrají ještě kytarista Andy Frank a basista Shawn Minden) doplnil kytarista Sean Williamson a bubeník Dan Fila. Toho roku taky vyšel první singl po třiadvaceti letech, skladba „Kill The Lies“ přinesla nejedno překvapení a nakonec se stala stěžejní skladbou návratového EP, nazvaného lapidárně „3“.
V čem překvapení spočívá? V tom, že se Sven Gali nevrátili ke svému výbušnému debutu (což by bylo to nejjednodušší), ovšem ani k alternativní „Inwire“. „3“ tak představuje tuhle kapelu jako moderně znějící partu, která sice ctí své kořeny, ovšem nezapomíná jaký rok se píše. Na „Kill The Lies“, která čtyřskladbovou sbírku startuje, je sice patrná melodika debutu, ovšem forma, ve které Sven Gali novou hudbu podávají, je odlišná. Je poučena vývojem scény, kterým si prošla za dobu, kdy tahle parta mlčela a má ultramoderní zvuk. Kytary místy řežou skoro až v metalcorovém duchu a sám Wanless svůj vokální projev kromě čistých linek obohatil o moderní scream. Vše je ovšem hráno v takových mezích, aby to bylo pro staré fanoušky skousnutelné, protože tito Kanaďané vědí naprosto přesně, pro koho hrají.
Pamětníci debutu budou určitě spokojeni, když v „You Won`t Break Me“ zaslechnou typické svengaliovské melodie, které Wanless pronáší skutečně emotivním způsobem, aby pak v refrénu jeho hlas explodoval po vzoru Sebastiana Bacha. Možná drobným krokem za hranice může působit „Now“, v níž kapela hraje na ultramoderní strunu včetně podladěných hutných riffů, které se znovu dotýkají teritoria moderního metalu. „Now“ vyvažuje více staromilsky hraná „Hurt“, kde je velice důležitý silný refrén. Ten sice postrádá už stadionovou zpěvnost dávných skladeb a atmosférou spíš připomene Metallicu, ale i tak je tato pasáž jednou z nejvýraznějších na celém EP. Právě tato skladba nejlépe ukazuje spojení starých Sven Gali se současnou tváří kapely.
„Trojka“ představuje další stupeň vývoje této kanadské pětice. Jak Dave Wanless tvrdí, Sven Gali jsou dnes moderní rocková kapela. Na svou minulost tahle parta hledí bez nostalgie a bez chuti se k ní někdy vracet. Co bylo, bylo… Teď je pro Sven Gali nejdůležitější tenhle restart, který spojuje přirozený vývoj a znovunalezenou chuť tvořit společně novou hudbu. „3“ je odvážná nahrávka. Zaslouží si pozornost, protože je předložena s nadhledem starých pardálů, kteří si však odmítají přiznat, že už po padesátce občas tělo hodně bolí...
|
