I když někdejší kytarista Whitesnake Adrian Vandenberg zmizel na několik let ze scény, dnes je znovu zpět. Kromě projektu Vandenberg`s Moonkings přivedl k životu svou dávnou kapelu, která nese jeho příjmení a se kterou aktuálně vydal album „2020“. To byl důvod se s ním spojit a probrat jak aktuální věci, tak i historky z minulosti. Adrian je profesionál každým coulem a zavolal přesně ve smluvený čas, dobře naladěn odpovídal svým rozmáchlým stylem nejen na otázky ohledně nové desky, ale i vysvětlil, jak to v osmdesátých letech bylo s jeho nástupem do Whitesnake, se kterými strávil jejich nejslavnější období. A jestliže se ptáte, proč už dnes nestojí na pódiu vedle Davida Coverdalea, odpověď vám dají následující řádky...
Comebackové album tvé kapely Vandenberg vyšlo teprve nedávno. Jak jsi s ním spokojený?
S tím, jak lidi ve světě desku přijali, nemůžu být spokojenější. Nečekal jsem to, ale teď už vím, že jsme udělali skutečně dobrou nahrávku. Jsem na ni hrdý. Když album vydáváš, nikdy nevíš, jestli se lidem bude líbit, ale tady mě těší sledovat, že ta deska se stává úspěšnou. Jen mě mrzí, že jsme nemohli vyjet na turné, takže jsme rádi za každou pozornost.
Album se hudebně vrací do osmdesátých let s moderním soundem. Byl úmysl udělat velké arena rockové album?
Ano, protože hudba osmdesátých let je ta, kterou mám rád a baví mě ji hrát. Vždyť přece má vliv i na tolik jiných umělců, včetně nás. Vždycky jsem měl rád Deep Purple, Led Zeppelin, Rainbow, Aerosmith nebo AC/DC a další podobné skupiny. Jsou to fantastické kapely, které utvářely rockový styl, tak jej ho známe dodnes.
Proč sis pro tuhle desku vybral zpěváka Ronnieho Romera? Zaujal tě jako současný zpěvák Rainbow?
Je to asi pět nebo šest let, co jsem četl tehdejší prohlášení Ritchieho Blackmorea, že chce znovu dát dohromady Rainbow a vydat se na turné. Byl jsem tím překvapený, protože Ritchie se už dlouhou dobu věnoval jen akustickým věcem. Zároveň jsem ale byl zvědavý, kdo tam bude zpívat, protože Rainbow prošli tak skvělí zpěváci jako Ronnie James Dio nebo Joe Lynn Turner. Věděl jsem, že Turner tam zpívat nebude a Dio bohužel zemřel. Pak ohlásili Ronnieho Romera, já se koukal na youtube a říkal jsem si: wow, kde se ten člověk vzal, že je tak dobrý? Napsal jsem mu, bylo to úplně spontánní, pogratuloval mu ke členství v Rainbow a popřál mu hodně štěstí. Odpověděl mi, že děkuje a když jsem začal přemýšlet nad muzikanty, kteří by mohli tvořit Vandenberg, hned mě napadl Ronnie, protože to je sakra dobrý zpěvák.
Proč na desce nehrají Rudy Sarzo a Brian Tichy, když byli součástí comebacku?
Když jsme měli zarezervované studio, museli jsme pospíchat, protože Ronnie byl vázaný na jiné věci, které spěchaly a my jsme mohli nahrávat jen v prosinci 2019. Vyskytl se tedy problém, že bylo sice k dispozici studio, ale já ještě neměl kompletní sestavu. Chyběl nám právě Rudy a Brian, tak jsem musel najít rychle jiné lidi. Volal jsem to Rudymu a Brianovi a ti mi, řekli, že v pohodě, že si na desce jen zahostují. Ostatně mají taky jiné projekty. Randy van der Elsen (baskytarista, pozn. aut.) a Koen Herfst (bubeník, pozn. aut.) tak hrají osmdesát procent věcí na albu a zbytek je práce Rudyho a Briana.
Album produkoval Bob Marlette, který spolupracoval s Marilyn Manson nebo Robem Zombiem. Dal desce modernější zvuk?
Poprvé, kdy jsem s Bobem mluvil po telefonu, tak se mě zeptal, jak bych si celou nahrávku představoval. Řekl jsem mu, že bych si představoval něco hodně organického a živého, abys viděl hrát kapelu, když zavřeš oči. Aby to bylo jako že jsi na jedné z nejlepších show, stojíš přímo pod pódiem a slyšíš všechno naprosto čistě a nahlas. Bob si taky myslel, že přesně takhle by to mělo fungovat. Řekl jsem mu, že bych to chtěl nahrát tak, aby to bylo moderní a zároveň zvukově čisté. Samozřejmě, jak můžeš slyšet, tak hudba vyrůstá z kořenů, z kapel jako Led Zeppelin, Deep Purple, AC/DC a všech těch kapel, které mám rád, ale přitom to nezní, což jsem rozhodně nechtěl, staromódně a upachtěně. Chtěl jsem, aby to bylo, jako když některá z těch jmenovaných legend začíná a nahrává v dnešní době.
Proč jste na novou desku přehráli starý hit „Burning Heart“? V čem se podle tebe liší od originálu z osmdesátých let?
Původně jsem nechtěl, aby na albu byl. Zhruba půl roku předtím ale nahrávací společnost chtěla oznámit novou sestavu včetně Ronnieho, a moje manažerka řekla, že dnes taková prohlášení dává médiím každý již podpořené hudbou, jenže my jsme neměli ještě žádné nové skladby. Vzpomněl jsem si na „Burning Heart“, ke které jsem někdy před dvěma lety nahrával basu, bicí a doprovodnou kytaru, a jediné, co tomu chybělo, bylo to, aby to Ronnie nazpíval. Tak jsme to prostě udělali. Bylo to ale myšleno jen jako bonus. Když jsme desku dodělali, ptali se mě, proč tam tuhle věc nechci zařadit a já jsem řekl, že bych byl nerad, aby to bylo nostalgické, protože jsme nová kapela s novými nápady. Ovšem s sebou si neseme odkaz jména Vandenberg. Poslouchal jsem pak starou i novou verzi a uvědomil jsem si, že to až tak nostalgicky nezní, protože Ronnie to zpívá úplně jinak, Bob to také zprodukoval odlišně a k mému velkému překvapení to k nové tvorbě zapadalo. Takže je to takový most mezi Vandenberg z roku 1982 a z roku 2020. V tu chvíli jsem souhlasil s tím, aby se tam „Burning Heart“ zařadila.
Kdybys měl jmenovat jednu skladbu kromě „Burning Heart“, která je podle tebe největším hitem desky?
Uff, to je dost těžké říct. Nejspíš bych vybíral mezi třemi písněmi, a to „Shadows Of The Night“, „Hell And High Water“ a „Skyfall“. Ty nejlépe vystihují podstatu současné sestavy.
Když se vrátíme v prvním deskám Vandenberg, proč si myslíš, že po úspěšném debutu, další dvě „Heading For A Storm“ a „Alibi“ už nedosáhly takového úspěchu?
Byla to kombinace situací. Když se stala „Burning Heart“ celosvětovým hitem, bylo to překvapením i pro nahrávací společnost, neměli jsme k ní natočený klip, nepropagovali jsme ji, jen jsme ji vypustili v Americe, kde to hrála spousta rádií i bez propagace. Tím jsme zpohodlněli a řekli si, že druhé album žádnou propagaci potřebovat nebude. Tím pádem spousta lidí ani nevěděla, že druhá deska vyšla. S „Alibi“ došlo ke změnám v nahrávací společnosti, čímž se změnilo hodně věcí i pro nás, včetně nového manažera, který byl z Německa a tlačil nás směrem, kterým jsme nechtěli jít. Doslova nám řekl, že když ho nebudeme poslouchat, nedostaneme žádné prachy. Pořád si ale myslím, že „Alibi“ je dobrá deska, ovšem na svou dobu až moc progresivní. Byla hodně odlišná od prvních dvou desek. Pak tu byly problémy se zpěvákem Bertem Heerinkem. Byl nespolehlivý, často nechodil na zkoušky a měl problémy s alkoholem. V tu chvíli jsem se proto rozhodl vykašlat se na Vandenberg a přidal se k Whitesnake, protože už několikrát předtím mě David Coverdale oslovil. Tenkrát jsem si řekl, že nikdy nenajdu tak dobrého zpěváka jako je David a šel jsem tedy do Whitesnake.
Jak to tehdy s Davidem Coverdalem bylo?
David měl poprvé oslovil ještě předtím, než vyšlo první album Vandenberg, protože ho slyšel od společnosti Atlantic Records a líbilo se mu jak hraju a jakým stylem píšu songy. Tenkrát mi navrhl, ať se k němu připojím. I když jsem byl fanouškem Whitesnake, tak jsem to udělat nemohl, protože jsme měli natočenou desku, na kterou jsme měli smlouvu. Dva roky na to se měl ptal znovu a já zase nemohl. Všechno bylo špatně načasované, protože jsme zrovna dělali druhé album ve studiu u Jimmyho Page. Ovšem v roce 1986 jsem rozvázal smlouvu s Atlantic Records, se kterými jsem nebyl spokojen. Tenkrát mi zavolal John Kalodner, který spolupracoval s Aerosmith, Guns N`Roses a právě s Whitesnake, a ptal se mě, jestli bych neměl zájem o nový kontrakt pro Vandenberg. Řekl jsem mu, že ano a letěl jsem do Los Angeles, kde jsem se s ním setkal. Řekl mi, že má pro mě dva návrhy. Chtěl abych z Vandenberg vyházel všechny muzikanty a sestavil kapelu z těch nejlepších na světě, což bylo dost těžké, protože Dick (Kemper, tehdejší basista Vandenberg, poz. aut.) a Jos (Zoomer, tehdejší bubeník Vandenberg, pozn. aut.) byli moji velcí přátelé. Anebo abych se připojil k Whitesnake. Pro Vandenberg bych v životě nenašel tak skvělého zpěváka, jako je David Coverdale. Po pár dnech jsem letěl domů a definitivně jsem se rozhodl. Připojil jsem se k Davidovi a udělali jsme skvělé a slavné album. Bylo to super.
Po rozpadu Whitesnake jsi nahrál skvělé album s kapelou Manic Eden. Proč ta vydržela jen na tuto desku?
S tím koncem Whitesnake to bylo hodně těžké rozhodnutí, ale David tenkrát začal nahrávat s Jimmym Pagem. Myslel si, že spolu budou jezdit dlouhá turné, ale po dvou nebo třech koncertech v Japonsku se Jimmy rozhodl s tím přestat. Já měl v té době právě Manic Eden, když mi David zavolal, že chce znovu rozjet Whitesnake. Řekl jsem si jen, kurva, vždyť jsem s Manic Eden spokojený… Ovšem kdybych se nepřipojil k Whitesnake, znamenalo by to, že bysme nedokončili naše nejslavnější období, navíc, když jsem na desce „Slip Of The Tongue“ nemohl hrát, protože jsem měl zlomené zápěstí. To byl ten důvod, proč jsem opustil Manic Eden a šel zpátky do Whitesnake.
Spolu jste nahráli desku „Restless Heart“. Neměla to být spíše Davidova sólovka než další album Whitesnake?
Bylo to album Whitesnake! Vůbec nechápu, proč kdekdo říká, že je to napůl Whitesnake a napůl sám David. Každý přece ví, že David Coverdale je Whitesnake. Je to dobrá, silná deska a jsem na ní pyšný.
Proč se Whitesnake po akustickém albu „Starkers In Tokyo“ znovu rozpadli a ty už jsi členem dalšího comebacku nebyl?
David se tenkrát necítil na to, aby vyjel na velké turné a chtěl jít do důchodu. Pár let na to ale začal zase. V roce 1999, když se to David rozhodl ukončit, narodila se mi s tehdejší přítelkyní holčička. Začal jsem dohánět svůj další koníček, malování a dělal jsem výstavy. Kvůli tomu a dalším závazkům jsem se k Davidovi nemohl připojit, když to znovu rozjel. Výstavy totiž plánuju hodně dlouho dopředu a proto jsem tím byl svázaný. Po třech letech se pak můj vztah s tehdejší přítelkyní hodně zhoršil a já nemohl jet na turné. Chtěl jsem být u vyrůstání a výchovy dcery. Byla ještě moc malá na to, abych jí vysvětlil, proč jsem tak dlouho pryč. Nechtěl jsem rok lítat po světě a nechtěl jsem být ten táta, který se jednou za čas objeví doma a řekne: “Ahoj, jsem tvůj táta teď mě zase nějakou dobu neuvidíš.“ Když už byla dost velká na to, abych jí to vysvětlil, tak jsem jí řekl, jak to je a ona byla nadšená z toho, jakou práci dělám. Začala se mnou jezdit na koncerty a moje hudba se jí líbí, což je skvělé.
Jak se díváš na nové desky Whitesnake, v nichž je znát je Davidova snaha vrátit se k nejslavnější éře kapely?
Líbí se mi jejich současná hudba, i když nechápu, proč nehrají více bluesově. Bluesové prvky obsahuje naposledy deska „Restless Heart“. Nové nahrávky jsou více zaměřené na návrat do osmdesátých let, což je dobré, ale přece jen trochu jiné. Myslím si, že dobrým průsečíkem toho bylo právě album „Restless Heart“ A nová deska Vandenberg „2020“ by klidně mohla být dalším albem současných Whitesnake.
A proč zní obě desky Vandenberg`s Moonkings víc bluesově než tvoje předchozí tvorba?
Styl mého psaní byl vždycky někde mezi hard rockem a blues, už od kapely Teaser, která byla dost podobná prvotním Whitesnake ze sedmdesátých let. Vandenberg`s Moonkings jsou více bluesoví a je to tím, že mě baví cestovat mezi těmito styly.
Jsou Vandenberg`s Moonkings stále fungující kapelou nebo se v současné době soustřeďuješ jen na comeback Vandenberg?
Teď se soustředím hlavně na Vandenberg, protože s Moonkings můžeme hrát hlavně v Holandsku. Jeden z členů Moonkings má doma farmu a proto nemůže jezdit na turné a proto se možná stane, že s Moonkings uděláme turné po Holandsku. Obě kapely dobře spolupracují, ale s Vandenberg dnes máme naprosto skvělou sestavu, takže klidně můžeme být na jednom podiu s největšími kapelami světa.
Bude mít Vandenberg po albu „2020“ další pokračování nebo je to jednorázová záležitost?
Chceme udělat další desku a vlastně na ní už pracujeme. Jsem teď do toho hrozně natěšený. Už se nemůžu dočkat, až vyrazíme na koncerty a začneme objíždět celý svět. Doufám, že se podíváme i k vám do České republiky, protože ve chvíli kdy jsme tenkrát začali objíždět státy bývalého východního bloku, byli jsme přesně to, co lidi chtěli. S Vandenberg jsme se k vám ale tehdy nemohli podívat, protože to bylo hodně těžké až nemožné. Zajímají mě různé cizí kultury, proto rád dělám světová turné a nechci se omezovat jen na hraní v západní Evropě, Velké Británii a Americe. Mám také rád jídla z různých koutů světa a sám rád vařím. Pro mě je to taky jeden z druhů umění, vedle malování a hudby.
Na scéně působíš už více než čtyřicet let. Kdyby ses ohlédnul zpět, které období pro tebe bylo nejlepší?
Líbila se mi všechna období mojí kariéry, všechna v sobě měla své výzvy. Třeba osmdesátá léta byla pro hard rock naprosto skvělá doba. Ted už to sice není tak jednoduché, ale o to větší to pro mě představuje tu výzvu. Dělám hudbu, protože je to moje vášeň a je mi pak jedno, jestli hraju pro pět set nebo pět tisíc lidí. Mám rád i komornější akce, kde se posluchačům můžeš dívat do tváře. Když hraješ pro deset tisíc lidí, je v tom zase větší atmosféra. Mám tyhle rozdíly rád. A pro chlápka z Holandska je to něco skvělého, když děláš to, co tě baví a nejednou hraješ v největší arénách na světě.
|
