Formace Judicator patří mezi přední powermetalové spolky pocházející ze Spojených států amerických. Kapelu založil v roce 2012 zpěvák John Yelland (viz další zajímavé těleso Dire Peril) a multiinstrumentalista s pro metal poněkud nešťastným příjmením Tony Cordisco, kteří se potkali na koncertě Blind Guardian, jejichž stopa je mimochodem v rukopisu Amíků velmi patrná. Slovo dalo slovo a ještě tentýž rok vznikl debut "King Of Rome", sestavou se sice postupně dost míchalo, nicméně dvojice kmenových hudebníků drží a aktuální fošna "Let There Be Nothing" je už pátým studiovým počinem.
Tentokrát se pánové pustili do koncepčního díla, a to se vším všudy. Album se dotýká hodinové hranice a průměrný čas songů je kolem sedmi minut. Na výpravnosti si americké duo vždy zakládalo, nyní se ale obávám, že hudebníci chtěli urvat příliš velké sousto. Jde o zkušené a zručné řemeslníky, takže určitá míra kvality zůstává zaručena, o tak výtečném zápisu, jakým byla minulá deska "The Last Emperor", ale tentokrát mluvit nemůžeme. Zaprvé se nepovedl sound, na kterém dělalo několik techniků v různých studiích, přičemž souhrn jejich práce rozhodně nelze označit jako kompatibilní a dokonalý, což ostatně přesně sedne i na samotné skladby.
V jejich obsahu se střídá jeden nápad za druhým, líbivým vyhrávkám kontrují ostré riffy, měnivá tempa zaručují dynamiku, neustále je přítomen pocit příjemné teatrální epiky, zpěvák John Yelland odvádí tradičně mistrovský výkon, jenže dohromady dílo ne a ne strhnout. Kdybychom skladby rozfázovali na jednotlivé - např. dvouminutové - úseky, výsledný dojem bude znatelně pozitivnější. Místo toho se veškeré slibné motivy rozutečou do několika směrů, přičemž se některé z nich už nepovede pochytat a zpětně spojit v jeden úctyhodný autorský celek. Mini-vrcholy jsou ukryty v první půli nahrávky, i proto, že mysl ještě není tolik utahaná přetaženou stopáží. Vály "Tomorrow´s Sun" nebo "Autumn Of Souls" by v samostatném hodnocení atakovaly osmičku, v kontextu celého alba ale všechny silné momenty rozbíjí přebujelé ambice a až příliš volná dramaturgická ruka.
|
