Moonspell byli v novém tisíciletí velmi aktivní. Sice se rozloučili s baskytaristou Sergiem Crestanou, ale to je v práci nezastavilo. Rok 2003 přinesl singl „I´ll See You In My Dreams“, což byl soundtrack ke stejhojmennému portugalskému zombie horroru. Vznikl i velice zábavný videoklip, která má vše, co má pořádný céčkový horor mít. Spousty krve, dávku extra černého humoru a naprosto nesmyslný scénář. Skladba samotná má velice agresivní thrash metalové riffy a také trochu industriálních kláves. Je docela škoda, že se nedostala na žádné album kapely, nicméně v roce 2018 vyšla alespoň jako krátké EP.
Uvedená píseň byla řádně ostrá a přitvrzení si Moonspell přenesli i na album „The Antitode“. Deska vznikla opět pod producentským dohledem Hilli Hiilesmaaho a o mix se postaral Mika Jussila. Baskytaru nahrál jako host Niclas Etelävuori z Amorphis, na koncertech však na tento nástroj hrál Aires Pereira, který byl v Moonspell dlouhá léta jako koncertní hráč a později byl přijat jako stálý člen kapely.
Zmiňované přitvrzení se se odráželo především v tom, že na „The Antitode“ si Fernando pořádně zařve. Hned úvodní „In And Above Man“ zní „nasraně“ a velice nátlakově. Především v refrénu skladba působí skutečně tvrdě. Hlavní slovo mají kytarové riffy a growl.
„From Lowering Skies“ si řekne o pozornost nezvyklým rytmem a hrou na bicí, jejichž zvuk je také přinejmenším „neobviklý“. Zajímavé jsou rovněž drobné detaily (zvonky, cinkání) v pozadí skladby, které navozují hororovou atmosféru, Ta je vystřídáno výrazným refrénem.
Největší hotovkou desky je „Everything Invaded“. Temná a tajemná píseň, jež kombinuje gotiku s black metalovými vlivy, ale také heavy metalem. Pojem „dark metal“ tu opravdu pasuje. Refrén má až vznešenou melodii, ale nejvýraznějším prvkem písně je překvapivě kytarové sólo. Ricardo Amorim si zde počíná jako skutečný kytarový hrdina a taková sóla nikdy nezapomenete. K „Everything Invaded“ vznikl působivý klip, který funguje jako trailer k fiktivnímu hororovému snímku a opět přivádí na scénu nemrtvé a také magii.
Tak trochu jako zapomenutý kus z „The Butterfly Effect“ může působit brutální „The Southern Deathstyle“, neboť obsahuje lehké industriální prvky, a svým extra výbušným brutálním refrénem připomene kousky jako „Lustmord“ či „Soulsick“. Krásné gotické zklidnění přinese protijed, tedy „Antitode“. Vcelku minimalistická věc okouzlí atmosférou. I další skladby z prostředku alba jedou na gotické vlně a brutalita první třetiny desky je pryč. Snad nejpůsobivější píseň z této části nahrávky je „Lunar Still“ jejíž první půle se pohybuje od gotiky až někam k ambientu. Je tichá, plíživá a minimalistická, až poté přijde zlom a metal se ujme otěží. Moonspell jsou najednou nesmírně epičtí a velkolepí, ačkoliv Fernando si ve skladbě prakticky nezazpívá. Temný hororový závěr songu připomene i jiné skladby kapely. Co trochu kazí jinak skvělý dojem z alba je jeho závěr. V posledních třech písních jako by Moonspell došly nápady. Ne, že by hudba byla špatná. Moonspell i nadále předvádí velice dobrý gothic rock/metal, ale songy nejsou příliš výrazné, především ve srovnání s první polovinou desky absolutně blednou.
„The Antitode“ je jak jízda z vrcholu nějaké vysoké hory. Začínáte v závratné výšce a je to paráda. Je to divná hora. Není příliš prudká. O to víc překvapí, když ke konci si připravý pořádný sešup až na tvrdou zem. „The Antitode“ má skvělou první třetinu, výborný a zajímavý prostředek, no a vcelku nezáživný a šedý závěr. Deska znamenala pro Moonspell mírný ústup z hitparádových příček. V domácím Portugalsku až čtvrté místo, v Německu dokonce pětasedmdesáté. Těžko říci, jestli to byl důvod odchodu Moonspell od Century Media. Jejich novým vydavatelem se stal Steamhammer. A krok to byl evidentně dobrý, protože s následujícím albem se Moonspell povedlo něco, co dosud žádné portugalské metalové kapele.
|
