V jistých kruzích považují newyorskou formaci Cro-Mags za totální legendu a jejího předáka Harleyho Flanagana za bezmála stejnou osobnost, jako byl Lemmy Kilmister. Proto byl také jejich comeback vyhlížen s napětím. Flanagan znovu převzal absolutní kontrolu nad kapelou, když se obratně zbavil dalších dvou kohoutů na smetišti, zakládajících členů bubeníka Mickeyho Jaysona a zpěváka Johna Josepha. Samozřejmě, byl to vždy Flanagan, který byl nejviditelnějším členem Cro-Mags a který nazpíval jejich nejlepší album „Best Wishes“, ale byly to právě rozmíšky mezi ním a zbytkem kapely, které dokázaly Cro-Mags v určitých letech kariéry řádně paralyzovat.
Jenže bez něho to nikdy nikam nevedlo. Když se jej spoluhráči zbavili v polovině devadesátých let, postavili se fanoušci na jeho stranu a Flanagan se pak vrátil jako vítěz, vykopnul z kapely znovu zpěváka Josepha a postavil se při tvorbě alba „Revenge“ na jeho místo. Tohle album z roku 2000 ale bylo na dlouhou dobu poslední, protože po něm přišla doba temna,. Na chvíli se znovu vrátil Joseph, aby se v roce 2003 Cro-Mags uložili ke čtyřletému odpočinku. Když došlo na comeback, nebyl u toho Flanagan (na rozdíl od Josepha a Jaysona) a jméno kapely se tím devalvovalo na podřadných akcích v klubech a po hospodách. Zuřivý basista a zpěvák se vrátil až loni, aby v kapele opět udělal převrat, posbíral staré členy, kteří s ním Cro-Mags tvořili v období kolem desky „Revenge“ a dal se do práce na novém materiálu. Ten dostal příznačný název „In The Beginning“… Ano, pro Cro-Mags se skutečně jedná o nový začátek.
Žádné experimenty se na něm nepřipouští, protože Flanagan moc dobře ví, že by mu to mohlo rychle zlomit vaz. Novinka představuje jasnou sázku na jistotu a cílí na staré fanoušky. Ti sice tuší, že takovou nálož jako byla „Best Wishes“, kde se kapela konečně definovala, už čekat nemohou, ale přece jen Flanagan ví, jak přesně namíchat poměr starého hardcoru a thrashe, aby byl starý příznivec spokojen. Dokonce je letos i v docela slušné skladatelské kondici a proto si album moc nezadá s dávnými díly. Už pozvolný rozjezd, při kterém desku otevřou hromové riffy, připraví půdu pro úvodní thrashový atak „Don`t Give In”, jednu z nejzuřivějších položek na desce. Nasazení celé kapely (alespoň z počátku alba) je obdivuhodné. Cro-Mags minimálně v první polovině “In The Beggining” působí, jako kdyby po těch letech byli řádně vyhladovělí a sází jednu energickou skladbu za druhou. “Drag You Under”, “No One`s Victim” (s úvodní “Don`t Give In” se jedná o věci, které ne náhodou byly vybrány jako ochutnávka nové desky před jejím vydáním…) nebo “From The Grave” jsou ultrarychlé kusy, kterým dominují nejen ostré riffy a tempo, ale i přesvědčivý (i když stále více hrubnoucí) Flanaganův hlas.
Silná forma z úvodu desky ale nevydrží po celou dobu. Že všechno nebude tak růžové, poprvé naznačí skladba “The Final Test”, které sice nechybí nasazení, ale nemá patřičný nápad, Flanagan jen podivně deklamuje několik slov. Nepřesvědčí ani “One Bad Decision” a hlavně “Two Hours”, kde už se dokonce dá mluvit o kompoziční nemohoucnosti. Naštěstí situaci na druhé polovině desky Cro-Mags zachrání drsnou “Don`t Talk About It”, a především experimentální a skoro šestiminutovou (!) instrumentálkou “Between Wars”. Ta se vymyká celému přímočarému konceptu desky, kapela si pohrává s ponurou náladou a využívá i zvuky pro zbytek desky netypické.
Když bychom sečetli všechna vyřčená pozitiva a negativa, vyjde z toho, že Cro-Mags svou smrt přežili a z comebacku vychází docela slušně. Po dvaceti letech to byl docela oříšek, ale Flanagan a jeho parta ustáli tuto zkoušku ohněm se ctí. Mohou si tak ještě užívat postavení legend crossoverové scény, ovšem s tím vědomím, že nejlepší lét ztratili nesmyslnými hádkami a tahanicemi o název a tvorbu kapely.
|
