Členové nové mezinárodní bandy Monumentum Damnati skrývají svá pravá jména za Lovecraftovskými pseudonymy, takže v kapele vedle sebe válí Nyarlathotep nebo Shoggoth. Skupina existuje dva roky a nyní předkládají svůj první výtvor „In The Tomb Of A Forgotten King“, plný temných příběhů, inspirovaný nejen Lovecraftem, ale i různými duševními nemocemi. Monumentum Damnati se prezentují jako dark metalová banda, které není cizí doom metal či melodický death metal se špetkou symfoničnosti.
Desku po intru načne „My Bloody JJ“ a již při ní může nastat zklamání. Přinese totiž vcelku „veselou“ melodii, přitom kapela má velice temnou image, která i temnou hudbu slibuje. Skladba přinese melodický death metal ve středním tempu s výraznými klávesami. Zvuk je lehce zastřený, což není špatně, protože nahrávka zní syrověji. Thanatosův growl je však poměrně průměrný a nezaujme. Nejvýraznější částí písně je tak povedené kytarové sólo. Podobně se deska vyvíjí nadále. Někdy zpomalí až k čistokrevnému doom metalu, jindy se dá hovořit o gothic metalu. V každém případě si Monumentum Damnati zakládají na silné atmosféře. Ta ale není až tak temná (od týpků se jmény „Prastarých“ bohů bych čekal fakt pořádný horor). Titulní skladba zní trochu bláznivě a ztřeštěně především díky vrstveným vokálům, které zní poněkud amatérsky.
Povedená old school doomovka „Infernal Sun“ patří k vrcholům alba, dokonce i Thanatosův zpěv v ní působí dobře. Ona „stará škola“ ostatně dýchá z celé nahrávky. Ať už zvukově nebo v kombinaci deathu, doomu a gotiky. „Sleeping Anger“ nabídne trochu (v promu slíbené) symfoničnosti. Ta se objevuje i v závěrečné instrumentálce „Exorcist“, která má velice příjemnou melodii a zní uvolněně.
Monumentum Damnati uvádí, že by se jejich hudba mohla líbit fanouškům kapel jako jsou Trail Of Tears, The Vision Bleak, Dark The Suns (k těm mají místy opravdu blízko) nebo Enshine. Ke smysluplnému přirovnávání k výše jmenovaným mi však chybí silnější melodie, nápady a temnější a zajímavější atmosféra. Mix death metalu, doomu a gotiky ve střihu devadesátých let je instrumentálně solidní, pěvecky „jen“ průměrný, a to platí i pro hudební nápady. „In The Tomb Of A Forgotten King“ se neposlouchá špatně, ale obávám se, že král v tomto případě bude zapomenut.
|
