Rok 2006 byl pro Moonspell velmi úspěšný. Kapela vydala důležitou desku „Memorial“, která byla ve znamení návratů. Prvním byl fakt, že desku produkoval po delší době opět Waldemar Sorychta. Jeho role na nahrávce tím ale nekončila, protože zde figuruje i jako baskytarista. Druhým návratem je přítomnost zpěvačky Birgit Zacher, jež bývala na deskách Moonspell častým hostem a na „Memorial“ hostuje ve dvou skladbách. A do třetice je tu žánrový návrat - Moonspell totiž na albu přitvrdili. Částečně se vrací až ke svým blackovým kořenům, ale nutno říci, že to dělají chytře a nekašlou na svůj vývoj. „Memorial“ tak můžeme nazvat dark metalovým albem, které může nabídnout hodně gotiky, blacku, ale také trochu death metalu či doomu. V každém případě se Moonspell rozhodli ukázat, že se do toho umí skutečně opřít a servírují pořádný nářez.
Intro „In Memoriam“ navodí správnou hororovou atmosféru, následná „Finisterra“ je jednou z nejdivočejších skladeb v historii kapely. Nechybějí blast beaty, změny temp, Fernandův growling, black metalové riffy či death metalová údernost. Ale nebyli by to Moonspell, kdyby nepřidali i dostatek melodie a gotiky. Není překvapení, že je skladba oblíbená i v živém provedení. „Memento Mori“ zpomalí a přidá více kláves. Přesto se drží přitvrzení, kde má větší přednost growl před čistým zpěvem, a kytarové riffy zní řízně. Jedním z vrcholů písně je i houslové sólo. Tohle je dark metal v celé své kráse. První mezihra „Sons Of Earth“ kouzlí s atmosférou, díky akustické kytaře, gotickým klávesám, ale i sólu na elektrickou kytaru. Velice podmanivá jednohubka!
„Blood Tells“ působí poměrně odlehčeně a patří k těm „hitovějším“ kouskům na albu. Tady vás melodie chytí hned na první dobrou.
„Upon The Blood Of Men“ upoutá gotickými chorály a také dvoukopáky, perfektními riffy i hrou na bicí, zkrátka metal jako řemen. Moonspell drží ponurou atmosféru nahrávky, vedle tvrdosti přináší i skvělé melodie a dvoukoláky dobře drtí. „At The Image Of Pain“ zní velice nátlakově. I přes gotické sloky má nesmírně tvrdý a nekompromisní refrén. Píseň je zajímavá i z českého pohledu, neboť si v ní zazpívá Big Boos, jehož Root byli pro Moonspell vždy velkými vzory. V podobném duchu pokračuje i „Sanguine“, ale větší pozornost si zaslouží další instrumentální mezihra. „Proliferation“ je naprosto brutálním symfo-metalem, nabízejícím orchestrace, hororové zvuky i tvrdé riffy. Skladba působí až jako kousek soundtracku k neexistujícímu filmu. Velice epická věc, která by kldině mohal být i delší.
Epická je i „Once It Was Ours“. Symfonie temnoty, horor a nesmírně podmanivá aura zdobí celou skladbu, samotný refrén je velice chytlavý a velkolepý. Poslední mezihra patří akustické kytaře. „Mare Nostrum“ se postupně přelije do písně, která na desce vybočuje svou jemností. „Luna“ je totiž ryze gotická skladba, ve které Fernando zas trochu více zpívá svým barytonem. Skladba dostala velice povedený animovaný videoklip a v refrénu uslyšíte Birgit Zacher. Závěr je temný a neúprosný. Směs gotiky, doom metalu a blacku. „Best Forgotten“ bych přirovnal k „Full Moon Madness“ z „Irreligious“, je to podobný typ skladby, který svou atmosférou skvěle uzavře desku. Parádně střídá nálady, nicméně ve své polovině de facto končí. Osm minut z celkové čtrnácti minutové délky patří hororovým zvukům, při vytí vlků máte pocit, že jste kdesi v temném lese a není vám pomoci.
Moonspell jsou divocí a sebevědomí, a „Memorial“ je skvělá dark metalová nahrávka, která výborně pracuje s tvrdostí, hororovou atmosférou a také se silnými melodiemi. Samozřejmě každému nebyla po chuti a fanoušci kapely se dělí na ty, kteří dávají přednost spíše jemnější gotické tváři kapely a na ty, co jsou rádi, když Portugalci přitopí pod kotlem a Fernando pořádně zařve. V každém případě je „Memorial“ výjimečná deska. Moonspell se díky ní stali první portugalskou metalovou kapelou, která ve své rodné zemi získala zlatou desku.
Kapela byla úspěšná i nadále. Deska „Night Eternal“ na „Memorial“ vcelku navazovala a patří k těm „tvrdším“, na „Aplha Noir/Omega White“ (kapela opustila label Steamhammer a zakotvila u Napalm Records) zkusili Moonspell zajímavý formát. Dvojalbum, kde jeden disk je ten „pořádně metalový“ a druhý vzdává hold klasickému gothic rocku. Jedním z vrcholů kapely byla pak nahrávka „Extinct“. Zde Moonspell předvedli koncert melodií a ukázali, jak je gothic metal nádherný. Jenže tahle kapela nerada točí stejnostejné desky a tak zatím poslední album se vydalo zas někam jinam. „1755“ z roku 2017 bylo natočeno v rodné řeči a popisuje události jednoho z nejhrozivějších zemětřesení v lidské historii. Deska je výpravná, tvrdá a také opět „jiná“ než ostatní. Nyní se už vlastně čeká, kdy přijde řada na nové album. Moonspell se už svým prvním albem usadili na samotné špici gothic metalového žánru a stále na něm sedí. Tahle banda patří mezi nejosobitější spolky na scéně a jejich stopa v historii muziky je nesmazatelná.
|
