Tahle kalifornská čtveřice, stejně jako třeba 3 Doors Down, Nickelback, Breaking Benjamin, Drowning Pool nebo dokonce samotní Foo Fighters, začínala v polovině devadesátých let, kdy Amerikou silně rezonoval odkaz Kurta Cobaina, ovšem nad celým grungeovým hnutím se už stahovala černá mračna. Tyhle kapely tak pochytaly poslední zbytky revolučního hnutí ze Seattlu, ale brzy pochopily, že hudební svět se rychle mění a že s klasickými grungeovými zbraněmi se už dlouho válčit nedá. A když v roce 1999 vydali na koleně svůj debut „Amalgamation“ bylo už docela pozdě, protože cobainománie skončila a svět se začal pomalu vracet k formě klasického hard rocku. Trapt to pochopili velice brzy a s bezejmennou dvojkou (kterou sami dlouho označovali jako debut) se zaháčkovali u velké firmy a sebrali dokonce platinové ocenění.
Vývoj pak nabrali prakticky totožný jako Nickelback a další kapely post-grungeového hnutí. Trend jim velel postupné změkčování soundu a zařazování většího počtu balad, které ještě mohly mít v prvních letech nového tisíciletí šanci na umístění v hitparádách. To se jim ještě dařilo, přestože řadou dřívějších příznivců byli považováni spíše za hit sezóny než trvalku. Když si je Mötley Crüe (tedy spíše jejich manažer Alan Kovac, vlastnící vydavatelství Eleven Seven, kam Trapt chvíli patřili) vybrali do sestavy Crüe Festu, aby pak s nimi vymetli pódium, začal pro kapelu sešup dolů. Napřed je vykopli Warner Bros s když se jim nepovedlo zopakovat úspěch debutového alba, tak je k čertu poslal i Kovac. V tu chvíli by se dalo čekat, že Trapt, zbaveni dohledu různých pohlavárů vydavatelské společnosti, vezmou rozum do hrsti a zbaví se zbytečného patosu, který avšak pravděpodobně nebyl dán okolnostmi, ale samotnou kapelou. Propad pokračoval a s ním všudypřítomné změkčování soundu na deskách „Reborn“ a „DNA“ už definitivně odehnalo příznivce tvrdé tváře kapely z počátku tisíciletí.
Ti se nevrátí ani s novinkou „Shadow Work“, protože Trapt v trendu pokračují a jejich snaha zalíbit se rádiím je až nechutně slyšitelná. Aktuální deska je znovu hrána především v baladickém duchu a zvuk zkreslené kytary je zde zastoupen hlavně proto, aby se o Trapt ještě mohlo mluvit jako o rockové kapele, ale na výsledek nemá žádný velký vliv. Když si totiž uvědomíme, že jedinou svižnou (nejlepší) skladbou je „Too Far Away“, která má také silný refrén, zjistíme jak to s Trapt ve skutečnosti je. Z téhle čtveřice kolem zpěváka a kytaristy Chrise Browna se stala nepokrytě popová parta, která však nemá charisma Bon Jovi ani silnou společnost v zádech jako Nickelback.
Nakonec by ani tolik nevadilo, že „Shadow Work“ obsahuje spíše pomalé skladby, kdyby některé z nich nebyly vyložený odpad. Úvodní dvojice „Make It Out Alive“ a „I Want To Want What I Want“ sice ještě vykazují nějaké ambice, které naznačují, že by nemuselo být tak špatně, ale s příchodem otřesné „Too Little Too Late“, ve které hra na dávné grungeové harmonie vyznívá úplně na prázdno, je jasné, o co tady jde. Balady slaboučké jako čajíček začínají desku ovládat a když kapela přece jen tvrději hrábne do strun v „Trying Too Hard“, vyleze z toho skladba s tak provařenou melodií a postupy, které na sebe pouze vrství hradbu kytar (bez pořádného riffu nebo sóla), že si skoro říkáte, proč vůbec s něčím podobným ztrácet čas. Pro těch pár světlejších okamžiků (první dvě skladby, „Too Far Away“ a možná ještě závěrečná dramatická „Save Your Soul“) a neuposlouchatelnou hromadu cukrkandlových, stokrát přežvýkaných melodií?
„Shadow Work“, je zbytečná deska od dnes už zbytečné kapely. Pokud jste o Trapt zatím jen slyšeli a chtěli byste je někdy zkusit, rozhodně nezačínejte s tímto počinem. Spolehlivě vás totiž od dalšího zkoumání této party odradí, protože se hned po vydání definitivně usadil na dně jejich diskografie. Sestupná tendence je u Trapt dlouhodobá a pravděpodobnost, že se kapele podaří tento vývoj zvrátit, je stále menší. Mohou mít skvělý zvuk (což na novince mají), dokonalou produkci i dotaženou image, ale ani jedna z těchto věcí nedokáže zakrýt fakt, že tahle deska je jen skvěle zabalená a vyprodukovaná bezbřehá nuda.
|
