Pilar Jimenéz García, známější pod uměleckým jménem Ailyn, se nezdá. Z jejího poměrně dlouhého působení u symfogotické Sirenie jsem ji měl jednoznačně zařazenou do škatulky hlasově něžných a romantických zpěvaček, pracovně nazývané „hodné holky“. Po odchodu ze Sirenie zprávy o Ailyn pomalu utichaly, až z toho nakonec byl její úplný odchod ze scény. Ale všeho do času, Ailyn se pod křídly vše spojujících Frontiers dala dohromady s kytaristou Mikem Orlandem (Adrenaline Mob) a na světě je nový pojem na hudební scéně, kapela Her Chariot Awaits. Samotný název kapely a vlastně i poměrně neutrální obal alba, se kterým není problém nějakou tu romantiku si spojit, nasvědčovaly tomu, že Ailyn si v té výše zmíněné škatulce bude hovět dál. Těžká chyba lávky!
Z romantické dámy se vyklubala parádně oprásklá mrcha k sežrání, které z hlasu ukapává jed ve velkém, která umí být ležérní, provokativní, drzá i divoká, a vrstvení jejího hlasu na albu vytváří ohromně barevné propletence a špíčky (kterým dominuje sice střídmě používaný, ale dokonale nabroušený ječák). Velkou zásluhu na tomhle nečekaném představení Ailyn má samozřejmě její parťák Orlando, autor většiny natlakovaného materiálu, ale i rytmická dvojice Jeff Thal a Brian Gearty, o které se sice moc nemluví, ale která na desce odvádí kupu zajímavé práce. Vstoupíte-li do eponymního alba Her Chariot Away s výše naznačeným Ailyn-předsudkem, už první okamžiky úvodní „Misery“ vám mohou totálně vyrazit pojistky. Adrenalin, pulsující moderna, vybízející k nespoutanému poskakování (někde pod tím současným čistým a ostrým soundem lze vyčuchat špetky až punkově nespoutanosti), občas směřující až do dynamicky chaotického víru a tomu všemu dominuje ohromně energický Ailynin zpěv. Smršť, kterou Her Chariot Awaits rozpoutají v úvodu desky, sice postupně poleví, ale dá se říct, že náladově kapela jede na stejné vlně (melodické, dravé, pichlavé), až do samotného finále, výjimkou jsou jen výpůjčka od k.d.lang „Constant Craving“, která svojí podstatou je sice úplně jinde, díky poměrně chladnému výrazu staví víc na atmosféře než na dravosti, přesto do alba dokonale zapadá, a příjemná balada „Just Remember“, která jako jediná může zlehka evokovat Ailyninu starší tvář a v kontextu celé desky zní najednou poněkud usedle.
Her Chariot Awaits pro mě představuje jedno z největších překvapení letošního roku. Jednak tím, že ukázalo Ailyn v hodně nečekané poloze, která jí ovšem ohromně sluší, jednak tím, že tahle deska stále roste – žádné složitosti, jen dokonalé spojení melodií a energie, ve kterém je stále co objevovat.
|
