Americká formace Vicious Rumors by se mohla dávat jako příklad vytrvalosti. Kapela, v jejímž středu už jedenačtyřicet let pevně stojí kytarista a hlavní tvůrčí mozek Geoff Thorpe, musela přežít řadu personálních změn (přičemž jedna z nich byla fatální) i změnu všeobecného hudebního vkusu, přes to nikdy nepřestala být činná. Aktuálně má na kontě žhavou novinku „Celebration Decay“, která představuje znovu trochu jinou formaci, ale rysy, které byly charakteristické už pro klasická alba „Digital Dictator“ nebo „Welcome To The Ball“, neztratila. Z dávné líhně sanfranciské zátoky Bay Area jsou Vicious Rumors stále na očích veřejnosti a pravidelně své věrné zásobují přísunem nové hudby. Na důchod se ani po čtyřech dekádách nechystají. O tom je pevně přesvědčen Geoff Thorpe, který se s námi spojil zpoza oceánu...
Jaké je podle tebe postavení Vicious Rumors na metalové scéně? Považujete se za legendy?
To slyším pořád. Říkají to novináři i fanoušci, tak to asi tak vnímají. Je pravda, že hrajeme už neuvěřitelně dlouhou dobu a máme spoustu zkušeností, některých skutečně silných. Takže pokud chceš, tak nám legenda říkej, byl jsem už nazýván i hůř (smích).
Od minulé desky „Concussion Protocol“ se sestava kapely změnila, zůstal jsi v ní jen ty a bubeník Larry Howe. Proč došlo k ochodu několika členů?
Zpěvák z „Concussion Protocol“ se chtěl věnovat vlastnímu progrockovému projektu a skončil, protože Vicious Rumors jsou časově nároční. Přeji mu hodně štěstí, protože chápu, že lidé někdy změní svůj směr. Co se týče basisty, tak dostal nabídky od kapel, které měl blíž ke svému domovu, protože je ze Slovinska. A kytarista nikdy nebyl pevnou součástí kapely a na desku nahrál asi devadesát vteřin. Problém byl v jeho vztahu k alkoholu, kvůli kterému neudržel krok s ostatními. Je to smutné, ale pravdivé. Byla to slabá část, se kterou jsme nemohli pokračovat, navíc nikdy nebyl ani součástí tvůrčího procesu.
Mohl bys představit nové členy, kteří s tebou a Larrym Howem dnes tvoří Vicious Rumors?
Na kytaru hraje Gunnar Dügray. Toho jsem najal, když mu bylo osmnáct a teď je mu jedenadvacet. Je to světový hráč na úrovni Marka McGeeho (kytarista klasické sestavy Vicious Rumors, pozn. aut.), je opravdu talentovaný a našlápnutý. Pracoval jsem s ním na řadě mých skladeb a dvě jeho jsme také dali na „Celebration Decay“. Zpěvákem je Nick Courtney, sakra skvělý performer. Má široký hlasový rejstřík a fanoušci si jej zamilovali už při turné. Složil se mnou a Larrym tři skladby a pracovalo se nám s ním fakt dobře. Jak říkám, oba jsou skvělí hudebníci. Basista Robin Utbult je ze Švédska, připojil se k nám během turné a skvěle se k nám hodí. Tahle kapela je dnes skutečně hodně silná.
Pojďme k vaší nové desce „Celebration Decay“. Jde podle tebe o klasickou nahrávku Vicious Rumors nebo jste se pustili do nějakých nečekaných experimentů?
Cítím to tak, že „Celebration Decay“ má všechny klasické prvky Vicious Rumors. Larryho bicí, zpěv a moje skladatelské postupy a kytarová hra do sebe přesně zapadají. Výhodou pro tvorbu tohoto alba bylo, že jsme s novými kluky předtím odehráli sto osm koncertů. Ta sehrannost, síla a společná chemie je z té desky slyšet. Je to čerstvá energie, kterou zřídkakdy dostaneš v době, kdy už jsi s kapelou jedenačtyřicet let. Proto je ta deska pro jakékoliv fanouška metalu, protože noví kluci nás skutečně posílili a věřím, že fanoušci Vicious Rumors budou na desku tak hrdí, jako jsme my. Podle mě je to jedno z našich nejlepších alb.
Ještě nedávno se mluvilo, že na albu hraje bývalý basista Testament Greg Christian. Je na „Celebration Decay“ jeho hra slyšet nebo všechny basové party nahrál Robin Utbult?
Greg nahrál basu na celou desku. Robin přišel až při turné, kdy byla nahrávka hotová. Greg a já jsme přáteli už dlouho a bylo skvělé s ním pracovat.
Poté, co skončil zpěvák Nick Holleman a nevyšel ani comeback s Brianem Allenem, neuvažoval jsi o tom, že bys zpíval ty sám, jako na albu „Something Burning“?
To ne, ale rád si vždycky zazpívám v jedné nebo dvou skladbách na desce. Líbí se mi mít sólového zpěváka, který na pódiu předvede naše klasiky, ale dá se s ním počítat i do budoucna s novými věcmi. Já sám na novém album zpívám skladby "Darkness Divine" a „Collision Course Disaster“, což si myslím, že je pro pestrost alba zajímavé, když posluchač může slyšet různé hlasy.
Zmínil jsi, že Vicious Rumors oslavili loni čtyřicet let na scéně. Máš v sobě stále ten mladický zápal jako v roce 1979?
(smích) Nemyslím, že by se někdo mohl cítit stejně jako v roce 1979. Myslím si ale, že stále dokážu podávat výkony na vysoké úrovni a stále se cítím silný, pokud jde o studiová alba i koncerty. Na to máme pořád vysoké měřítko.
Vy pochází z Bay Area, slavného centra mnoha velkých kapel. Je Bay Area stále tak vzrušující místo jako v osmdesátých letech?
To asi už ne, ale pořád se tu něco děje. Jenže v osmdesátých letech to tady všechno explodovalo kreativitou a Vicious Rumors byli průkopníky našeho stylu. Pomohli jsme vymyslet tu kombinaci poweru, thrashe a klasického melodického metalu. Myslím, že jsme tenkrát byli ve správný čas na správném místě a hodně jsme tomu obětovali. Páni, fakt už jedenačtyřicet let. Nemůžu tomu ani uvěřit.
Největší slávu jste zažili na konci osmdesátých a na začátku devadesátých let. Líbí se ti pořád alba z té doby jako „Digital Dictator“, „Vicious Rumors“ nebo „Welcome To The Ball“ nebo bys na nich dnes něco změnil?
Všechna naše alba jsou výpovědí o čase, kdy jsme je tvořili. Naše první čtyři desky jsou fanoušky i novináři po celém světě považovány za klasiku, což je pro nás veliká čest. Osobně bych na nich nic neměnil. Musíš se naučit říkat, hotovo, dost… Radši se pak těším na nová alba a nechávám ty klasiky být takové, jaké jsou.
Podle mě je vašim nejlepším albem „Word Of Mouth“. Ta ovšem vyšla v roce 1994, v době největší grungemánie. Jak vzpomínáš na ty časy? Měla ta deska aspoň částečně takový úspěch, jaký by si zasloužila?
Díky moc. Tohle bylo poslední album velkého Carla Alberta! Co se týče éry grunge, tak my jsme tenkrát vytvořili pět alb. Metalových alb! Držel jsme náš prapor v té době vysoko a jsme na to pyšní. A proto i tohle album bylo v mnoha ohledech úspěchem.
Na „Word Of Mouth“ jste umístili skladbu „Thunder And Rain Pt. 2“, která je věnovaná památce kytaristy Savatage Crisse Olivy, který zahynul při automobilové nehodě. Je krutou ironií osudu, že o rok později za podobných okolností zemřel i váš zpěvák Carl Albert. Neuvažoval jsi tehdy o konci Vicious Rumors?
Bylo to velmi temné období, když jsme Carla ztratili. Je pravda, že jsme uvažovali o tom, že bychom s Vicious Rumors skončili, ale nakonec jsme se rozhodli jinak. Bylo v nás ještě moc hudby, kterou jsme chtěli udělat. Od té doby jsem proto natočil tolik alb a odjel tolik turné… Jsem rád, že je tahle kapela pořád silná. Držím se toho, že jediný špatný koncert je ten, který neuděláš.
Se „Something Burning“ se Vicious Rumors změnili a do vaší tvorby jste pustili vlivy groove metalu a thrashe. Chtěli jste tenkrát jít s dobou nebo to přišlo přirozeně?
Náš zvuk má mnoho prvků a aspektů, což je věc, která nás odděluje od thrashových kapel naší doby. A já jsem nikdy neudělal album, který by bylo založené na trendech. Jsme takoví, jací jsme a i „Something Burning“ byl odraz Vicious Rumors té doby.
Setkal ses v té době s odmítavým postojem starých fanoušků, když už jste nehráli čistý heavy/power metal?
Pokud jsi upřímný sám k sobě, věří tomu i tvý fanoušci. Tenkrát jsme byli ve výjimečné situaci, protože jsme ztratili Carla a když se něco takového stane, musíš být připravený na to, že přijde změna, ale moje metalová krev je čistá, vždy byla, a ten důkaz je na třinácti albech. Jen jsem se tenkrát rozhodl začlenit i jiné vlivy a styly.
S deskou „Warball“ jste se vrátili ke své pravé tváři a do kapely přišel zpět i bubeník Larry Howe. Byla ta deska nový začátek pro Vicious Rumors?
Svým způsobem ano. Už jen proto, že „Warball“ bylo první album s Juanem Urteagou jako koproducentem a od té doby jsme s Juanem spolupracovali na každém našem albu.
V dalších letech jste střídali hlavně zpěváky a doprovodné kytaristy. Proč žádný z nich nevydržel více než dvě desky?
Za těch čtyřicet let jsem se naučil jednu věc a tou je změna… Na tu se můžeš vždy spolehnout. Rád bych udržel současnou sestavu pohromadě, ale zároveň vím, že jsem dost silný na to, abych postavil novou kapelu od základu. Ono to není až tak těžké. Jsem velmi soustředěný na práci, vím co chci a kam můj vlak jede. Lidi přicházejí a odcházejí. Je to jako když vlastníš firmu, tam také musíš přijmout změnu, která tě posune dopředu a mnohdy je to změna k lepšímu. Stejně jako se současnou sestavou a „Celebration Decay“.
Co se týče stylu, je situace ve Vicious Rumors, stabilizována. Nemáš ty sám chuť nahrát album, které by bylo odlišné než prezentuje kapela?
Vlastně ani ne. Náš styl má mnoho prvků a tváří a to ho i pro mě udržuje zajímavým. Pořád věřím, že jej dokážeme vylepšovat, stále držíme tu heavymetalovou vlajku vysoko. Ale rád si zahostuju na albu jiných muzikantů nebo se věnuji produkční činnosti.
Když se ohlédneš zpět do minulosti, můžeš říct, která doba byla pro tebe i Vicious Rumors nejlepší a kdy jsi naopak cítil, že je se vším konec?
To se nedá říct. Máme za sebou tolik okamžiků, kdy jsme byli skutečně na výši i na hlubokém dně. To dělá příběh Vicious Rumors tak silným a skoro neuvěřitelným. Život, aby byl plnohodnotný a skutečný ,vyžaduje obojí a mě připadá, že jsem těch životů prožil snad dvacet. I proto musím stále děkovat za podporu našich fanoušků a vašich čtenářů. V součanosti se už nemůžu dočkat, až se celý svět uzdraví a my zase nakopeme ty metalové prdele! Keep It Heavy! Metal On!
|
