Jméno kytaristy Mickyho Moodyho dnes už asi něco řekne jen skutečným pamětníkům rockové historie, přestože tento hudebník patřil k jedné z nejvýznamnějších hardrockových kapel všech dob – Whitesnake. Oporou Davida Coverdalea byl Moody od samých počátků Whitesnake, hrál na dávných albech „Snakebite“ nebo „Trouble“ a s kapelou zažil celé jejich blues/hardrockové (tedy britské) období. Je podepsán pod takovými díly jako „Ready An` Willing“, „Come An` Get It“ nebo „Slide It In“, ovšem měl tu smůlu, že jeho image nebyla pro americký trh tak přitažlivá a David Coverdale se rozhodl jej nahradil Johnem Sykesem. Pro Moodyho tento tah byl zlomový, řadu let se nedokázal zbavit pocitu hořkosti a spolu s Berniem Marsdenem, dalším kytaristou odkopnutým z lůna Whitesnake, hrával v jejich vlastní kapele The Moody Marsden Band i v projektu s dalšími bývalými členy britské legendy Company Of Snakes.
To dnes už ale neplatí. Bernie Marsden už v podstatě na hraní rezignoval a Moody se rozhodl jednou pro vždy vystoupit ze stínu Whitesnake. Opustil i kapelu Snakecharmer, která se prezentovala typickým, bluesem načichlým hard rockem a síly spojil se zpěvačkou Ali Maas. S tou pracuje už pět let a výsledkem jejich snažení je druhá deska „Who`s Directing Your Movie?“, která následuje po čtyři roky starém společném debutu „Black & Chrome“. Už na tomto debutu Moody ukázal, že nepotřebuje coverdaleovské berličky k tomu, aby vydával svébytnou hudbu. Dokonce se odstřihl z větší části i o hard rocku. Nabídl mnohem variabilnější tvorbu, která obsahovala vlivy blues, klasického rocku, amerického country a zbytky tvrděrockového základu. Ten je však po tvorbu této dvojice nejméně důležitý.
Bylo tomu tak u debutu, je tomu tak i u novinky. Znovu si na své přijdou zejména milovníci Moodyho kytarové práce, protože ta je na této desce nejvíce slyšitelná a vine se jí jako červená nit. Samozřejmě se tvůrci i produkční tým snaží stavět na roveň Moodymu hlas Ali Maas, řemeslně výborný, ovšem opatřený trochu nudnou barvou. Ale vždycky se váš sluch stočí hlavně k nápaditým vyhrávkám. Už kdysi dávno byl Moody pasován na jednoho z nejvíce nedoceněných hardrockových kytaristů a když posloucháte „Who`s Directing Your Movie?“, je vám jasné proč. Jeho kytara doslova zpívá a vytváří specifické melodie a harmonie, kterými tento hudebník kdysi proslul. Nehraje je komerčně, na efekt, ale spíše v nich uctívá dávný um starých kytarových mistrů napříč dlouhými desetiletými minulého století.
Zásadním prvkem je opět bluesový podklad. Ten je slyšet (tu více, tu méně) ze všech skladeb. V takových věcech jako „Got A Mind (And Change It)“, „The Walk Of Shame“ nebo „Where Does It Leave Me“ jej Moody sice koření pikantním countryovým odérem, ale častěji mu dává více prostoru, a proto „All The Bastards In The World“ zní jako stará škola z delty Mississippi a „Emotional Powder Keg Blues“ zase jako koktejlově-barový kousek, avšak o to přitažlivěji zahraný. Jak už bylo zmíněno, oba tvůrci místy zavadí i o hard rock, ovšem děje se tak velmi opatrně, aby se nenarušila struktura alba. Tento styl se dostává ke slovu hlavně ve svižnějších (a hitovějších) věcech, jakými jsou úvodní „These Times“, „Crazy Leap Of Faith“ (zde zaujme klasické kytarové sólo) a blues/hardrocková paráda „Destination Heartache“, blízká starým dnům Whitesnake, která je pro svůj půvab pravděpodobně nejlepší položkou desky.
Na tomto díle je slyšet, jak současná tvorba Moodyho baví. Už mu táhne sedmdesátka a on si nechce hrát na věčného mladíka, jak se tomu děje u jeho někdejšího chlebodárce Coverdalea. Moody umí stárnout s elegancí a tomu přizpůsobuje i tvorbu. “Who`s Directing Your Movie?“ nezní ale zatuchle, má pořád dost energie, přestože Moodyho stále více vzdaluje od hardrockového světa.
|
