Britští Bush, ve kterých z původní sestavy definitivně zbyl už jen frontman Gavin Rossdale, v posledních letech docela tápali. Kapela, která vzešla z ostrovního grungeového boomu první poloviny devadesátých let a udávala spolu s Reef a Stiltskin tón tamní scéně, jako kdyby už nevěděla, co si počít se svým odkazem a vyhaslou slávou. V období kolem alb „Sixteen Stone“ a „Razorblade Suitcase“ byli velké hvězdy, správně dokázali reflektovat na dění za oceánem a obě alba byla grunge jako řemen, ovšem hraný s přehledem britských harcovníků, co vnímají odkaz staré školy ostrovního hard rocku. Brzy však následoval pád na hubu, a ani comeback, který se uskutečnil před deseti lety, nedokázal prostřednictvím třech deseki zcela přesvědčit. Navíc se zdálo, že s poslední „Black And White Rainbows“ jako kdyby Bush chtěli zaplout více do popových vod, což se nakonec neukázalo jako ta nejlepší cesta.
„Nová deska bude rozhodně tvrdší, více riffovější a vzteklejší,“ řekl na adresu rodícícho se alba loni Gavin Rossdale. Možná tím chtěl uklidnit část těch příznivců, od kterých si to za jemnější znění minulého alba pěkně slízl, možná pochopil, jaká tvář Bush sluší nejvíce. Už loni tak kapela vypustila první singl „Bullet Holes“, který měl nalákat zpět staré fanoušky. Kapela v něm klade jak důraz na hypnotický groove, tak na tvrdé riffy, které jako by vznikaly přímo v největším rozpuku grungemánie. I Rossdale přitvrdil svůj zpěv a někdejší jeho medový odstín je tentokrát pryč. I když „Bullet Holes“ není nejlepší věcí na nové desce, připravila pro ni půdu takřka dokonale. Od vydání „Bullet Holes“ se sice na „The Kingdom“ čekalo ještě rok, ale kapela ten čas ukrátila druhým singlem „Flowers On A Grave“, což byla už jasná tutovka a není náhoda, že právě tahle skladba otvírá album. Patří totiž k tomu nejlepšímu co „The Kingdom“ nabízí. Rossdale je znovu plný ohně, plive kolem sebe jedovaté texty jimiž chce vyjádřit nespokojenost se současným stavem společnosti a řeže znovu pořádné riffy, jak tomu bylo u Bush v době největší slávy.
Když frontman tvrdil, že nová deska bude tvrdší než minulá díla, rozhodně nelhal. Kapela se vrací do svých mladých let, nabírá do nozder znovu dávný vítr ze Seattlu a hrdě se hlásí ke svému grungeovému kabátku. I když právě „Flowers On A Grave“ nebo titulní „The Kingdom“ (obě skvělé skladby) jsou spíše zpěvnější a mají silné stadionové refrény, hravě jim konkurují i ostřejší věci „Quicksand“ nebo „Ghost In The Machine“, které pomáhají tomu, že první polovina alba je napěchovaná potencionálními hity až po okraj. Bush totiž tentokrát pečlivě vybírali a neopakovali chybu z minulé desky, na níž stopáž natáhli až na neúnosnou hodinu. Tím se vyhnuli tomu, aby na konec nahrávky museli dát skladby, které se jen těžko mohou svou kvalitou vyrovnávat výstavnějším kusům.
I druhá půlka má podobnou sílu jako předchozí část. Bush na ní sice ztrácejí trochu z hitového lesku prvních tří věcí, ale znovu nabízí velmi silné skladby. „Send In The Clowns“ opět hřmí tvrdými riffy, což je v kontrastu s následující „Undone“, kde se Bush ponoří do baladických temp, Rossdalův hlas se najednou stává mnohem více přístupnějším a kapela ukazuje přívětivější tvář. Ta ale není pro „The Kingdom“ směrodatná a proto se v „Our Time Will Come" znovu obloha řádně zatahuje a ozývají se ozvěny starého odkazu původních Alice In Chains, v nichž sice Bush mají díky Rossdaleově projevu vlastní tvář, ale riffy zní jako kdyby vypadly z pokladnice Jerryho Cantrella. Kapela pak už jen směřuje k závěrečné zmučené „Falling Away“, kde dominují zdánlivě disharmonické riffy, v úvodu z nich vyroste zpěvný refrén, jenž je zase jako ušitý na míru velkým stadionům. Tam by se mu při koncertním návratu kapely mohlo velice dařit…
O Bush se vědělo, že v nich třímá zbytek potenciálu. Jen se v jejich souvislosti říkávalo obligátní, že už to není to, co to bejvávalo… To nebyla pro kapelu jejich formátu a minulosti příliš lichotivá reputace. S tím je s příchodem „The Kingdom“ konec. Kapela se dokázala vybičovat k výbornému výkonu, který se může měřit s jejich klasickými alby. Marketingové průpovídky o tom, že „Bush jsou zpět“ se tentokrát ukázaly býti pravdivými. V novém tisíciletí totiž Rossdale a spol. nevydali přesvědčivější desku.
|
