Němečtí Night In Gales se už stali inventářem scény našich západních sousedů. Jejich raketový start s albem „Towards The Twilight“ z nich v druhé polovině devadesátých let udělal hvězdy tamního death metalu, protože kapela dokázala přijít s chytlavým melodickým materiálem, v němž nebyla nouze o zajímavé momenty a stěžejní nápady. Jenže Night In Gales se brzy vyčerpali. I přes kvalitu dvojky „Thunderbeast“ se jim prvotní úspěch nepodařilo zopakovat a slabší alba „Nailwork“ a především „Necrodynamic“ je dohnala až na pokraj rozpadu. Z někdejších nadějí německého metalového undergroundu se najednou stala nezajímavá kapela, která jen vzpomínala na to, jak jí to kdysi hrálo. Na metu dosaženou „Towards The Twilight“ už nedosáhli a ten stav u nich přetrval až do současných dnů.
I když vyměnili dlouholetého zpěváka Björna Goossese za úplně původního vokalistu z poloviny devadesátých let Christiana Müllera, výraz kapely tím velkých změn nedoznal. Müller má možná o ždibec blackovější hlas, když se pouští i do pronikavého štěkotu, ale jinak se Night In Gales neposouvají od melodického death metalu (částečně göteborgského střihu devadesátých let) nikam do neprobádaných vod. Platilo to pro comebackové album „The Last Sunsets“ z roku 2018 (první album s Müllerem), platí to i pro novinku „Dawnlight Garden“. Na ní Night In Gales znovu ukazují, že jsou zdatní dělníci stylu, ovšem k hvězdnosti tahounů typu Soilwork nebo Arch Enemy mají přece jen stále daleko, a to je věc, která se pravděpodobně už nikdy nezmění. Nejde o to, že zmíněné kapely mají větší mediální zkušenosti a lepší propagaci, ale o to, že po stránce kompoziční jim Night In Gales prostě nestačí.
Pokud však patříte mezi zatvrzelé milovníky melodického death metalu, bude tahle deska pro vás jistě dobrým zbožím. Němci poctivě plní všechny parametry, nabízí ultrarychlá i houpavá tempa, pořádně nabroušené kytary, kořeněné vyhrávkami jako z pokladnice Iron Maiden a Müllerův přesvědčivý hlas, jenž osciluje stále více na střence mezi deathovým murmurem a blackovým skřehotem. Instrumentálně i vokálně byla tahle kapela na výši v podstatě vždy. Trochu horší je to se samotnými skladbami. Ty totiž přehrávají pohodlná stylová klišé a kapela se zakonzervovala ve stavu, že na jakýkoliv pokrok už v podstatě rezignovala. „Dawnlight Garden“ tak hraje na malou domů, Night In Gales se rochní v jistotě a z jejich tvorby zmizela odvaha, která definovala jejich debutovou nahrávku. „Dawnlight Garden“ není špatná deska, to bychom Night In Gales křivdili. Její problém je však v tom, že ani po řadě poslechů nenabídne žádný vyložený vrchol. Hit, který by byl jejím tahounem. Prostě jen příjemně plyne v hluboce vyjetých stylových kolejích, ale pocity vzrušení, kdy se posluchač těší na další poslech, vyvolat nedokáže.
Album zbrzdí už bezzubý nástup „Beyond The Light“, v němž kytarový riff překrývají melodické vyhrávky od samotného začátku skladby, což Night In Gales ubírá tlak a naléhavost. Na albu jsou sice dvě bezprecedentní řežby „Beasts Leave Tomb Again“ a „A Sparkle In The Crimson Eclipse“, ve kterých kapela odhazuje místy až otravné kytarové vyhrávky a míří přímo na solar. V tu chvíli se mění v poctivou deathmetalovou bestii a obě skladby lze považovat za jakési ozvláštnění desky. Z ostatních písní, které se vezou na vlně typického melodického deathu, lze jako nejpodařenější vypíchnout titulní „Dawnlight Garden“, rozmáchlou, šest a půl minut dlouhou kompozici „Kingdom“, v jejíž atmosféře lze dokonce nasát vlivy starých hardrockových kapel (ano, třeba Rainbow…) a „The Spectre Dead“, což je hvězdná chvilka pro Müllera a jeho štěkavější polohu zpěvu. V těchto skladbách se Night In Gales bičují k lepším výkonům, ovšem jiná místa je zase sráží až někam k průměru.
Ostrý odsudek si „Dawnlight Garden“ nezaslouží, ovšem nekriticky za ní Night In Gales chválit nelze. Tohle je deska, která jen doplňuje jejich diskografii, ale drahokamem v ní se nestane. Němci si sice zachovávají svou tvář i jakousi úroveň, ale posun, byť jen drobný, se u nich opět nekoná. Dojde k němu ještě někdy vůbec?
|
