Jméno Tony Montana je rockovým fanouškům nejvíce známé v souvislosti s jeho působením ve zlaté éře hardrockových Great White, se kterými na přelomu osmdesátých a devadesátých let nahrál dvě klasická alba, multiplatinovou „...Twice Shy“ a následující „Hooked“. Tony na tuto legendu americké scény nezanevřel a v současnosti je neodmyslitelným parťákem zpěváka Jacka Russella v jeho verzi Great White, která je podle řady fanoušků legitimnějším pokračovatelem tradic než parta, kterou vede kytarista Mark Kendall. Obě kapely dnes těží ze staré slávy, jejich těžiště leží právě u alb jako „Once Bitten...“ a „...Twice Shy“. Mohl by tak činit i sám Montana. Na to je ovšem příliš dobrý muzikant a skvělý skladatel, aby mu stačilo dokola přehrávat hity typu „Save Your Love“, „Rock Me“ nebo „House Of Broken Love“. I proto vlastně vznikl jeho vlastní projekt Shadow & The Thrill, který se prezentuje debutovým počinem „Sugarbowl“.
Kdo zná Montanu dobře (nejen z působení u Great White, ale i z jeho výborné sólovky „Tombstone Shuffle“), má pravděpodobně představu, jak bude „Sugarbowl“ znít. Tony je totiž ostřílený kozák, kterému v žilách koluje horká bluesová krev a srdcem pulsuje láska ke klasickému hard rocku. To je přesně ten mix, který kdysi proslavil Great White a jenž je postavil trochu mimo pozlátkovou hairmetalovou scénu z Los Angeles, kam byli v osmdesátých letech řazeni. Proo i „Sugarbowl“ má s hair metalem společného pramálo, přestože drobné paralely s touto scénou jsou v ní slyšitelné. „Máme silné kytarové riffy ovlivněné blues,“ řekl v rozhovoru Montana a lze s ním v případě jeho novinky plně souhlasit. Na to, že tento původně basista stojí stále trochu ve stínu Marka Kendalla, je jeho šestistrunná práce na „Sugarbowl“ (a v současné době ostatně i u Jacka Russella) velice svébytná, skvělá a svým způsobem i překvapující. Sám Montana totiž v případě tohoto alba obstaral (kromě bicích) veškerou instrumentální složku i pěvecké party. A jde mu to znamenitě…
Pokud vás zklamala poslední alba Great White (a je jedno jestli za mikrofonem stál Jack Russell nebo jeho nástupce Terry Ilous) a jestliže stále marně vyhlížíte novou hudbu kapela Jacka Russella, která se prezentovala naposled znovu přehraným albem „Once Bitten...“, je pro vás „Sugarbowl“ pravděpodobně tou nejlepší volbou. Úvodní „Lovesong“ může zaskočit uvolněnou, skoro až neopunkovou atmosférou, ve keré Shadow & The Thrill sází na svižné tempo a jednoduché (nezaměňovat za laciné) melodie, čímž se však tento otvírák liší od zbytku desky. Oč se bude v případě „Sugarbowl“ jednat, je totiž jasné až z následné „Misery“, kde dvojice Montana – Arcement rozjíždí špinavé blues, v němž prim hraje trochu nečitelná kytara, skřípající foukací harmoniky a rozpínající se hlas hlavního protagonisty. Ten je postupem let stále jistější a variabilnější, což mu dodává na větší barvitosti.
Karty Montana definitivně odkryje s dvojicí skladeb „The Grind“ a titulní „Sugarbowl“. Zde už jasně slyšíte čisté kytarové riffy, mající sílu dávného blues, který se v případě první jmenované skladby mísí se svižným hardrockovým základem a barovým piánem, čímž skladba získává neopakovatelnou atmosféru. „Sugarbowl“ zase povstává z mlžného oparu, evokující úvod alba „Stranger In This Town“, sólové prvotiny někdejšího kytaristy Bon Jovi Richieho Sambory, ve sloce se za zvuků tříštivé kytary jakoby probírá z kocoviny, aby vyrostla do překrásného refrénu. Zde Montana ukazuje, že se z něho pomalu začíná stávat zpěvák kvalit Jacka Russella, včetně té podmanivé barvy hlasu. Titulní skladba dostává „Sugarbowl“ na vrchol, ze kterého pak už Montana nesleze. I když „Ready To Roll“ (atmosférou trochu podobná dávné „Rock Me“ od Great White“) a „Just Enough“ spíše jen připravují půdu pro věci budoucí, brzy přichází na řadu bluesové orgie. Čarokrásná „Crazy“ je esencí čistých bluesových nálad včetně patřičně emocionálně zahrané kytary a výrazného refrénu a „Mississippi“ se zase klaní starým, ale stále ještě nezapomenutelným kořenům stylu. K těm má blízko i závěrečná rozmáchlá „Unaware“, přestože se prezentuje mnohem modernějším způsobem, dokáže umně spojit tradice, soudobý přístup a epickou atmosféru, dávající zejména kytarové práci skoro až netušené možnosti.
Po „Tombstone Shuffle“ dokázal Montana podruhé vykročit ze stínu Great White. Je svébytným a velice nadaným umělcem, který nikdy (kromě zmíněného dávného působení v americké legendě) nestál na samém výsluní, přestože by si to zasloužil. „Sugarbowl“ je poctivá práce, která vychází přímo z jeho srdce a výsledek je leckde až ohromující. Taḱhle totiž vypadá práce muzikanta, který přesně ví, o čem daná hudba má být.
|
