23.10.2020
Cristiano Filippini´s FLAMES OF HEAVEN
První ukázka z debutového alba powermetalového projektu ..více

23.10.2020
MAJESTICA
Ukázka z alba "A Christmas Carol", které švédská ..více

22.10.2020
RIMORTIS
Nový videoklip ke skladbě "Za horizontem", jež pochází ..více

22.10.2020
ANGEL DUST
Německá heavy/powermetalová kapela, na kterou nedá ..více

22.10.2020
GHOST
Tobias Forge alias nově Papa Emeritus IV oznámil, že jeho ..více

22.10.2020
TRAIL OF TEARS
Norští TRAIL OF TEARS se vrací a do svého čela postavli ..více






KATAKLYSM - Unconquered
Nebaví ma to. Sere ma gitarový zvuk. Načo takto ..

BLUE ÖYSTER CULT - The Symbol Remains
Tady musím z recenzí naprosto souhlasit, k desce ..

D.O.A. - Treason
Díky za tip, fajn deska. ..

Only the good die young
Vnímám to stejně, Nightmare Logic je geniální ..

BLUE ÖYSTER CULT - The Symbol Remains
Opravdu parádní kolekce. Pro mne jejich nejlepš ..

PARADISE LOST - Shades Of God
Jak už jsem psal, pro mě vrchol jejich klasick ..

PARADISE LOST - Shades Of God
Pity the sadness je top !!! ..

PARADISE LOST - Shades Of God
V roce mého narození PL ( o kterých jsem pochop ..

Robb WEIR (TYGERS OF PAN TANG) - Počkejte si na nové skladby. Jsme lepší a lepší!
Letos jsem si oživil celou diskografii Tygers. Ta ..

ZÁVIŠ - Jak šla léta u starýho kokota...
I tak se to dá prezentovat. Záviš je předevš ..




Za poslední měsíc:
BON JOVI - 2020
1233x

KING DIAMOND - The Puppet Master
1005x

PARADISE LOST - Lost Paradise
812x

BLUE ÖYSTER CULT - The Symbol Remains
805x

ZAKK SABBATH - Vertigo
789x

KING DIAMOND - Give Me Your Soul... Please
786x



23.10.2020
DECIBELO RETARDO, MIKEXWAZOWSKI, VPATĚTRN, DIE PUPPEN AUGEN, NERIUM..
Café na Půl cesty, začátek od:18:00, vstupné: Dobrovolné



článků celkem: 7924
recenzí: 6517
reportů: 573
rozhovorů: 439













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


John PETRUCCI - Terminal Velocity

John Petrucci je už dávno na rock/metalové scéně pojem. Na začátku devadesátých let, kdy všemožným žebříčkům o nejlepšího kytaristu vévodil Slash z Guns N`Roses, dokázal na sebe svou profesorskou hrou, spojenou se značnou skladatelskou invencí, strhnout pozornost. To bylo v době, kdy se svými domovskými Dream Theater vydal přelomové album „Images And Words“ a ukázal, že progresivní rock či metal nemusí být jen stylem pro hrstku vyvolených intelektuálů, ale že dokáže složitou a ekvilibristicky pojatou hudbou zaujmout široké masy posluchačstva. Už jen ten strhující nástup do „Pull Me Under“ a čarokrásné sólo v následující „Another Day“ patří dávno ke klasikám žánru a Petrucci k těm nejlepším a nejuznávanějším kytaristům, které kdy rocková scéna dala světu. Není typem chladného onanisty typu Yngwieho Malmsteena, není ani geniálním náladotvůrcem jako Joe Satriani. Petrucci stojí někde na půli cesty mezi oběma. Dokáže vytvořit kompozici pro normálního smrtelníka skoro až nepochopitelnou, ale umí i rozvířit emoce a předložit harmonie, z nichž vstávají všechny chlupy na těle.

Petrucci má léta rozpoznatelný styl, který ze starých desek Dream Theater udělal malá mistrovská díla. V pozdějších letech mu sice bylo vyčítáno, že na albech „Systematic Chaos“, „Black Clouds & Silver Linings“ a především na nepříliš vydařeném dvojalbu „The Astonishing“ příliš zabředl do složitých kompozic, kde ztrácí nit a chce i za cenu slabších nápadů ukázat, kdo je skutečným mistrem šesti strun, ovšem Petrucci nikomu nic dokazovat nemusí. Proto je také jedním z mála vyvolených, kteří si mohou dovolit vydávat instrumentální desky bez toho, aby jejich práce nudila. Poprvé tak učinil v roce 2005, kdy vyšlo jeho „Suspended Animation“. V té době procházeli Dream Theater menší tvůrčí krizí, která se přenesla i do jeho sólové práce, i tak se jednalo o vysoce nadprůměrnou desku, byť určenou jen úzkému okruhu posluchačů.

O „Terminal Velocity“ mluvil Petrucci už od loňského roku, ještě v době, kdy velice vydařené poslední album Dream Theater, "Diistance Over Time“ bylo velmi žhavou záležitostí. Na začátku roku letošního ale odpálil bombu, na kterou řada fanoušků legend z Berkeley čekala několik let. Na svém novém albu totiž Petrucci spolupracoval s bubeníkem Mikem Portnoyem, kdysi tak nešťastně vyobcovaným z Dream Theater. S deset let starým rozchodem, po kterém Portnoy odešel z domovského hnízda, se řada příznivců Divadla snů dodnes nesmířila a už jen proto je pro ně „Terminal Velocity“ velkou událostí. Vlastně by bylo i tak, protože Petrucci rozhodně nepatří k těm umělcům, kteří by každý rok nebo dva zahlcovali trh sólovými projekty. Petrucci je léta věrný Dream Theater a jeho sólové výlety lze brát jako vkusný doplněk diskografie jeho domovské kapely. U „Suspended Animation“ se jednalo o precizní práci, jakési Dream Theater bez Jamese LaBrieho, a v případě „Terminal Velocity“ platí toto pojmenování vrchovatě.

Prim samozřejmě hraje Petrucci, přestože Portnoy je tentokrát jeho plnohodnotným spoluhráčem. Jejich spoluprací tak znovu vzniká neopakovatelná symbióza, která fanoušky dokáže přenést do lepších časů Dream Theater. Samozřejmě, jelikož se jedná o instrumentální album, tak se nedá očekávat druhé „Images And Words“, či „Awake“, ale i tak „Terminal Velocity“ představuje Petrucciho talent vrchovatě. Jeho nejdůležitější aspekt je ten, že se jedná o velmi pestrou desku, jež je sice stylově ukotvena na pomezí progresivního hard rocku a heavy metalu, ovšem její hlavní tvůrce přidává i ingredience z jiného ranku. Stačí si poslechnout bluesově posmutnělou „Out Of The Blue“, jež by mohla sloužit jako pocta dávno zesnulému Garymu Mooreovi, či Steveu Ray Vaughanovi, kde Petrucci, možná nejsilněji na celém albu, hraje ve prospěch skladby samotné a na odiv spíše staví práci s náladami a atmosférou.

Kompozice a její stavba je pro tohoto třiapadesátiletého kytaristu z New Yorku na „Terminal Velocity“ velice důležitá. Nedochází k opájení se sebou samým, vlastní jedinečností a kytarovým umem (jak tomu bylo v případě všech členů Dream Theater na „The Astonishing“), kytara zde spíše supluje zpěv a nepouští se do krkolomných sól. Sem tam lze sice najít složitější skladbu, ze které vykoukne svět Dream Theater („Glassy-Eyed Zombies“ a „Snake In My Boot“), ale většinou jde spíše o snadněji poslouchatelné a přehledné kompozice. V tomto duchu se nesou stěžejní věci desky, titulní „Terminal Velocity“, hravá „The Way Things Fall“, nabroušená „Gemini“ a především nejlepší položka alba, rozverná „Happy Song“, nejvíce poukazující na typickou petrucciovskou práci v melodických sólech. Právě v takových okamžicích je Petrucci nejsilnější a je si toho moc dobře vědom.

„Terminal Velocity“ ukazuje, že Petrucci má talent i formu na to, aby dokázal i na instrumentální desce udržet posluchačovu pozornost. Možná chvíli trvá, než se méně progresivně založený fanoušek na albu zorientuje docela, ale odměnou mu pak bude kus kvalitní hudby a oslavy čistého muzikanství. Pokud bychom měli srovnávat s letošní sólovkou Joea Satrianiho, velkého vzoru Johna Petrucciho, dá se říct, že v tomto případě žák svého učitele o pár procentních bodů přerostl.

Pepsi Stone             


www.johnpetrucci.com

YouTube ukázka - Terminal Velocity

Seznam skladeb:
1. Terminal Velocity
2. The Oddfather
3. Happy Song
4. Gemini
5. Out Of The Blue
6. Glassy-Eyed Zombies
7. The Way Things Fall
8. Snake In My Boot
9. Temple Of Circadia

Sestava:
John Petrucci - kytara
Dave LaRue - baskytara
Mike Portnoy - bicí

Rok vydání: 2020
Čas: 55:06
Label: RenSam Songs
Země: USA
Žánr: instrumental progressive rock/metal

Diskografie:
2005 - Suspended Animation
2020 - Terminal Velocity

Foto: archiv kapely


Vydáno: 21.09.2020
Přečteno: 906x




K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.


 
Metalforever.info © 2006 - 2020     RSS - články

stránka byla načtena za 0.33148 sekund.