Už jen ten název „Zakk Sabbath“ řekne vše. A vlastně pohled na obal desky „Vertigo“ rovněž. Představovat Zakka Wyldea by bylo asi nošením dříví do lesa, tenhle chlápek si vydobyl takové renomé, že jej zná pravděpodobně každý fanoušek rockové a metalové hudby. Když si jej jako zázračného dvacetiletého mladíka vybral sám Ozzy Osbourne, aby dolnil svou kapelu po Jakeovi E. Leem, musel to být pro Wyldea osud. Sám velký fanoušek Ozzyho sólové tvorby i starých Black Sabbath, velký obdivovatel Randyho Rhoadse i Tonyho Iommiho, Wylde po Ozzyho boku vyrostl v jednoho z nejrespektovanějších hráčů světa. Mohl si dovolit vylétnout z Osbournova hnízda, dát dohromady vlastní kapelu Black Label Society, mohl si dovolit se k Ozzymu zase vrátit, aniž by o něm jeho šéf (nebo spíše šéfová Sharon?) řekl křivé slovo. Může proto i vydat takové album, jako je „Vertigo“…
Svůj projekt Zakk Sabbath už představil před pár lety při letní festivalové sezóně. A přestože si při zatím posledním koncertním projektu Ozzyho Osbournea „No More Tours 2“ pro sebe ukradl show, která měla patřit Madmanovi, Zakk Sabbath se vrací ke kořenům tvorby svého dávného mentora. Jak je patrné z názvu, Zakk se v případě tohoto projektu, který si postavil spolu s basistou a spoluhráčem z Ozzyho kapely Robem „Blaskem“ Nicholsonem a bubeníkem Joeyem Castillem (ex-Danzig, Queens Of The Stone Age), soustředil na tvorbu Black Sabbath. A jelikož je skoro pupeční šňůrou spjatý s Ozzyho tvorbou, tak samozřejmě Zakk Sabbath zasahují období, kdy v birminghamské legendě působil právě Madman. V podstatě se jedná o revival, ovšem jeden z nejlepších na světě…
Své pojetí sabbathovských skladeb Zakk ukázal už před třemi lety, kdy vyšlo třískladbové EP „Live In Detroit“, na něž Wylde nahrál „War Pigs“, „Supernaut“ a „Fairies Wear Boots“. Co na tom, že když čtveřice Osbourne-Iommi-Butler-Ward tyhle skladby psala, byli nějací Black Sabbath Zakkovi úplně ukradení a staral se spíš o to, co přivezou do hračkářství v jeho domovském Bayonne ve státe New Jersey. Dnes je jim v podstatě rovná. Jistě, Osbourne, Iommi a spol byli první. Jsou nehynoucí legendou, která jednou pro vždy změnila svět, ale Zakk je jejich přímý pokračovatel, navíc jimi samými požehnaný. Proto má právo přehrávat staré sabbathovské klasiky do alelujá a také má právo vydat desku, jakou je „Vertigo“.
Ta jde ještě hlouběji do minulosti než EP „Live In Detroit“ a Zakk si na ní ukrojil sakra velký krajíc, nebpť přehrává celou debutovou desku. Kapela Black Sabbath, deska „Black Sabbath“, skladba „Black Sabbath“. Tam to tehdy 13. února všechno začalo a svět už nebyl nikdy jako dřív. Teď, po padesáti letech, se dostavují pocity skoro totožné. „Vertigo“ má velkou sílu… Zakk totiž k němu přistoupil skutečně svérázným způsobem, čímž zachoval autenticitu starých věcí. Jako kdyby se dokázal přenést v čase a album, stejně jako tehdy Black Sabbath, nahrál za pouhých čtyřiadvacet hodin a s celou kapelou v podstatě naživo. Prostě si jen do studia přinesl svůj aparát, nastavil specifický zvuk a vypálil nesmrtelný riff, až se zdi otřásaly. Jako kdyby jeho ruku vedl sám Iommi, natolik je Zakk jeho věrným následovníkem. Stejně jako Osbourneovým, protože místy si lze snadno představit, že skladby zpívá sám Ozzy. Wylde má sice hrubší a níže položený hlas, ale je v něm možné zcela zřetelně zaslechnout Ozzyho specifický mekot.
Zakkovi se tak s „Vertigo“ podařilo něco skoro nemyslitelného. Skladby z debutu Black Sabbath dokázal transformovat do současnosti, zbavil je zvukových neduhů doby, ovšem ponechal jim původní feeling. O skladbách samotných nemá smysl diskutovat. Věci jako „Black Sabbath“, „The Wizard“, „N.I.B.“ nebo „Sleeping Village“ už dávno prověřil čas a udělal z nich nesmrtelné klasiky. Nebavme se teď o drobných aranžérských úpravách, ani o tom, že Zakk natočil severoamerickou verzi alba, která je od klasického evropského vydání přece jen trochu odlišná, když do jednolitého celku spojuje skladby „Wasp“, „Behind The Wall Of Sleep“, „Bassically“ a „N.I.B.“ a na závěr i „A Bit Of Finger“, „Sleeping Village“ a „Warning“, a kde naopak chybí coververze od Crow „Evil Woman“, protože to je vlastně jedno. U „Vertigo“ je třeba užívat si hudby samotné, která po půl století opět povstává jako bájný Fénix z popela...
|
