Teta wiki tvrdí, že v době od 19. března do 11. dubna 2020 měla Itálie v celosvětovém srovnání nejvyšší počet obětí na následky covidové patálie. A italská horror punková parta Superhorror (která svá první alba vydávala pod názvem Superhorrofuck) přesně na konci tohoto období vypustila do éteru své páté studiové album se vskutku trefným názvem „Italians Die Better“. Podezřívat tuhle pětici z toho, že kombinuje věštectví a černý humor asi netřeba (i když druhou položku bych nevylučoval), nicméně takhle kontroverzně načasovat vydání desky se skutečně jen tak někomu nezadaří. A co na tom, že kapela původně chtěla jen zdůraznit svůj kladný vztah k filmovým horrorům…
Čistě z pohledu kapely se to asi lépe sejít nemohlo, protože hledat nějaký ještě zajímavější důvod k debatám nad albem „Italians Die Better“ je docela obtížné. Dalo by se říct, že Superhorror se drží základní jednoduché poučky, že „všechno je to jen rock´n´roll“. V jejich podání se k tomu přihodí trochu glamu, něco punkové oprásklosti, vokální ležérnosti, vyřvávacích refrénů, již zmiňovaná špetku humoru, trocha špíny do celkového soundu, a navrch poměrně stereotypní melodie i výraz. Výsledkem je v pohodě odsýpající deska, nic víc, nic míň. Šanci na to proniknout hlouběji do závitů a aspoň chvíli se usadit v paměti má titulní „Italians Die Better“, „L2D“ a „Graveyard Dolce Vita“ a vždycky je to díky jasnému výraznému sloganu a nesporné energii. Jestli je to hodně nebo málo, bude nejspíš záležet hlavně na tom, zda toužíte po horrorové atmosféře, která je v podstatě mizivá, či po jednoduše pulsujících a živých punkových popěvcích, kde se přece jen dá něčeho chytit poměrně snadno.
S trochou jízlivosti lze konstatovat, že i když má kapela aktuálně na kontě své páté album, žádný superhorror (ani v pozitivním, ani v negativním smyslu) se s ní nekoná a jedním z názvů svých nových skladeb dokonale charakterizovala i svůj vlastní status - žádný průšvih, ale zároveň jen obyčejný průměr. Který možná poletí nahoru na živých vystoupeních, Superhorror jsou přesně ten typ kapely, která s trochou divadla a bezprostředním šmakem nevázanosti, v němž nemáte čas a chuť bádat nad detaily, může slušně vyrůst.
|
