RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...

RAGE - Afterlifelines
To Oree: Jo, Rage vydali hrůzu desek a každý na...

RAGE - Afterlifelines
Je to zajímavé. Například v Japonsku nebo Německu...

RAGE - Afterlifelines
Ze mě byli Rage určitě nejlepší se Smolskim a...

RAGE - Afterlifelines
šly do uší i jiné desky Rage nebo debut Avenger,...

LUCA TURILLI - King Of The Nordic Twilight
Díky za recenzi. Poslouchám hard rock, ale tohle...

RAGE - Afterlifelines
Osobně si nemyslím, že hlavní smyslem sestavy se...

RAGE - Afterlifelines
Almanac bohužel nikoho nezajímá na rozdíl od...

RAGE - Afterlifelines
kdysi dávno viděl naživo s Viktorem a Mikem a...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




LEDFOOT & RONNI LE TEKRØ - A Death Divine

Představovat na těchto stránkách norského kytaristu Ronniho Le Tekra je pravděpodobné zbytečné. Už v osmdesátých letech si tento umělec udělal velké jméno, když ve svých domovských TNT udivoval skvělými riffy a novátorským přístupem, přičemž vytvořil řadu dodnes svěžích hitů jako „Everyone`s A Star“, „Tonight I`m Falling“, „10.000 Lovers (In One)“ nebo „Intuition“. Tehdy Le Tekrø přenášel svůj mladický entuziasmus do skladeb střihu stadionového hard rocku či pop metalu, postupem let začal objevovat a na veřejnost odhalovat i jiné hudební tváře. Když poprvé došlo k rozpadu TNT (po albu „Realized Fantasies“) založil si kapelu Vagabond, která se dá nazvat ještě čistě hardrockovým projektem, ale posléze začal spolupracovat s norským jazzmanem Terje Rypdalem, což byl vstup do úplně jiného světa. Tehdy o sobě Le Tekrø tvrdil, že je už naprosto svobodným umělcem, překračující hudební žánry. Potvrdil to i na začátku nového milénia, když spojil síly s americkým zpěvákem a kytaristou Timem Scottem McConnellem, který je spíše známý po pseudonymem Ledfoot. I ten je z úplně odlišného prostředí než Le Tekrø, neboť si postavil kariéru na temném, místy až psychedelickém blues.

Jejich spolupráce teď dostává nový rozměr. Nepracovali spolu jen na jednotlivých skladbách, ale vytvořili dohromady celé album, které má předvést spojení dvou různorodých světů prostřednictvím skutečně výtečných kytaristů a skladatelů. Ovšem, jestli je Ledfoot ve svém výrazu už dávno ukotven, Le Tekrø je hudebním chameleonem, který se nebojí objevovat nová zákoutí, pátrat po dosud netušených teritoriích a vydávat se do míst, které nejsou fanouškovi starých TNT úplně po chuti. Proto „A Death Divine“ jde spíše po linii vytyčené Ledfootovým stylem a posluchač má co do činění s bluesovou deskou, kterou vede po stránce stylové i melodické spíše americký muzikant a Le Tekrø jí dodává kytarovou expresivitu. Jeho typický styl je sice ke slyšení, ale osmička samotných skladeb se odehrává po mocnou bluesovou taktovkou.

Nečekejte žádné kytarové poryvy jako v případě velkých hitů TNT. Zdá se, že z nich už Le Tekrø vyrostl. Na „A Death Divine“ je po stránce instrumentální důležité spojení akustické a elektrické kytary, což dává původnímu blues trochu jiný rozměr. Nejdále v tomto ohledu jde titulní skladba, kterou si lze velice jednoduše představit (pokud by byla zahrána plnohodnotnou kapelou) jako čistě hardrockovou záležitost, včetně silného refrénu a Le Tekrøvých sólových vstupů. K tomuto stylu se přibližuje i výrazný „High Time“, rozjíždějící se jako typická rocková balada. Ovšem už vklad slide kytary mění její strukturu, přičemž k té rockovější a přímočařejší se vrací opět v refrénu. Svižnější „Shut Up“, umně osciluje na střence mezi gotickým blues (jak bývá Ledfootův styl nazýván) a gradovaným, silně rockovým refrénem, kde si zase bere slovo norský umělec.

Většina věcí má ale temnější a intimnější charakter. V tomto ohledu dominuje zejména úvodní „Cold Lonely Night“ (jako otvírák není zvolena úplně nejšťastněji) svou snovou atmosférou a neodbytným pocitem chladu a temnoty norských lesů, uprostřed kterých stojí Le Tekrøvo studio Nyhagen, kde se deska natáčela. Podobný nádech má i závěrečná „Open Doors“, v níž Ledfoot spíše promlouvá a deklamuje, a díky zvláštně zaranžovaným kytarám se opět dostavuje pocit stesku a samoty. Trošičku pozitivněji zní „A Part Of Me“, která by s notnou dávkou představivosti mohla být (stejně jako „High Time“, i když jsou obě velmi rozdílné) typickou rockovou baladou. Zde se ale volí naprosto jiné výrazové prostředky, a v místech, kde čekáte silný refrén, skladba najednou sjede do úplně jiného stylu, což zvyšuje její napětí.

Důležitou věcí na desce je fakt, že všech osm skladeb začne rozkvétat do krásy až po řadě opakovaných poslechů. To najednou začnou vystupovat dosud neslyšené momenty, titěrná kytarová práce i hitovější okamžiky, jimž řada tónů dodává specifickou atmosféru, kterou je prodchnuta celá deska. Je to posmutnělá záležitost, ale tím je přitažlivá. Když za sebou necháte předsudky, že Le Tekrøvi to slušelo nejlépe v osmdesátých letech v TNT, budete s ní jistě spokojeni. Je třeba k ní ale přistupovat s otevřenou myslí.

Jan Skala             


www.ledfoot.org

www.ronniletekro.com

YouTube ukázka - Shut Up

Seznam skladeb:
1. Cold Lonely Night
2. This Town
3. High Time
4. A Death Divine
5. A Part Of Me
6. Shut Up
7. Imperfect World
8. Open Doors

Sestava:
Ledfoot- zpěv, kytara
Ronni Le Tekrø - kytara, zpěv

Rok vydání: 2020
Čas: 41:52
Label: TBC Records
Země: USA/Norsko
Žánr: gothic blues/rock

Diskografie:
2020 - A Death Divine

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 11.10.2020
Přečteno: 813x




K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.08929 sekund.